Smitty the Basilisk – Bazilišek Smitty 5 2/2

Autorka: Lynchee (originální jazyk francouzština), Překlad do angličtiny: RaeWhit; Překlad: Patoložka; Beta-read: Rowana, Aneri

http://corbeauxetlapingarou.voila.net

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=7595

Romance, Humor, Parodie, Drama

Harry Potter, Snarry, slash

PP: A je to tu. Poslední část. Užijeme si lechtivost o trochu politikařiny a nakonec se ještě malinko pobavíme. Snad se vm povídka líbila, já jsem se nasmála opravdu hodně. Děkuji moc Rowaně a Aneri, které povídku neúnavně opravovaly. A u další povídky se sejdeme… hmmm… až na ni přijde čas:-D Ne, vážně, ještě jsem se úplě nerozhodla, ale pracuji na tom. A taky už mám přichystanou jednu drobnos k Valentýnu, takže něco určitě bude.

ooOoo

Kapitola pátá: Smitty – v těle člověčím? 2/2

Draco nečinně posedával v křesle ve svém pokoji hlavního prefekta, kde čas od času rád strávil poklidnou noc a mučil svůj mozek snahou o racionální myšlení, když tu se dveře otevřely a dovnitř vešel Smitty.

Vypadal rozkošně ve svém příliš velkém pyžamu, zatímco se na něj díval, hlavu nakloněnou na stranu.

„Děje se něco?“

Ten mladík byl vším, co zpodobňovalo toho nejrozkošnějšího člověka, pomyslel si Draco, zatímco ho bazilišek dál se zájmem pozoroval. A on zabije každého vědce, který by se ho pokusil zavřít do klece – třebaže by se z ní bazilišek byl schopen dostat zcela sám, připomněl si, s těmi svými jedovými zuby a očima, které zabíjely. V hlavě se mu znovu ozvala slova, která řekl Harry, a ten znal Smittyho lépe než kdokoliv jiný: Dokáže být člověkem i baziliškem, jedním stejně snadno jako tím druhým. Ale v tomto okamžiku se rozhodl, že byla ta hřejivá váha na jeho klíně definitivně lidská, a dokonce-

Na jeho klíně?

Sotva měl čas otevřít ústa, než Smitty na ta jeho přitiskl svá. Okamžitě se rozhodl, že bude raději zticha… a užijte si to.

Jeho ústa byla zvláštní… a plachá. Vraždil by, aby to trvalo věčně. Pak ale ucítil, jak Smitty ztuhnul a lehce se odtáhl, ale Draco ho popadl za zátylek a zastavil ho. Odpovídal na polibek, ochutnával jeho rty, lehce je oždiboval a přitáhl si to váhavé tělo k sobě blíž. Protlačil se skrz bariéru zubů, vklouzl jazykem do jeho úst a byl v odpověď odměněn tichým překvapeným zvukem. A pak začal smyslně přejíždět svým jazykem po jeho, přijímal ho do svých úst, jemně ho sál a s tím Smitty v jeho náruči roztál. Doslova.

Jemně svého návštěvníka posunul a zadíval se na něj. Bazilišek vypadal se svýma rozkošnicky napůl zavřenýma očima, pootevřenými a napuchlými rty, zčervenalými tvářemi… zcela ztraceně.

„To byl tedy experiment,“ pronesl chraplavým hlasem.

Draco se k němu nahnul a lenivě ho políbil za uchem, opilý z té úžasné vůně. „A byl úspěšný?“ vydechl horce.

„Já… já nevím…“

„Tak to tedy zkusíme znovu.“

To sedělo. Věda nade všechno.

S dalším polibkem Smitty zcela otevřel ústa, a přesně jako v tom snu je teď Draco mohl prozkoumat kompletně, brodil se v tom vlhkém ráji, který je oba zanechal lapající po dechu. Antropomágovy duhovky byly naplno roztažené, plné překvapení a touhy. Draco cítil, jak se mu sevřel žaludek.

„Chci se tě dotknout,“ zamumlal.

Ten druhý jen zamrkal.

Zmijozel rozepnul Smittymu vršek od pyžama a jemně mu ho stáhl, aby odhalil to štíhlé a ladné tělo. Zlehka na jeho hrudník přiložil svou tvář a ucítil nepravidelný dech a tlukoucí srdce mladíka, který naříkavě, tiše vykřikl. Když vložil své rty na jeho křehkou klíční kost, dvě ruce ho popadly za ramena a pokusily se ho odtlačit.

