Ashes of Armageddon – Zkázonosný prach 60

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Aneri

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

18+!!!

PP:  Tato kapitola nám toho docela dost poodhalí a vlastně si myslím, že vůbec budete celkem spokojeni, navzdory situaci, ve které jsme;-) Jinak mám přeloženou už i kapitolu následující, na kterou se moc těším. Severus se vyznamená, vlastně jako obvykle. Tak hezké čtení, jen omluvte tu těžkopádnost textu, zejména na začátku, nějak mi to prostě nešlo vybalancovat lépe…

ooOoo

Kapitola 60 – Uši

Ronův náhlý odchod je zanechal v opařeném tichu uprostřed ulice. Severus nabyl duchapřítomnosti jako první a pobídl Harryho, aby Rona následoval na to nejpravděpodobnější místo, na jaké se mohl přesunout (což bylo zřejmě Doupě, jak si myslel). Harry se vskutku přemístil a Severus tam zůstal znepokojeně hledět na omámenou a opuštěnou Hermionu. Po několik minut vypadala, že se sesype, a on by ji za to nevinil, ale ona se nakonec k jeho velkému překvapení prostě zhluboka nadechla a dala se dohromady.

„Musím jít,“ prohlásila zostra. „Uvidíme se později u nás, ano?“

A než dostal Severus šanci odpovědět, přemístila se s hlasitým prásknutím rovněž.

Severus zavrtěl hlavou a sám se vydal k Hermioně domů.

Bylo zvláštní vrátit se tam a vědět, že ho uvnitř nikdo čekat nebude, ale domovní ochrany ho přesto vpustily tak jako vždycky. Usadil se u starého kuchyňského stolu a položil ruce na desku. Po několik minut tam tak prostě seděl a hořce se usmíval, když se na povrch jeho mysli vynořila vzpomínka, kterak tam právě takhle seděl, na té samé židli se stopami krve a potu na svém oblečení, zatímco Neville změněný mnoholičným lektvarem na George zvracel v koupelně pro hosty a Hermiona plenila svoji zásobárnu lektvarů.

A když už tak uvažoval o Nevillovi – ten mladý muž byl zatraceně dobrý lhář, pomyslel si jen tak mimochodem. Dost dobrý na to, aby dokázal celé dva měsíce  obelhával Toma Raddlea, dost dobrý, aby udržel tajemství, aniž by komukoliv řekl byť jediné slovo, až na to, že… Ne, nezdálo se, že by Neville lhal teď, alespoň podle Severuse. Ani za nic si totiž nedokázal představit, že by se jako strážce tajemství obrátil proti Ginny, bez ohledu na to, co ve chvílích beznaděje tvrdil u tohoto kuchyňského stolu.

Ron však očividně takovou víru v Nevilla nechoval. Zdálo se, že v jistém okamžiku vzteku se prostě svěřil s Nevillovým usvědčujícím prohlášením Ministerstvu kouzel… až na to, že… že to Ron popřel a Severus si nemyslel ani to, že by právě o tomhle muž lhal.

Pokud tedy oba – Ron i Neville – říkali pravdu… co to znamenalo? Severus o tom důkladně uvažoval několik minut a pak to odložil na později.

Tolik se toho v tomto domě stalo, pomyslel si. Během let v období prachu, jak tomu Severus začal říkat, učinili Hermiona s Ronem ze svého domu základnu pro hnutí odporu. Samozřejmě že ne žádného oficiálního hnutí, ale přesto všechno, co zvládli, změnilo osud celého kouzelnického světa. Všechny ty šeptané strachy, polovičaté, nedomyšlené plány, věci řečené i vykonané dávaly při zpětném pohledu tomuto domu větší význam, než měla jakákoliv pečlivě navržená strategie Řádu.

A co když, pomyslel si Severus s trhnutím, co když nebyl jediný, kdo si uvědomil důležitost tohoto místa? Co když, jak tvrdilo staré přísloví, měly i stěny uši?

Prudce se napřímil a začal prohledávat celý dům, každou místnost od podlahy ke stropu a hledal jakékoliv sledovací kouzlo či očarovaný předmět.

Přesouval se pečlivě a zvolna, centimetr po centimetru, z místnosti do místnosti, prohledával každý povrch, každý kout a štěrbinu s úzkostlivostí a rozvahou, jaké ho naučila jeho špionská kariéra. Prohledat dům od přízemí po střechu mu zabralo několik hodin, ale nakonec shledal, že nenašel vůbec nic.

