Worthy – Že to stojí za všechna rizika

Autor: Annymc; Překlad: Patoložka; Beta-read: Claire

Snarry, Drama/Angst

http://www.fanfiction.net/s/1011258/1/Worthy

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Annymc, czech translation was created by Patolozka.

Popis příběhu: Trocha postelového hovoru a úvah.

ooOoo

Harry si nikdy nebyl jistý, kdy se to stane nebo proč. Jen že se to stane vždy přesně tehdy, když to potřebuje.

Když se pohádá s Ronem a začne mezi nimi tichá domácnost. Když na něj toho všeho začne být moc a šepoty a upřené pohledy u něj budou vyvolávat pocit, jako by byl nějaké zvíře zavřené v zoo. Když ho chladná a nenávistná slova Draca Malfoye zasáhnou na citlivém místě. Tak *potom* se to stane.

Přesto to nejčastěji zapříčinilo něco, proti čemu neměl žádné obrany.

Protože Harry se vždy po nějaké době s Ronem udobřil. A laskavé pohledy od jednoho z jeho současných přátel byly dostatečné, aby na dlouhou dobu, která následovala, zastavily ty vzpurné. A to, že nazval Malfoye fretkou nebo na něj vychrlil urážky namířené na jeho smrtijedského otce obvykle toho podělaného albínského mizeru alespoň na chvíli utnuly.

Ale sny, ty byly něčím zcela jiným.

Kdykoliv se v noci probudil z další noční můry, s tichým vřískotem, s ústy otevřenými v nezaměnitelné hrůze a jizvou pulzující bolestí a hněvem, tak když přišlo ráno, věděl, že se *to* stane následující noc znovu. Že Severus Snape pohlédne do jeho tváře, oči uzamknuté s jeho vlastními, a najde důvod, aby mu udělil neoprávněný trest, a pak se to stane znovu. Protože neexistoval nikdo, kdo by utišil jeho bolest, nikdo, kdo by dokázal, aby všechen ten bol vymizel.

Harry věděl, že se najde opřený o stůl nebo na ošoupaném koberci pokrývajícím podlahu podzemí před krbem. Věděl, že bude brzy ležet nahý a rozpustile rozvalený pod svým profesorem. Že bude lapat po dechu a prosit, zpocený, rozbolavělý a toužící po muži, kterého nenáviděl a miloval zároveň. Tak to prostě bylo.

Protože Harry Potter nenáviděl Severuse Snapea a Severus Snape nenáviděl Harryho Pottera.

Nestávalo se to často, ne pokaždé, když Harry obdržel trest. Většinu času končil drhnutím kotlíků a přerovnáváním lahviček s ingrediencemi. Ale vždy, když se Harry ocitl na konci lana, sotva se na něj dokázal pověsit.

Protože tehdy ho ten muž líbal a dotýkal se ho. Tehdy se s ním nakonec Snape miloval celé hodiny.

A právě *to* způsobilo, že ho Harry miloval. Harry znal Severus Snapea lépe, než si ten starší muž myslel. Takže Harry věděl, že ta nejdůležitější věc ve Snapeově životě byla jeho pozice bradavického profesora Lektvarů. To bylo to, co Snapea většinu dní drželo nad vodou. Přesto to Severus byl ochoten riskovat. Už způsob, jakým se na něj Harry usmíval, když byli jen spolu sami, by byl jistě dostatečný, aby ho vyhodili. Ale Snape přesto dal všechno v sázku, jen aby Harrymu věnoval špetku útěchy a lásky, kterou čas od času tak zoufale potřeboval. Protože to bylo tak, jak to bylo.

Nikdy to nebyl muž, který by spal s dítětem. Vždy to byl Severus Snape, který dával Harry Potterovi to, co potřeboval k přežití, co ho nutilo pokračovat, žít.

Byla v tom vřelost a soucit. Harry se cítil spokojený a uvolněný v Severusově náruči. Jako by ho svět nemohl zranit. Jako by Voldemort ani neexistoval. Harry se cítil v profesorových pažích v bezpečí.

Dokonce si ani nevzpomínal, kdy předtím se cítil tak chráněný. Ani v Hagridově chatrči, ani v Brumbálově kanceláři. Dokonce ani v Doupěti nebo v nebelvírské věži. A rozhodně ne u Dursleyových. Pouze v náruči svého učitele Lektvarů.

Harry si povzdechl a ucítil, jak se ty dlouhé paže kolem něj v odezvu sevřely těsněji.

„Přestaňte přemýšlet tak nahlas, Pottere…“ Ten hlas byl tichý, důvěrně známý a nesl v sobě nepopiratelný rozkaz.

„Nemůžu si pomoct…“ zašeptal Harry v odpověď. Přitulil se k tomu silnému tělu za sebou. Zase skončili na koberci, s hřejivou přikrývkou přehozenou přes jejich nahá těla.