Pokud předtím baziliškova tvář nikdy nevyzradila jeho silné emoce, tak teď mu to vynahradila. Překvapení. Potěšení. Mírné zděšení. Způsob, jakým se na něj díval, nutil Draca, aby ho pohltil.

„Dra-Draco, já…“

Ach, ne. Bazilišek přišel o řeč. Draco ho jemně políbil na rty, na tváře a na bradu.

„To je v pořádku. Pokud něco nechceš, pokud chceš, abych zpomalil, pokud chceš, abych přestal, prostě mi to řekni.“ I když se uvnitř modlil, aby to nebyl ten případ.

„Ale… možná…“ zašeptal Smitty váhavě, „možná bys byl raději, aby to byl někdo jiný… někdo, kdo je celý člověk.“

Draca divoce přemohl chladný hněv. „Přestaň. Mohl bys být tlustočerv a nic by to nezměnilo.“ No, tohle možná ano, pomyslel si sám pro sebe. „Chci Smittyho, baziliška Smittyho, antropomága Smittyho, je mi to fuk. Mmm, dej mi ruku. Cítíš, jak moc tě chci?“

Odpovědí mu bylo zasténání, které by plně vzrušilo i mrtvého. Smitty se na jeho klíně možná nevědomky posunul a to stačilo, aby se Draco nemohl hýbat, aniž by ho neotočil, prudce ho nechytil za zadek a násilně do něj nevnikl.

Ale nejdříve… pyžamo.

„Pojď,“ řekl a postrčil ho vzhůru. „Do postele.“

Smitty ho následoval, trochu váhavě a nervózně se kousal do rudého rtu. Draco ho navedl doprostřed postele a sklonil se k němu.

Fantastické.

Mladík ho pozoroval s obavami, rozepnutý svršek od pyžama odhaloval bledou hruď a ploché bříško. Draco se usmál, položil mu ruku mezi nohy a nahnul se, aby ho jemně políbil. Ne moc rychle, ne moc rychle, opakoval si v duchu. Smitty se pod dotekem jeho úst uvolnil, obtočil mu paže kolem krku a nadzvedl se, aby mu byl blíž. Draco se nad ním na posteli opatrně rozkročil na všech čtyřech, rukama přejížděl po té jemné kůži a začal prozkoumávat chvějící se tělo. Neodbytně ho zvedl a sám se posadil, konečně ho zbavil svršku pyžama a rychle odhodil i své oblečení, než chlapce znovu uložil a lehl si na něj. Bazilišek ho i zpod napůl zavřených očních víček nehybně sledoval, nadšeně, a poté přidušeně vykřikl, když ho Draco překryl a znovu zaútočil na jeho hrdlo. Blonďák ho objal a zvolna mu přejížděl po zádech, nahoru a dolů, v dlouhých, pravidelných tazích, zatímco mu ústy putoval po krku, ramenech a níž… S prsty zanořenými ve vlasech mu přejel rty přes bradavku. A pak se k ní vrátil… vsál ji, olízl, skousl, dokud se Smitty pod ním nestal jen třesoucí se troskou.

„Dobré?“ zašeptal něžně, než se přesunul zpět k baziliškovým ústům.

„Já… je to… je to dobré,“ odpověděl chlapec bez dechu.

Draco se usmál a znovu se dal do díla. Chvíli škádlil druhou bradavku, poté se přesunul níž k tomu plochému bříšku, na které zaútočil rázněji, dokud neuslyšel spokojené zasténání. Na baziliškově podbřišku se táhl pruh chloupků, těch zvláštně světle šedozelených, a ztrácel se v kalhotách od pyžama, kde se začala objevovat slibná vypouklina. Draco na ni položil ruku a odpovědí mu byl polekaný zvuk. Podíval se na svého partnera – ten měl oči zavřené, hlavu natočenou na stranu a lapal po dech.

Pak se ty rudé oči otevřely a zavrtaly se do těch jeho se vší nevázaností světa. Draco přejel rukou po jeho břiše.

„Byl jsi už někdy… takhle vzrušený?“

„Ne,“ vyšlo z něj šeptem.

Dobře. Všechno se naučí… což, jak si uvědomil, bylo velmi vzrušující. Draco na okamžik zaváhal, poté se však zmocnil lemu jeho kalhot, rychle mu je stáhl a odhodil je z postele. Nakonec k baziliškovi vzhlédl…

Smitty se pod ním svíjel tím nejroztomilejším způsobem. Draco nikdy nic takového neviděl. Jeho vlastní erekce pulzovala při pohled na tělo, které se mu tak bezelstně nabízelo, čekalo a žádalo, aniž by tušilo co. Dech se mu zadrhl v hrdle, když mladík zasténal a vztáhl nataženou ruku ke svému nádherně tvrdému penisu a lehce se sám sebe dotkl. Když se na něj Smitty podíval, jeho oči byly plné nepochopení a otázek.