Nastal večer a on nad tím stále ještě hloubal, když se otevřely dveře a on uslyšel, jak Hermiona volá: „Severusi! Tohle musíte vidět!“

Rychle k ní došel a ona mu vrazila do rukou kus pergamenu.

Zíral na něj, šokovaný, že má před sebou oficiální zprávu z nemocnice U svatého Munga.

„Nemohla jsem se k Ginny dostat,“ sdělila mu stručně. „Celá budova je prolezlá bystrozory, takže jediná věc, kterou jsem mohla udělat, bylo pořídit si v kanceláři kopii její karty. Co si o tom myslíte?“

Severus rozvinul svitek a pečlivě si jej pročetl. Obočí mu při tom vylétlo vzhůru, zatímco ho Hermiona znepokojeně sledovala.

„Píše se tam to, co si myslím?“ zeptala se tiše.

Severus přikývl. „Rozsah vymazání paměti je pozoruhodný,“ pronesl prostě. „Jak víte tak obyčejně lze kouzlo zapomnění zvrátit vzhledem k dostačující nadbytečnosti neuronové sítě lidského mozku, avšak v tomto případě vzali pachatelé v potaz i tuto nadbytečnost. Jednoduše řečeno – Ginnyiny vzpomínky z posledních dvaceti čtyř hodin byly vymazány natrvalo.“

Hermiona vztekle zaklela.

„Měl bych rovněž dodat, že něco podobného vyžaduje vskutku vysoce kvalifikovaného nitrozpytce,“ doplnil Severus neochotně.

„Někoho, jako jste vy?“ zeptala se Hermiona.

„Ano.“

„Nebo někoho, jako je Neville… s tím, co se za ty roky naučil od Christoffa?“ sondovala dál a se znepokojením čekala na jeho odpověď.

„Možná,“ připustil Severus, „ale ať je to jak chce, já si nemyslím, že to byl on.“

„Já taky ne,“ zašeptala. „Víte, to jen… že mám prostě takový vztek. Ne jen proto, že Nevilla zatkli bez jediného pádného důkazu, konec konců spolupracoval s nimi… většinou, jenže oni jen ztrácí čas. Každou hodinu, kterou strávili zaměřováním vyšetřování na Nevilla, se měli hodinu dívat někam jinam. A čím déle se z něj snaží vypáčit informace, které nemá, tím je menší šance, že se děti najdou… Tohle Ron asi nikdy nepochopí,“ dodala zahořkle. „On si vážně myslí, že se starám víc o Nevillovo blaho, než mi záleží na tom, abychom našli Huga. Devět let, Severusi, devět let jsme spolu. Myslela bych si, že mě zná lépe!“

„Domnívám se, že zná,“ odpověděl Severus zamyšleně, „ale jako valná většina lidí nepřemýšlí pod velkým tlakem jasně. Dejte mu čas. Jakmile se děti najdou, zase se všechno urovná.“

„Opravdu si myslíte, že je najdeme?“ zeptala se nejistě. Spodní ret se jít lehce zachvěl, jako by měla znovu propuknout v pláč.

„Vím, že ano,“ ujistil ji. „Vyřešili jsme v minulosti daleko složitější záležitosti.“

„To je asi pravda,“ souhlasila, „Jen bych si přála, abych věděla, kde vůbec začít hledat… Jsem tak unavená, že ani nedokážu rozumně uvažovat .“

„No tak,“ pověděl ji Severus jemně a navedl ji ke schodům do patra. „Odpočiňte si. Vstaneme zítra brzy ráno a zdvojíme naše úsilí.“

Podvolila se jeho pobídce a vešla do ložnice, jakmile se mu tiše a zkroušeně pokusila dát dobrou noc.

Severus jen sotva stihl sejít dolů, když uviděl, že se s bytem chce někdo spojit krbem. Umožnil hovor a v krbu se objevila Harryho hlava.

„To je ale den!“ prohlásil Harry a zatřepal hlavou. „Jak je Hermioně?“

„Je pochopitelně rozrušená,“ odpověděl Severus prostě.

„Jo, to si dovedu představit. Ron je stále zralej na ránu pěstí, ale už se začíná uklidňovat.“ Harry se pousmál. „Před půlhodinou usnul.“

„Hodláš jít dál?“ zeptal se Severus a pokusil se vzhledem k okolnostem neznít příliš nadějně.

