Okamžik zrození

Autorka: Patoložka

Kategorie: Fantasy

Pro soutěž O dračí řád http://www.mfantasy.cz/2013/10/draci-rad-startuje-4-rocnik/

http://www.mfantasy.cz/2014/01/seznam-povidek-prijatych-do-souteze-o-draci-rad-2013/

Listí příjemně ševelilo, potůček bublal, vlhkost se zvedala ze země po nočním dešti ve viditelných obláčcích, jak se mladá srna opatrně blížila k vodě s touhou se napít. Ale nebylo jí to dopřáno. Vzduch pročísl dusot kopyt, jezdci v rudých pláštích se zběsile prodírali kapradím, oči upřené na svůj cíl, zuřivé.

Srna se přikrčila, zalehla na zem, základní instinkty potlačené blížícím se porodem jejího prvního potomka.

„Kde je? Kam zmizel?“ halekali ozbrojenci jeden přes druhého. Zastavili se na blízkém paloučku a zmateně se na koních točili na všechny strany. Už ho měli na dosah ruky, a pak se ten, kterého pronásledovali, náhle vypařil jako duch.

Znovu…

*

Nemohla popadnout dech, a přesto se nesměla prozradit, klapot podkov se stále ještě ozýval všude kolem. A pak bylo najednou ticho, uspěchané hlasy a dupot nahradilo šumění větru ve větvích. Zavřela oči, nozdrami trhaně nasála vzduch, pohyb u svého křečemi zachváceného těla zaznamenala až moc pozdě. Prudce zvedla hlavu, oči, úzkostlivě vykulené, hleděly do tváře člověka.

„Neukvap se, má milá, to jsem jen já. Nikdo ti neublíží…“ zašeptal čaroděj a srna pod jeho dotekem poslušně ochabla. Dobře, že je tady. Čekal ji zápas o dvojí život, a u toho nemohl ochránce zdejšího lesa chybět.

*

Říkali mu různě. Někdy podivín, jindy morous a blázen. Nezazlíval jim to. Ne každý by si zvolil poustevnický život jako on, a on možná rovněž ne nebýt té přísahy, přísahy pro paní lesa, a své tvrdé palice, odhodlání a nezdolné nátury, kterou zdědil po matce.

Byl tehdy ještě mladý, nezkušený. Dychtiv poznat svět nechal se napálit a padl do léčky. Byli by ho pro těch pár zlatých klidně zabili nebýt jí. Bytosti spanilé a šlechetné, a přesto přísné a kruté, neodpouštějící. Za jeho ušetřený život ho zavázala službou lesu a všem pozemským tvorům. Odměnou mu byla moc a znalosti, jen je nesměl vyzradit. Nikdy a nikomu. Třebaže by na tom závisel jeho život.

A právě pro ně ho dnes všichni ti vojáci honili.

Mladý král Viktor byl stejně horlivý, jako on býval, jenže návdavkem oplýval silou a početnou družinou. Vytrvá-li panovník zdejší země se svými pokusy, jednou čaroděje jeho triky nezachrání.

Ale dnes to nebude.

Dnes ne…

*

„Tak pojď, holka, zvládneme to,“ konejšil ji, ale ona se ani nenamáhala otevřít oči, ležela na zemi, příliš unavená, vyčerpaná marným úsilím. Dnes tady zemře a on s tím nic nenadělá. Nemůže plýtvat svou mocí, věděla to. Nejde to jinak.

A pak jí tělem projela známá vlna magie, jako hřejivý proud větru za jarního rána. Tohle už jednou zažila, právě té zimy, do které se sama narodila…

*

Ležela v závětří pod nízkými stromy. Vločky poletovaly vzduchem. Mrzlo. Zima se nechtěla vzdát a na zdejší přírodě už to bylo znát. Čekala na svou matku, která se měla co nevidět vrátit z výpravy za poslední zbývající potravou. Ale už to bylo moc dlouho. Příliš dlouho bez jídla, příliš dlouho bez možnosti se zahřát. Drobné tělíčko schoulené do sebe už zásoby veškeré energie pomalu vyčerpalo, teplo se ztrácelo v okolním chladu. Pokud se její matka nevrátí brzy a nenapojí ji, srnče tady uhyne hlady.

S hlavou skloněnou nevnímala nic kolem sebe. Ani zesílený vítr, ani zhoustnutí padajících vloček. Byla by ji pokryla sněhová peřina a nadobro pohřbila v závějích, kdyby se neobjevil a nepomohl jí svým kouzlem. A od té doby věděla, co je zač.

Léčitel lesa.

Věřila mu.

*

Zvedla hlavu, povzbuzená kouzelnou silou se dostala na roztřesené nohy. Takhle to bude lepší. Zemská přitažlivost dopomůže mláděti ven. A pak zabrala, břišní svaly našponované, napjaté, porodní kanál příliš úzký pro tak velký náklad. A přesto musí projít, prostě musí.

Čaroděj se potěšeně usmál, odstoupil, ve vrásčitých rysech byla znát únava. Nejprve ten úprk, a pak kouzlení. To všechno jeho sílu odčerpávalo. Ale tohle za to stálo. Zázrak zrození, chvíle, kdy pomůže na svět novému životu. Nikdy mu to nezevšední.

Nejprve se ukázala kopýtka. Na dlouhých nohách obalených narůžovělou blánou, ještě neochozená, měkká a poddajná, aby matce neublížila. Srna povzbuzená zdárným průběhem zabrala víc, svaly sevřené na maximum, dech mělký a sotva slyšitelný.

Nohy mláděte rostly před očima, a pak se objevila hlavička a náhle bylo po všem. Srnče neelegantně dopadlo na zmáčenou zem. Srna se prudce otočila a vyjeveně civěla na svého potomka, než se v ní něco sepnulo, ona se pohnula, sklonila hlavu, nasála jeho vůni a začala ho zbavovat obalů a čistit do sucha.

Mokré, zmatené mládě poprvé pohlédlo na svou matku, než se jeho oči stočily na muže dřepícího v uctivé vzdálenosti od nich. Čaroděj jeho pohled opětoval. Jednou z něj bude statný samec, možná vůdce stáda, ale to má ještě čas.

Právě teď a v tuto chvíli ještě nebyla budoucnost daná a vlastně ani důležitá…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s