Draco se položil vedle něj, sevřel jeho prsty a navedl ho, aby je jemně ovinul kolem zduřelého údu, a pomohl mu se laskat. Zadíval se na něj hladovýma očima a těšil se z pohledu na pootevřená ústa a špičku jazyka, na hrdlo, které vytvářelo chraplavé zvuky, na hlavu, která sebou házela ze strany na stranu, zatímco se bazilišek nechal unášet, poddal se jeho rytmu a nakonec okusil svůj úplně první orgasmus v životě.

Draco se hrubě zakousl do vlastního zápěstí, aby se neudělal rovněž. Se slzou v oku poté jemně přejížděl po antropomágových rtech, zatímco ten popadal dech. Když se rudé oči otevřely, Smitty se na něj usmál… uspokojeně. Vypadal jako had se třemi buclatými myšmi v žaludku. Draco se zasmál sám sobě.

„Experiment ukončen?“ zašeptal Draco a olízl mu ucho. Stále ta vůně šampónu.

„Zřejmě ano… Co to?“

Draco zlehka nabral hranou ruky trochu semene z jeho hrudi a přidržel mu ji u úst. Smitty plaše vysunul špičku jazyka, olízl ji a poté si jeho prsty přitáhl do úst a nasál. Draco rukou v jeho ústech třikrát zapumpoval dovnitř a ven a pak už se nedokázal dál udržet, prudce vyvrcholil a potřísnil si kalhoty. Když opětovně otevřel oči, Smitty se nad ním skláněl a vypadal ustaraně.

„Jsi v pořádku?“

Draco zadržel smích. „Já…“ zalapal po dechu. Hernajs, jak mu tohle vysvětlit? „Před třemi vteřinami jsi vypadal úplně stejně.“

„Och.“

Další ruměnec. Draco se posadil a vzal ho do náruče a poté ho zvolna začal znovu líbat. Smitty, který měl oči zavřené, bezmála předl, zatímco se o něj otíral. Nastal čas trochu zrychlit, rozhodl se Draco.

Znovu ho natlačil do polštářů a ústy vysledoval tu stejnou cestičku jako předtím, jen tentokrát, poté, co náležitě očistil jeho břicho, se přesunul do jeho slabin, pečlivě ho prozkoumal, aniž by se věnoval penisu, který byl znovu ztopořený, přejížděl po stehnech, tulil se k záhybu jeho kolene. A poté se znovu stáhl, vědom si toho, že ho Smitty sleduje – ne, že ho hltá očima, což bylo velmi povzbudivé. Draco jemně políbil ten vztyčený penis, varlata, přejel po nich jazykem, dobýval ze svého partnera zvuky, které byly jako hudba pro jeho uši. Pomalu nasál hlavičku, ochutnal tu lahodnou chuť a poté… ustoupil.

Smitty frustrovaně zavrčel. No, alespoň že se zapojil do hry.

Draco se přetočil na bok a stáhl mladíka s sebou. Když ho znovu začal líbat, vklouzl mu rukou mezi stehna, roztáhl je, letmo se dotkl jeho vstupu a poté ho zvolna hladil a uvolňoval. Pod rouškou odpovědi sevřel Smitty nohy kolem jeho pasu a on se přitiskl ještě blíž. Dokonalé.

Podařilo se mu druhou rukou hmátnout pod polštář, aby tam našel – Ach! Tady to je… jediný důkaz jeho příjemných snů. Už dávno se přenesl přes stud, že spí s tubou lubrikantu pod polštářem. Jeho vznešení Malfoyští předci by se otáčeli v hrobě – no, možná by jim přišlo nepředstavitelné i to, že stráví noc s baziliškem. Dracovi to bylo fuk.

Smitty ho prostě jen zvědavě sledoval, když otevřel tubičku a pokryl si mastí prst, a poté zasténal, jakmile ho znovu začal hladit. Draco mu něžně mumlal do ucha a pak prst posunul.