„Na co myslíte, že to nemůže těch pár hodin počkat?“ pronesl uhlazený hlas znovu. Harry nechal svou hlavu klesnout dozadu na jeho bledé, kostnaté rameno.

„Na všechno a nic. Na vás. Sebe. Na nás…“ zašeptal. Dlouhý prst obkresloval jizvu na jeho čele a on se v milencových pažích nádherně rozechvěl.

„To je hodně věcí na přemýšlení po takové hektické noci. Souhlasíš… Harry?“ zeptal se. Harryho tělo se při zvuku jeho jména vysloveného takhle roztřáslo proti tomu většímu. Snape se na něj usmál. Harry zavrněl a protáhl se v jeho náručí jako kočka.

„Jak se cítíš, Harry?“ zeptal se s ústy v blízkosti Harry hrdla. Vydechl a díval se, jak se Harry zachvěl. Harry byl vždy tak vnímavý.

Harry zamrkal a jeho zelené oči k němu vzhlédly, než se znovu zavřely. Byl tak unavený. „Hmm?“ byla mumlavá odpověď. Severus ho znovu ztrácel.

„Jak se díky mě cítíš, Harry? Řekni…“ požádal ho a prsty přitom projížděl černé rozcuchané vlasy na jeho týle. Harry znovu ospale zamrkal.

„To je spousta věcí na vyjmenování, Seve. Polovina mých emocí je v rozporu s těmi ostatními…“ zašeptal Harry. Otočil se v jeho pažích a posunul se výš, až se na sebe dívali z očí do očí.

„I přesto mi to řekni…“ trval na svém starší muž.

Harry se zarazil, než odpověděl. Vzhlédl k černým očím a začal mluvit, najednou se cítil daleko více vzhůru.

„V teple, v pohodlí, cítím se spokojený, nasycený, nadržený,“ u toho se ušklíbl. Pak ale jeho úsměv vybledl do vážného výrazu. „Jsi tak jiný, když jsme spolu sami, že z toho mám někdy až strach. Jsem zmatený. Jako bych nevěděl, které tvé já je skutečné. A pak se stane to, co dnes v noci, a já vím, že nemůžeš být ten chladnokrevný parchant, kterého tak často předstíráš. Díky tobě se cítím skutečný… jako bych byl něčím víc než zlatým chlapcem kouzelnického světa. Něčím víc než Chlapcem-který-přežil…“ Zarazil se, jako by čekal na odpověď, ale protože žádná nepřišla, tak pokračoval. „Cítím se chtěný, když jsem s tebou, namísto toho, abych byl jen tolerován.“ Jeho ruce přešly na Severusovu tvář. „Díky tobě se cítím potřebný… ba co víc… díky tobě se cítím v bezpečí, Severusi. Mám pocit, že mi tak dlouho, dokud jsi se mnou, nemůže nic ublížit…“ Povzdechl si. „Nikdy ve svém celém životě jsem neměl pocit, že by se o mě někdo tak staral…“ dokončil svou řeč. Pak mu hlava náhle klesla a jeho čelo se přitisklo na Severusův krk, z očí mi uniklo několik slz. Setkaly se s bledým hrdlem pod sebou. Snape vydal podivný zvuk a přitáhl si ho k sobě. Přinutil Harryho, aby zvedl hlavu a on si ho mohl řádně prohlédnout. Setřel mu slzy a nabídl drobný úsměv.

„Pak tady budu dál pro tebe, Harry. Abych tě udržel v bezpečí…“ odpověděl.

Harry mu věnoval zářivý, uslzený úsměv. Jeho hlava znovu spočinula na jeho nahém rameni. Zavřel oči a opět si povzdechl. Snape se sklonil a opatrně ho políbil. Harry se usmál a obtočil kolem nich přikrývku pevněji, pažemi obalil to štíhlé tělo po svém boku. Potlačil další zívnutí.

„Ospalý?“ zeptal se profesor, když si ho přitahoval blíž. Harry přikývl a přisunul se k němu ještě těsněji. „Tak odpočívej… prospi se trochu. Za chvíli tě vzbudím…“ Harry bude muset brzy odejít na svou kolej.

Harry se v té hřejivé náruči uvolnil. „Seve?“ zašeptal ospale.

„Ano, Harry?“

Harry si v odpověď povzdechl a trochu se posunul, aby získal větší pohodlí. „Hmm… Jak se díky mě cítíš ty?“ zašeptal. Profesor se odmlčel a díval se, jak ten šestnáctiletý chlapec v jeho náručí odplouvá do spánku. Teprve, když Harry doopravdy spal, poskytl mu svou odpověď.

„Že to stojí za všechna rizika…“ zašeptal a objal to menší tělo pevněji.

KONEC

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s