O chvilku později Harry prošel krbem a zhroutil se Severusovi do náruče. „Chyběl jsi mi,“ řekl mu tiše s bradou odloženou na jeho rameni. „Je to prostě šílený. Všechno.“ Usadil se na podlahu přímo před krb a stáhnul staršího muže vedle sebe.

„Jak to šlo?“ začal se vyptávat Severus.

„Předně,“ rozvyprávěl se Harry, „Percy byl úžasný. Přetrhal všechny červené pásky a vzal mě a Rona k Ginny. Prohledali jsme to tam skrz na skrz a snažili se najít nějaké stopy.“ Harryho tvář získala pochmurný výraz.

„A?“ vybídl ho Severus.

„A nic!“ rozlítil se Harry. „Nebylo tam nic. Celý dům vypadal, jako by byl vycíděný. Nemůžeme ani říct, kdo tam byl nebo kolik lidí, ani odhadnout, jaká kouzla použili – nic! Dokonce i záznamy z krbu byly zcela vymazány, takže ani nedokážeme určit, koho Ginny kontaktovala nebo kdo tak pozdě kontaktoval ji.“

„Chápu,“ zapřemítal Severus.

Harry se na něj podíval zmateně. „Na co myslíš?“

Severus pokrčil rameny. „Jen se na to snažím přijít, Harry, ale už jsem příliš unavený a příliš zmatený. Byl to dlouhý den.“

„O tom mi povídej,“ povzdechl si Harry. „Víš, je mi z toho všeho zle. Pořád musím myslet na Ala a Huga a jsem tak hrozně vyděšený, že ani nedokážu uvažovat rozumně… a do toho ještě Ron vyšiluje, Moly s Arthurem panikaří, já mám strach o Hermionu a co se týče Nevilla… Vážně nechápu, jak jsem celý ten den dokázal přežít.“

Severus vzal Harryho ruku do své. „Musím připustit, že si celý den vedeš pozoruhodně dobře. Jak jsi to vlastně dokázal přežít?“

Harry se rozpačitě usmál. „To jen díky tomu, že jsem si představoval, že na konci toho všeho tě budu mít po svém boku.“

„Nu, teď mě máš.“

„Jo,“ souhlasil Harry, „ale asi bych se měl vrátit zpátky do Doupěte. Bojím se o Rona. Chová se skutečně jako zabedněnec.“

Severus pocítil zklamání, ale přesto souhlasně přikývl. „Tak mi alespoň dovol ti dát pusu na dobrou noc.“

Harry se k němu okamžitě nahnul a jejich ústa se nakratinko a váhavě setkala.

Severus se usmál, když ho Harry chytil rukama, přitáhl si ho blíž a jejich polibek sám od sebe prohloubil. O chvíli později se k němu Harry už tisknul s divokým zoufalstvím, jeho ústa drsně hnětla ta Severusova. Severus odpovídal stejně, rukama putoval po Harryho postavě, hledal útěchu v kontaktu s dobře známým tělem. A když se jejich těla setkala tentokrát, neexistovala mezi nimi žádná obezřetnost či rozpačitá něha. Zůstala jen surová, živočišná potřeba a skoro nevinná důvěra, že ten druhý porozumí, že to přijme.

Celá ta exploze zoufalství přeměněná v touhu byla tak náhlá, že ani jednoho z nich nenapadlo, že by třeba svoji aktivitu měli přesunout do hostinského pokoje. Vzájemně se vysvlékli před krbem v Hermionině obývacím pokoji a tiskli se k sobě, chvějící se prsty zatínali do nervózního svalstva, ústa se hladově setkávala a polibky měly až zdrcující sílu.

„Chci tě,“ zašeptal Harry, když se na vteřinu oddělili v polibku. Hlas měl zlomený tím doznáním.

„Já vím,“ odpověděl Severus chraplavě. „Já tebe rovněž.“

„Opravdu?“ Harry se zdál být jeho přiznáním šokovaný.

Severus beze slov přikývl. Jejich rozšířená rodina a vlastně celý svět se jim rozpadal pod rukama, ale všechno po čem Severus toužil, bylo držet se alespoň nějaké zbylé části a udržet si ji tak blízko, jak jen to bylo možné. A Harry, jak se zdálo, cítil to samé. Pro tuto chvíli se měli navzájem.