„Och!“

Ano, och! Bylo tam nádherně horko a těsno a Draco zavřel oči, když se na ten pocit soustředil. Zvolnil, když se Smitty kolem něj napnul, a posunul se trochu hlouběji, když se uvolnil. To štíhlé tělo se třáslo – nebyl si jistý čím přesně, ale očividně to nebylo bolestí. Přidal další prst…

Do ramene se mu zaryly ostré zuby a on zmateně zauvažoval, jestli za chvíli zemře… No, alespoň by to byla šťastná smrt.

„To je v pořádku,“ zamumlal tiše. „To je v pořádku, uvidíš… Smitty…“

Pokračoval ve své malé litanii, opatrně pohyboval prsty, přitahoval mladíka k sobě, líbal ho na krku, dokud se ten kruhový sval znovu neuvolnil a poté do něj pronikl ještě hlouběji a konečně se otřel o jeho prostatu.

Smitty vykřikl potěšením a ještě víc roztáhl nohy. Draco zavřel oči, když se o sebe otřeli penisy. Ještě trochu… ještě trochu…

Třetí prst byl uvítán zasténáním znějícím jako potěšení smíšené s bolestí. Ty třesoucí se paže se ho pevně držely, nehty se mu zarývaly do zad. Vzduch voněl po sexu.

„Už je to tady… ach… Smitty…“

Vytáhl z něj prsty a posadil se. Smitty tam ležel, lapal po dechu a leskl se potem. Pak bazilišek vzhlédl a vydal ze sebe jen: „Prosím…“

Draco si dal na čas. Pokryl se lubrikantem a nespouštěl při tom ze svého partnera oči. Merline, jak moc ho chtěl. Byl jako v ohni. Nezáleželo na tom, jestli byl Smitty původem člověk nebo ne. Nezáleželo na tom, že byl v podstatě jen pětiletý had, který byl příliš naivní, aby pochopil, že není dobré zůstávat na tom velkém světě sám. Draco se s ním pomiluje a poté vymlátí duši z kohokoliv, kdo by ho ohrozil. Takže, tak to bylo.

Klekl si mezi ty štíhlé nohy, nadzvedl a roztáhl ta rozpálená stehna a přitom jen žasl, jak lehký ten mladík byl. A poté přestal myslet, jen precizně umístil svůj penis a pokoušet se krotit, aby na to nešel moc rychle. Uzamkl svůj pohled s baziliškovým – ten byl zatřený, zmatený, vyděšený a netrpělivý – a pak se něžně usmál, než do něj pronikl.

Draco byl pojednou bez dechu – bouřlivě uvězněn horkem a něžností, vzrušením a naléhavostí. Smitty z hlouby hrdla zasténal bolestí, ale neodtáhl se – místo toho ho hrubě sevřel pažemi. Na okamžik se ani nehnuli, bezmála bolestivě paralyzováni blahem, a poté se Draco pomalu posunul. Zvolna v jejich tělech budoval potěšení, poté poněkud vášnivěji už nezadržoval své vzdechy. Smitty byl pro tohle stvořen. Smitty ho vítal a chtěl každou buňkou svého bytí. Smitty se mu vydal nespoutaně a beze studu. Tak nevinný – a díky Merlinovi teď i beze stopy vědeckého zanícení. Smitty vydával rozkošné zvuky. Smitty se mu oddal, zvedal pánev, aby se s ním setkal. Smitty byl vyděšený a děsivý zároveň.

„Smi… Smisssssirrrrrrrrrssssaaaaaaââlll….“

Neměl ani tušení, kde se to v něm vzalo. Netušil ani, jak dokázal vyslovit to nemožné jméno. Věděl jen, že ho cizí ruka popadla za vlasy a že ho někdo otevřenými ústy políbil, že on sám měl v sevření penis svého milence a že už nedokázal mírnit své výpady, že Smittyho tělo zatloukal do navlhlé přikrývky a že byl poté přemožen tím nejsilnější orgasmem, jaký za celý život prožil, a že Smitty pod ním vykřikl.

„Dracoooooooo!“

Věděl jen, že to bylo tak, tak dobré…

Poté se opatrně vytáhl, přitiskl se k baziliškovi a okamžitě usnul.

Když se o neurčitě dlouhou dobu později probudil, Smitty ležel stočený u něj, jeho tělo stříbřitě zářilo ve světle měsíce. Tak krásný. Draco si ho chvíli prohlížel a poté se k němu nahnul, otřel se k jeho líci… o jeho rty těmi svými. Smitty se lehce zavrtěl, ale neprobudil se.

Rozkošný.

Draco věděl, že propadl osudu.

