A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou XXII.-XXX.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XXII. Neslanil Vánoce

25. prosince Crowley neslavil. On přece vůbec Vánoce neslavil. Byl tehdy samozřejmě při tom. V Betlémě. Na seně. On kdo z honorace při tom tehdy nebyl, že? No, a třebaže jednou být při tom mu zcela stačilo, přesto ho nakonec Azirafal dokázal přesvědčit, aby alespoň nebyl… sám.

A tak tam seděli v tom útulnu prosáklém vůní starých knih a vyprávěli si různé, jen ne vánoční příběhy, samozřejmě. A anděl z jednoho kouta vytáhl starý gramofon, který mávnutím ruky zbavil všeho prachu, a s omluvným pohledem, který si Crowley vyložil jako: Promiň, nic naplat, ale iPod je prostě v krabici, do něj vložil jednu z mnoha desek, kterou vlastnil. Jen tato vlastně vůbec nebyla stará, jak čekal, ale až podezřele nová.

Crowley se zamračil a užuž chtěl něco namítnout o koledách nebo folklóru, ale anděl ho zarazil. „Počkej, tohle se ti bude líbit.“ Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou XXI.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XXI. Pustil krocana na svobodu

Když se Crowley objevil příště, sotva den před svátky, otevíral hlavní dveře Azirafalova obchodu nějak pomaleji než obvykle. Vlastně bylo podivné i to, že prošel a pak je nechal otevřené, jako by čekal, až někdo projde za ním.

Azirafal si zprvu říkal, že se možná trochu kaje za ta přání, ale pak musel zamrkat, aby se ubezpečil, že nejde o zjevení, když se na svého hosta podíval pozorněji a zjistil, že přesně tak to je. Že démonovi za patami poslušně šlape… krocan. Respektive… krůta – pěkná, vykrmená, tak dvanáct kilo třicet.

K pozdravům se toho dne moc nedostali, kor když se brzy poté obchodem neslo překvapeně vyděšené zvolání: „Co že jsi?“ Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou IX., XX.

Ilustrace z nového ilustrovaného vydání GO

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XIX. Vyzdobil celou oblast, kde bydlel, světýlky

Pamatujete se na to, jak se říká, že Velká čínská zeď je tak velká a mohutná lidská stavba, že je vidět z Měsíce? A že to platí nejen o ní, ale třeba i o pyramidách a některých velkých letištích a mnohoproudých dálnicích?

Víte, kdybyste se podívali na Londýn o těch Vánocích, o kterých mluvíme, no, možná ne přímo z Měsíce, ale z nějaké hodně nízko letící družice, zjistili byste, že celý Mayfair zaplavilo světlo a viděli byste ho jako naprosto jasný bod přímo na západním konci města.

Naštěstí v té době žádné výpravy do vesmíru neprobíhaly a zmínění družice celý ten úkaz rovněž až zběsile ignorovaly. A Azirafal, ten se po prvotním šoku ze všech těch světýlek, rozhodl, že do těch míst do skončení svátků raději ani nepáchne, protože i na něj bylo toho světla trochu moc. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou XVIII.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XVIII. Koupil si extra pichlavý vánoční strom

Zbývaly sotva tři týdny do Vánoc a jednoho večera Azirafalovi zazvonil telefon. Byl právě poblíž, listoval nejnovějším vydáním knižního katalogu, a tak zvedl sluchátko poměrně rychle. Přesto z toho hovoru nebyl právě moudrý, když se v aparátu ozvalo jen: „To jsem já. Přijď se na něco podívat.“ A pak tůtavý tón.