Poté už je slova opustila zcela. Severuse drželo v zajetí vědomí, že je Harry vzrušený. Přetočil se v jeho náruči, uvolnil se z jeho sevření a zaujal jednoznačnou pozici na všech čtyřech. Harry na kratinkou chvíli zaváhal, což asi nebylo žádné překvapení, protože mu Severus zatím ještě nikdy, co byli spolu, nic podobného nenabídl. Severus vycítil Harryho pochybnosti, a tak prostě řekl:

„Chci tě. V sobě.“

Pak zavřel oči a zcela se oddal fyzickým pocitům. Následovalo rychlé lubrikační kouzlo a pak už se Harryho prsty dobývaly dovnitř. Krátký nepohodlný pocit z proniknutí rychle zmizel a byl nahrazen neskutečným výbuchem potěšení, které všechny nepříjemné pocity zcela zahladilo, když Harryho prsty nalezly ono místo a otřely se o něj.

„Dobré?“ vyzvídal Harry a zněl poněkud zadýchaně.

„Ano. Pokračuj.“

„Dobře.“

Harry byl dokonce i v tomto omámeném, nezkrotném stavu opatrný, ale když nakonec splynuli v jedno, trochu to zabolelo. Severus už byl však příliš unešený vášní, aby se o to staral či dokonce aby si toho všiml, protože v té chvíli se toho prostě dělo příliš. Harry ústy mapoval jeho záda, lačně ho ochutnával a líbal všude, kam dosáhl. Levou rukou se probíral  Severusovými vlasy a napůl je hladil a napůl za ně tahal. Pravou ruku měl obtočenou kolem Severusova těla, zpocenou dlaní ho hladil po hrudi, prsty něžně hladil ty strašné jizvy, které poslední čtyři a půl roku zakrývala maskovací kouzla. Všechno se dělo najednou a na ničem z tohoto právě v tu chvíli nezáleželo. Jediná věc, na které záleželo, byla ta primitivní, zoufalá potřeba poskytnout si vzájemné uvolnění.

Harry s každým přírazem vydával nevěřícné, plačtivé, naříkavé zvuky, jako by byl vyděšený, že mu něco vyrvou z hrudi, takže Severus spíše vytušil, než aby vycítil ten okamžik, když mladší muž uvnitř něj vyvrcholil a následně se na něj svalil. Severus se pod jeho vahou nesložil, ale zůstal na všech čtyřech a snažil se podepřít celou jeho váhu, zatímco mladší muž lapal po dechu.

Harry vydal hluboký napůl vzdech a napůl vzlyk a pak konečně ze Severuse sklouzl na podlahu. Teprve potom se Severus narovnal a položil se před krbem na záda s očima upřenýma na svého milence. Ze zelených očí kanuly na Harryho tváře slzy a mísily se s potem. Jeho tvář byla zcela průhledná, všechny obavy, strach i nejistota byly dány na odiv světu.

Harry položil ruku na Severusovo nahé rameno.

„Ty mě ale neopustíš, že ne?“ zeptal se ho neuvěřitelně křehkým hlasem, který hrozil, že se každým okamžikem zlomí.

„Ne,“ odpověděl Severus unaveně. Toužil po tom říct mu něco vskutku ujišťujícího, ale víčka mu těžkla a celé tělo ho bolelo.

Natáhl se po svých šatech a zabalil se do nich. Harry vedle něj se rovněž začal oblékat.

„Jen bych si přál, abych s tebou mohl zůstat celou noc,“ pronesl Harry podrážděně.

„Já rovněž,“ souhlasil Severus. „Ale myslím, že bys měl být raději s Ronem. Ani on ani Hermiona by teď neměli být sami. Neuvažují jasně.“

„Vážně?“ podivil se Harry. „Co Hermiona provedla?“

„Mimo to, že se vloupala do důvěrných lékařských záznamů U svatého Munga a ukradla odtamtud Ginnyinu kartu, tak nic,“ odpověděl Severus suše.

„No teda,“ zašeptal Harry obdivně. „Myslíš, že někoho proklela Imperiem, aby to udělal?“

„Nepřekvapilo by mě to.“

„Ale to přijde o práci na Ministerstvu, když se…“

„Harry,“ přerušil ho Severus s posmutnělým úsměvem. „Myslím, že jí na tom nesejde.“

Harry jeho smutný úsměv opětoval a pak ho objal. „Asi ne. Uvidíme se hned ráno, ano?“

„Ano,“ souhlasil Severus a jemně ho odstrčil. „Teď už běž.“

Harry mu vtiskl polibek na temeno hlavy.