Povzdechl si, ale se srdcem, které mu chtělo explodovat radostí, ho jemně odsunul, aby přes ně oba přetáhl přikrývku. Pak ho vzal znovu do náruče a opětovně usnul.

ooOooOooOooOooOooOooOoo

 

O měsíc později

Hermiona ustaraně pohlédla na dveře vedoucí do místnosti určené pro slyšení.

„Myslíš, že se to povede?“ zeptala se asi po pětadvacáté.

Ron obrátil oči v sloup. „Hermiono, neexistuje důvod, aby se to nepovedlo. Musím ti připomínat, že to shromáždění vede sám Brumbál?“

„A oni prostě nemůžou Smittyho označit za nějaké nemyslící zvíře,“ dodal Harry.

Draco neřekl nic. Byl vyděšený k smrti. Co když to zpropadené shromáždění rozhodne, že Smitty není člověk? Co když jeho milenec skončí někde v ZOO, v laboratoři, na univerzitě nebo ho jednoduše zlikvidují? Co když…

Dveře se otevřely a zaměstnanci Ministerstva nechali baziliška projít. Jeho klidná tvář neprozrazovala nic než běžnou netečnost, to jen v jeho očích, jak si Draco povšiml, se zračila panika.

„Pane Malfoyi?“

Blonďák skoro vyskočil ze svých bot a poté se otočil k muži, který ho gestem vybídl, aby zamířil do té ztemnělé místnosti.

„Porota by teď ráda vyslechla vás.“

Draco polkl, přikývl a vydal se za ním. Když procházel kolem baziliška, dotkl se jeho ruky.

Obezřetně se přesunul ke stupínku, kde se usadil na židli. Naproti němu ho ze svých sedadel uskupených do řad sledovaly desítky čarodějů. Brumbál seděl v první řadě uprostřed. Pak mu ten starý čaroděj věnoval uklidňující úsměv.

„Pane Malfoyi, Draco?“ začal konečně neutrálním tónem.

Draco si olízl rty. „Ano,“ odpověděl nakřáplým hlasem.

„Právě jste úspěšně složil OVCE a tím jste završil sedmý ročník studia ve Škole čar a kouzel v Bradavicích.“

„Ano,“ odpověděl Draco.

Nějaká čarodějka vedle Brumbála si dělala poznámky. Ostatní měli oči upřené na něj.

„Jste svolný nám zodpovědět několik otázek?“

„Ano.“

Brumbál se zamyslel.

„Pane Malfoyi, strávil jste posledních několik měsíců ve společnosti antropomága Smisssssirrrrrrrrrssssaaaaaaââllla?“

„Ano, ale…“

„Ano, pane Malfoyi?“

„Já… znal jsem ho ještě před jeho proměnou.“

„Co nám můžete říct o jeho chování v obou dvou případech?“

„On… Smitty (čarodějka po Brumbálově pravici si odkašlala) je velmi vnímavá osoba. Překvapilo mě, jak moc – třebaže ještě před několika měsíci žádného člověka neznal – jak moc nám dokázal porozumět a jak dobře k nám zapadl.“

„Takže podle vás je to tak? Zapadl?“

„Huh? Och, ano, samozřejmě.“

Pardon,“ vložila se do toho čarodějka, která si předtím odkašlala. „Mám dojem, Albusi, že na to jdeme nějak moc rychle!“

„Zajisté, Moiro,“ povzdechl si starý čaroděj.

„Pane Malfoyi, vy jste nebyl, pokud tomu správně rozumím, přítomen, když se tento bazilišek objevil ve zdech školy, ani v průběhu prvních měsíců, během kterých se tam ukrýval?“

Ženin chladný hlas naprosto kontrastoval s dobře naladěným Brumbálem. Nepřítel se odhalil.

„Ne, madam.“

„Takže nám nemůžete říct nic o jeho chování na počátku?“

„Ne, madam, ale jistě už jste na toto téma vyslechli Harryho Pottera.“

„Och, ano! (další odkašlání) Pan Potter se zdál být si… zcela jistý fakty. Takže dál. Tento Smiss… tento bazilišek strávil velké množství času se třemi nebelvíry, kteří byli jeho jediným prostředkem, aby se něco dozvěděl o lidských zvycích. Aniž by se zvažovaly důsledky takového jednání. Není třeba génia, abychom pochopili, co takový bazilišek zpodobňuje. Takový enormní potenciál pro nebezpečí je třeba přísně kontrolovat. Avšak, a což je neočekávané, k ničemu zatím nedošlo. Budeme tedy pokračovat. Jaké byly okolnosti vašeho prvního setkání, pane Malfoyi?“

Tohle nebylo dobré… zatracená ženská.