Azirafal samozřejmě věděl, co znamenalo ‚já‘ a ‚kam‘, že se to měl dostavit. Rozhodl se, že stejně nemá nic akutního k řešení, a tak, že si jen dopije čaj (pozn.: neboť kakau, kávě a čemukoliv s cukrem se poslední dobou vyhýbal podobně jako čert kříži), a vydá se tedy do Mayfair. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou XVII.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XVII. Nakoupil vánoční dárky (a předal je předčasně)

O dva dny později se Crowley zjevil v obchodě s knihami znovu. Jakmile si otevřel hlavní dveře, s ničím se nezdržoval a zatímco volal něco jako: „Dárky, dárky, nesu dárky,“ a s rukama ověšenýma až příliš mnoha taškami, které jste si mohli odnést z těch nejlepších obchodů světa, si to namířil přímo do zadní, soukromé části budovy.

Azirafal nestačil zírat, když po dobré hodině rozbalování skončil sám ověšený jako vánoční stromeček, a jeho chabé protesty typu: „Ještě nejsou Vánoce…“ a „Ale já pro tebe nic nemám!“ se nesetkaly s pražádným pochopením. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou XIV., XV., XVI.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XIV. Řekl dětem, že otec Vánoc neexistuje

„Když ty jsi občas taková bačkora, anděli,“ podotkl Crowley, když mu Azirafal už asi po páté připomněl tu věc s Haloweenem.

„Neměl jsem tušení, že jsi to ty!“ vybuchl anděl, než se drobet zklidnil a dodal s výdechem a o poznání smířlivěji. „Myslel jsem… myslel jsem, když se ta zvířata pomátla a lidi se rovněž začali chovat podivně, že to třeba začalo s tím koncem světa… nanovo.“

Crowley lehce vystřízlivěl ze svého veselí a zamračil se. „Dal bych ti vědět.“ Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou XIII.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XIII. Užil si Halloween

Večer všech svatých připadl opět na 31. října, to nebylo od devatenáctého století žádným překvapením. Co však překvapením bylo, bylo to, že tentokrát ho chtěl slavit i Crowley. Tedy, no… slavit. On se ho chtěl spíš účastnit.

Už týden měl na balkoně postavenou tu největší dýni, jakou mohl sehnat, s tím nejstrašidelnějším úsměvem, jaký kdo kdy viděl, a neustále v ní měl rozsvícenou rudě blikotající svíčku. Děti to milovaly. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou XI., XII.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XXI. Zašel si na masáž

Crowley po té cukrové aférce prospal čtrnáct dní, pak Azirafalovi nechal krátký vzkaz na záznamníku, že už je vzhůru, a dalších čtrnáct dní po něm nebylo vidu ani slechu a anděl už si začínal dělat starosti. Ano, během těch tisíciletí, co byli na zemi, nastala staletí, ve kterých ze sebe třeba nezahlédli ani peříčko, ale démon se v jeho životě poslední dobou objevoval často a častěji, takže když to najednou poněkud pominulo, byl z toho anděl trochu nesvůj.

A tak se jednoho dne rozhodl, že ho zajde zkontrolovat. Samozřejmě zcela v rámci svého poslání a ze zcela nezištných důvodů. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou X.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

X. Přivodil si hyperglykemický rauš

O několik týdnů později, bylo to někdy ke konci září, se jeden z těch teplejších dnů babího léta obzvláště vydařil. Tedy to si alespoň Azirafal říkal, když… no prostě předtím.

„Opravdu se domníváš, že je to naprosto nezbytné?“ zasténal vlečený anděl a Crowley se uchechtl. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou VIII., IX.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

A/N: Povídka je dopsaná už od března, ale neměla jsem čas na upravy. Teď už mám;)

VIII. Znovu se opil

„Mi netvrď, že’s to nechtěl znovu ochut-nat,“ zvolal Crowley opile a znovu pozvedl svou skleničku s absintem.

Kdyby byli obyčejní lidé, možná by způsobovali poměrně rozruch, ale jelikož jimi nebyli, nikdo si jich vlastně nijak zvlášť nevšímal, a tedy se ani nikdo nesnažil podotýkat, že by snad porušovali nějaké vyhlášky o neopíjení se na veřejnosti nebo požívání zakázaných alkoholických nápojů vůbec. Celý příspěvek