„Moc tě miluju,“ zašeptal Harry. „Chci s tebou zůstat. Když mě požádáš, abych zůstal, tak zůstanu. Do háje s Ronem. Dneska se choval jako pitomec.“

Severus se sobě navzdory rozesmál nahlas. „Běž už, Harry,“ pověděl mu znovu a jemně ho postrčil ke krbu.

„Zatraceně,“ zamumlal Harry a o okamžik později vstoupil do plamenů.

Severus přešel do hostinského pokoje a usadil se v tichosti na postel. V duchu si znovu prošel, co večer zjistili.

Ten, kdo Ginny vymazal paměť, byl velmi schopný a provedl to důkladně.

Místo činu bylo až neuvěřitelně profesionálně uklizeno.

V nemocnici U svatého Munga se to hemžilo bystrozory, aby komukoliv zabránili navštívit Ginny.

Ministerstvu kouzel byl nějak znám obsah soukromých rozhovorů, které se vedly u Hermiony a Rona, ale Severus nevěřil, že za to byl odpovědný Ron.

Svádělo ho podezřívat z účasti na únosu Ministerstvo kouzel, ale pro to tvrzení neměl žádný důkaz a v Hermionině domě se nenacházela sledovací kouzla žádného druhu. Hluboce zamyšlený se zamračil. Něco nesedělo, ale co? Kdyby jen dokázal identifikovat, který kousek puzzle to byl, mohl by od toho bodu začít se svým pátráním.

Vešel znovu do obývacího pokoje a pohled mu spočinul na Hugovu puzzle, které ještě stále zůstávalo rozházené na podlaze. Zvedl náhodný dílek a on ho samozřejmě kousl, ale Severus ho nepustil. Dobrou minutu ten kousek ve své dlani prostě držel a zíral na něj. S úsměvem.

Dumal nad tím, proč se některé kousky zdály těžší než jiné. Byl to takový nahodilý, zvláštní detail, ale on neznal žádné logické vysvětlení, se kterým by dokázal přijít.

A možná, že to bylo ono.

Možná, že právě puzzle bylo tím kouskem, který neseděl, pomyslel si s křivým úsměvem. Rychlým mávnutím hůlky sesbíral celé puzzle do krabice a vešel do krbu s úmyslem zamířit do Tkalcovské ulice.

ooOoo

Jakmile se ocitl doma, vysypal kousky toho trojrozměrného puzzle na kuchyňský stůl. Začal je jeden po druhém brát do rukou a zkoumat je. Ty zatracené věci ho pokaždé kously, ale nakonec Severus přece jen našel dílek, který byl jednoznačně těžší než ostatní. Podržel ho mezi bříšky prstů a mávl hůlkou, aby ho rozřízl.

Kousek puzzle se otevřel a odhalil skrytý obsah.

„Zdravím, ty tam,“ pronesl a zamyšleně na to hleděl.

Byl to zvláštní spletenec mudlovské technologie a magie. Ta odposlouchávací „štěnice“ byla mudlovského původu, něco, co by žádný kouzelník hledající sledovací kouzla nikdy neodhalil. Použili pro záznam a přenos informací mudlovskou technologii, avšak to samostatné, neškodné kouzlo, které na tom bylo umístěné, nejen zvyšovalo audio příjem, ale i nahrazovalo přítomnost obklopující magie, která obvykle způsobovala, že mudlovská technologie v kouzelnickém světě nefungovala.

Severus se pochmurně usmál. Fascinace Arthura Weasleyho mudlovskými výtvory měla na Percyho Weasleyho očividně nějaký dopad, protože to on dal do puzzle štěnice předtím, než ho daroval Hugovi k narozeninám.

Severus si odkašlal a následující slova věnoval dílku puzzle:

„Pane Percy Weasley, tady je Severus Snape. Domnívám se, že si musíme promluvit. Co kdybyste se při nejbližší příležitosti zastavil u mne ve Tkalcovské ulici? Navrhuji, abyste přišel sám, já budu rovněž sám. Nedomnívám se, že je do toho teď nutné někoho dalšího zatahovat nebo spíš… nikdy.“

Pak se opřel v křesle, složil si ruce na hrudi a zavřel oči. Předpokládal, že nebude muset čekat nějak moc dlouho.

 

2 thoughts on “Ashes of Armageddon – Zkázonosný prach 60

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s