„Profesor Snape nám ho představil na jedné z našich hodin.“

„Přesně, jak jsem mu doporučil,“ dodal Brumbál klidně.

Žena se chovala, jako by jeho poznámku neslyšela.

„Profesor Snape,“ zopakovala a pozvedla obočí. „Muž dobře známý pro svou zálibu v černé magii… Mistře, Emerite – jaká by byla v dnešní dobře tržní hodnota šupin z baziliška? A rovněž bývalý Smrtijed.“

„Válečný hrdina, Moiro,“ sjel ji Brumbál chladně.

Žena to téma nechala být a změnila taktiku.

„A během toho představování, souhlasili všichni, že je to zvíře neškodné?“ otázala se skepticky.

„Ne,“ připustil Draco. „Někteří studenti byli vystrašení.“

Byl bys raději, kdybych si sundal své brýle a dokázal ti, že jsem skutečně králem všech plazů?

„No, no. Byli jsme informováni o jeho poněkud… agresivním chování v dalších hodinách profesora Snapea. Pane Malfoyi?“

„Předstíral, že na mě skočí. Ale byl to jen vtip.“

„Vtip?“

Žena vypadala, že nemá pro podobné vtípky vůbec pochopení.

„Bazilišek se s vyceněnými zuby vrhne na studenta a vám to přijde jako vtip?“

Kolem sedící čarodějky se trochu zavrtěly.

„Ano,“ potvrdil Draco skálopevně.

Další odkašlání. Žena se podívala do poznámek a pokračovala.

„Takže… teď nám řekněte o jeho touze přeměnit se v člověka. Mluvil o tom s vámi?“

„Ano. Nejdříve to pro něj byla výzva.“

„Vskutku inteligentní zvíře, nemyslíte?“

„Více než někteří lidé, které znám, to jistě,“ odpověděl Draco tiše.

Jsem Malfoy, připomněly mu jeho geny pojednou. Brumbálovy rty se stočily do mírného úsměvu. Žena mu věnovala vražedný pohled.

„Pokračujte.“

„Rovněž šlo o záležitost zvídavosti. Přemýšlel nad tím, jaké by to bylo stát se člověkem.“

„Ale tady jde o zvíře, o čem mluvíme, pane Malfoyi. Doopravdy se domníváte, že nějaké zvíře může toužit po tom stát se člověkem z pouhé zvídavosti? Nebylo by to spíše z… opatrnosti? Nebo z touhy po moci?“

„Ne.“

Draco na ni upřel svůj pohled. „Konečným důvodem, kromě zvědavosti, bylo, že moc dobře věděl, že by si naši vědci takovou příležitost nenechali ujít. A co by mohl bazilišek dělat proti několika lidem, kteří mají takzvané právo na své straně? Člověk nemůže jiného člověka někde zamknout a studovat ho, aniž by riskoval, že bude považován za něco ještě horšího, než byl Voldemort (žena udělala obličej). Nevěřím, že ho někdo z vás může obviňovat z toho, že chtěl takovému osudu uniknout.“

Draco se nutil do klidu. Nechtěl udělat špatný dojem. Chtěl jen zabránit, aby je se Smittym od sebe oddělili.

„Řekněte mi o jeho studiu v Bradavicích v jeho lidské podobě,“ začala ta žena znovu neutrálně.

„Všechny nás dohnal a poté i v mžiku předčil,“ odpověděl Draco hrdě. „A mimochodem – dostal v OVCÍch ty nejlepší známky.“

„A-ha!“ zvolala žena triumfálně a otočila se ke shromáždění. „Dámy a pánové! Ráda bych tedy shrnula, co jsme se dozvěděli. Mezi námi se volně prochází bazilišek a jedinou bariérou mezi jeho očima a kýmkoliv z vás nebo vašimi dětmi jsou jen jeho brýle! Bazilišek, který profitoval ze studia nabízeného Bradavicemi, aby nashromáždil více vědomostí než kterýkoliv z jejích studentů! Kdo ví, zda se neprocházel tímto útočištěm, které my všichni dobře známe, aby tajně vyzvěděl celý vzdělávací systém? Kdo ví, jaká kouzla se už naučil?“

„Ale on ani nepotřebuje lidská kouzla, aby dokázal, co chce!“ protestoval Draco.

„Slyšíte to? Extrémně nebezpečné zvíře! A jistí lidí by mu rádi udělali status člověka?“

„Jakýkoliv idiot s hůlkou v ruce by byl nebezpečnější, než je on!“ vyjekl Draco.

„Buďte zticha, pane Malfoyi!“ odsekla ta žena. „Shromáždění vám nedalo možnost promluvit.“

Shromáždění lidé mezi sebou právě divoce diskutovali, v místnosti byl obrovský hluk. Dracovi bylo na omdlení. Smitty…

Prosím.“

Brumbál se s poklidem postavil a všichni okamžitě utichli.

„Argumenty madam Morgorové jsou naprosto ospravedlnitelné. Jedinec Smisssssirrrrrrrrrssssaaaaaaââlll je potenciálně nebezpečný.“

Shromážděním se přelilo zamumlání.

„Ale skutečnou otázkou,“ pokračoval Brumbál klidně, „zůstává zjistit, jaké přesně jsou jeho záměry. Jak podotkl pan Malfoy, i jistí zvrácení a zaujatí lidé dokáží být v zásadě odpovědní za více katastrof než horda trolů. Rád bych na tomto místě vyzdvihl názory pánů Pottera a Malfoye, které byly ve vzájemné shodě – tedy, že dle nich tento úplně první antropomág nemá žádné agresivní tendence. Sám považuje pana Pottera za osobu jemu blízkou, třebaže – a to vám zdůrazňuji – je to člověk, který zabil jeho otce. Pokud jsme se tedy nesetkali s naprosto neskutečným šprýmařem, a to jsme ho měli před sebou jen před několika okamžiky, pak se mi zdá, dámy a pánové, že je pan Smisssssirrrrrrrrrssssaaaaaaââlll stejně lidský jako kdokoliv z nás. A osobně se domnívám, že odepřít mu zákonný status člověka by bylo v první řadě hrubým nedostatkem naší zdrženlivosti, ba co víc nedostatkem lidskosti.“

Nastalo hluboké nerozhodné ticho. Poté se znovu ozval hlas madam Morgorové, když zasyčela: „A co potom? Můžeš předvídat jeho plány, Albusi? Nebude třeba chtít zřídit charitu?“ vyštěkla a její hlas byl ztěžklý ironií.

Brumbál pokrčil rameny. „Musím se přiznat, že nemám nejmenší tušení. Třeba by nám to mohl osvětlit tady pan Malfoy?“

Draco se zhluboka nadechl. „Rád by se zabýval studiem lektvarů,“ odpověděl. „Jinak také… je zařízeno, že bude žít na mém panství. Se mnou. Vzhledem k tomu, že je poslední měsíc mým milencem. A z této perspektivy mohu rovněž potvrdit, že je zcela lidský.“

Rámus, který následoval tentokrát, byl stejně tak způsobený úžasem jako nadšením a otevřeným pobavením. I pronikavý hlas té jedné ženy se v něm zcela utopil.

Draco klesl zpět na židli s myšlenkou na omluvu svým předkům. Pak jim ale sdělil, ať jdou k čertu, načež, doprovázený souhlasným úsměvem Brumbála, odešel, aby se připojil k Smittymu.

ooOoo

Zářivé slunce.

Bazén. Lehátko. Vychlazená kola.

Harry si pomyslel, že bude o prázdninách docházet na Malfoy Manor často. Jen kdyby dokázal vyvléct ze sklepení i svého mistra lektvarů…

Jeho myšlenky přerušilo šplouchnutí a on lehce natočil hlavu. Smitty se učil plavat. Nebo spíš – pan Salazar Smith, nyní oficiálně člověk, se učil plavat. Ale u přátel nešlo o občanský status, třebaže se baziliškovi jeho nové jméno opravdu líbilo – troufli si na to! Ano! – pod tím vším zůstal Smisssssirrrrrrrrrssssaaaaaaââlll a Smitty, aby to bylo jednodušší. Takže… Smitty se učil plavat, a tak se teď prapodivně cachtal ve vodě. Ten pohled by byl směšný, kdyby nebyl tak krásný. Draco ležel na boku na jednom z lehátek, hladově sledoval okupanta bazénu a zdál se stejného názoru…

Pak si blonďák poněkud ztrápeně povzdechl.

„Děje se něco?“

Harry sám se cítil až ostudně šťastný – jen Severus tu chyběl.

„Harry. Smitty je bazilišek.“

Harry hltavě spolkl ledovou kostku a pozvedl obočí.

„Koukni, jde o to, že… technicky je mu jen pět let,“ vysvětlil jeho přítel. „Co to znamená? Že bude rychleji stárnout? Ale bazilišci mají neuvěřitelnou délku života. Nebo je to právě naopak a on vůbec nezestárne?“

Harry se mu zvláštně zadíval do očí. „Smitty je člověk. A tak to dokonce stojí i černé na bílém v oficiálních záznamech. Tak si přestaň namáhat hlavu a vytěž z toho maximum. Jasné?“

Draco byl na okamžik zticha a pak pomalu přikývl. „Dobře.“

Na to Harry zavřel oči s odhodláním příjemně si užít nějaké to opalování…

Jenže ho šplíchanec ledové vody donutil s vyjeknutím vyskočit. Smitty byl loktem opřený o okraj bazénu a vypadal jako nevinnost sama.

„Ups. Promiň,“ řekl, bez výrazu, ale v očích mu jen jiskřilo. „Hodláte vy dva jít-“

Ale to už Harry skákal do vody s úmyslem ho utopit… a Draco mu byl v patách.

ooOooOooOooOooOooOooOoo

 

Epilog baziliška Smittyho aneb Pamětí dohazovače v Bradavicích

 

Co by mohlo být ještě řečeno víc?

Moc ne… Šťastní lidé nemají žádné příběhy, říkají mudlové a já s tím zcela souhlasím.

Zavázal jsem se ke studiu lektvarů. Podle toho, co mi sdělil Brumbál, byly s mým zápisem trochu problémy, ale všechno se nakonec zdvořile vyřešilo. Což znamená, že Snape vrazil do kanceláře děkana fakulty – zřejmě jednoho z jeho spolužáků – a galantně mu vysvětlil, jak se věci mají. Obávám se, že ten chudák teď nadskakuje při nejjemnějším stínu, který se v jeho blízkosti objeví.

Budu muset Snapeovi poděkovat.

A Brumbálovi.

U Snapea… to bude jednoduché. Harry ho sem konečně dokázal dostat.

Sem…

Draco řekl, že to tady mohu teď považovat za svůj domov.

Draco…

Hmmm… Draco…

ooOoo

Můj otec a všichni zástupci mého druhu nemají nejmenší tušení, co si nechali ujít. Stále jsem však toho názoru, že láska je zvrácenost. Ale příjemná.

Dumám nad tím… nad tím, zda se objeví i další antropomágové. Jsem jedinou nehodou v historii kouzelnického světa nebo výchozím bodem nové éry? Když jsem se na to zeptal Draca, plácl mě po hlavě a sdělil mi, abych se přestal nechávat unášet. Jeho dobré způsoby občas zavrávorají.

Kdo by byl další? Umím si zcela jednoduše představit, jak se ta milá madam Morgorová pře s antropomágem kočkou… nebo sovou… nebo tlustočervem.

Celá debata by asi byla zapálená.

Ale… v současné době…

ooOoo

V současné době hodlám odpovědět na Ronův zoufalý dopis. Hermiona chce dítě. Ano, už. A co jste čekali? Nedá se tak lehce zastrašit, když už se jednou rozhodne…

Jen přemýšlím, zda bych se, pokud bych na tom zapracoval, dokázal přeměnit na ženu – koneckonců, bazilišci jsou přece asexuálové. Dítě by bylo zábavné… a pak, bylo by to zajímavé… zejména v posteli… s Dracem.

ooOoo

Ale k věci.

Prosím za prominutí, že vás na tomto místě musím opustit. Ale všechno jednou skončí, ne?

Vzdávám vám hold, lidé, ó vy zvláštní a fascinující bytosti, někdy nepochopitelné, ale nikdy nudné. Nechť je vaše cesta lemovaná krysami a vanilkovým mlékem. Nechť se vám podaří dohodit lepší přátele těm nejlepším. Nechť si to dohazovačství rovněž vyzkoušíte na vlastní pěst. Nechť žijete s důstojností i přes všechny ty nesnesitelné a zbožňujete ty nejbližší a nejdražší a nechť oceníte cestu, kterou jste se vydali.

Nechť si zapamatujete Smittyho.

Nechť je všechno dobré.

 

KONEC

 

Povídka je ke stažení zde: Smitty_the_Basilisk_CZ celé

8 thoughts on “Smitty the Basilisk – Bazilišek Smitty 5 2/2

  1. Jana

    Ďakujem za další krásny preklad. Tvoju stránku navštevujem často pretože sa tu vždy dokážem uvoľniť, zabaviť a zbaviť stresu. Teším sa na tvoje ďalšie diela.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s