With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 8

Autorka: suitesamba; překlad: Patoložka; beta-read: Aneri

https://archiveofourown.org/works/610909

PP: Je zajímavé, jak člověk odlišně vnímá to, co čte, když je to poprvé a pak když to čte znovu. Pamatuji se, jako by to bylo včera, jak jsem úpěla, že v Elysejském klíči hledá na konci Severus Harryho strašlivě dlouho a ono to bylo sotva pár stránek. Stejně tak tady. Tady je zápletka, která se mi napoprvé zdála dlouhá a ono je to sotva víc než stránka. Prostě… Harry a opět Harry (ano, jistě jste si všimli, že tato povídka se koncentruje na Harryho) a jeho další život na Prince Manoru 😀

Část osmá

V době, kdy se Severus vrátil ze své třetí cesty do Paříže, už bylo září a Harry začínal vykopávat jarní cibuloviny, aby je mohl roztřídit a znovu zasadit. Měl tam narcisy, tulipány, krokusy, žonkyly, hyacinty – a nebyl si jistý, zda dokáže rozpoznat jednu cibuli od druhé, a ani tušení, které barvy byly které – ale roztřídil je podle velikosti a tvaru a znovu je zasadil tak, jak to dělal u Dursleyových, zatímco doufal, že spolu ty barvy budou nějak ladit. Ať už to bylo jakkoliv, věděl, že budou se Severusem na jaře rozhodně překvapení.

Opravy na domě pokračovaly dobře. Vnější část okenic a obložení budou před koncem měsíce hotové, tedy pokud počasí ještě trochu posečká s deštěm. Ben dál postupoval v přední části pozemků a minulý týden strávil prací na živém plotě, který lemoval cestu pro kočáry. Byl ve svém konání metodický a Harryho těšilo, že je za ním vidět postupný – velmi zřetelný – posun.

On sám fungoval veskrze nepravidelně a často byl přerušován jiným úkoly na panství. Strávil více času, než mu bylo libo, procházením a placením faktur od poradce nebo vyplácením dodavatelů poté, co se ujistil, že zboží bylo vskutku doručeno a využito. Ale když měl hodinku nebo dvě volné, vydával se do dílny nakrmit kočku a její potomky, aby si trochu s těmi malými rošťáky pohrál. Brzy bude muset pro jedno z nich najít nový domov – Andromeda Teddymu vybrala toho chlupatého zrzavého mourka a Harry pomalu zpracovával George, aby si jedno vzal do obchodu kvůli myším. Takže poté, co strávil chvíli s koťaty, vydal se vždy cestou zpátky kolem labyrintu.

Některé dny neudělal nic víc, než že se po mýtině prošel, sebral pár kamenů, které našel, a pak je odložil na kraji v blízkosti hrubších kamenů, které vytvářely vnější kruh labyrintu. Třídil je jen podle barev, už se naučil, které barvy spolu dobře ladily. V jiné dny skládal kameny k sobě a projevoval při tom trpělivost, o které ani netušil, že v sobě má, když u nalezených dvojic zavrhoval kombinaci za kombinací. Sedával s hůlkou v ruce nad spárovanými kameny na stezce labyrintu a ty nezkombinované měl kolem sebe. Bylo to, jako by jeho hůlka sama byla s těmi kameny nějak propojená, a když nalezl kámen, který se hodil na místo, na kterém pracoval, použil ji, aby ho magicky ukotvil. Pracoval instinktivně, vedený poznámkami, které si přečetl v denících z dílny. Ty poznámky nebyly nějakým ‚jak na to‘ technickým manuálem, ale byly to skutečné deníkové záznamy plné úvah a popisů každodenní práce muže, který organizoval stavbu labyrintu, a těch, kteří ho následující roky udržovali.

Labyrint sám, jak se ukázalo, měl jméno. ‚Do široka otevřený‘. Zajímavé jméno, pomyslel si Harry, vzhledem k tomu, že se stavba s průměrem skoro padesát stop zdála celkem uzavřená. Prince – Severusův pra pra pra děd z matčiny strany – který to tam vystavěl, se o labyrint i po celé následující roky staral. A zatímco Harry procházel poznámky o magickém umění stavby labyrintu, studoval i stránky, které mluvily o tom, že se tam pisatel i doopravdy procházel.

Sám to dělával po částech – prošel úzkou stezku se všemi kličkami a zákrutami, ale nikdy se na stezku nedokázal plně soustředit. Namísto toho si všímal chybějících kousků, mezer a nesourodostí. Nakonec se vždycky rozhodl pro opravu, než se o to pokusil znovu – nebo si řekl, že se alespoň pokusí zkompletovat šedou stezku, pokud už ne kraje a výplň.

Ale ty poznámky – deníkové zápisky – mluvily o vizích. O zjeveních. O očistění myšlenek. O tom, jak se problémy na konci stezky vzdalují, nebo alespoň na čas mizí, a cesta a její směr se zdá jasnější.

A třebaže kresby vytvářeli mužští zástupci rodu Princeů, zápisky mluvily i o ženách z jejich rodu. Chůze v labyrintu jako by byla činností pro všechny a byla vykonávána v tichosti, často na sklonku dne.

Byly tam detailní náčrtky seskupení kamenů v určité sekci, které si s sebou Harry brával, když pracoval, scenérie zabrané ze zeširoka ze vzdálenosti se dvěma či třemi postavami kráčejícími v labyrintu ve starobylém oděvu, nebo třeba kresby hotových věcí z nadhledu. Na konci jednoho deníku Harry našel i nákresy jiných labyrintů opatřených jmény jako ‚Cesta‘ a ‚Stezka ke slunci‘ a ‚Opus‘.

V Londýně zatím začal další kurz výcviku nových bystrozorů.

V některých dnech Harry Potter-Prince zapomínal, že se vůbec kdy chtěl bystrozorem stát.

Po svém návratu z Paříže, desátého září, se Severus ponořil do svého výzkumu ještě hlouběji. Konečný termín jeho projektu byl stanoven na začátek listopadu, a pokud se mu zadaří, byla další pracovní nabídka na obzoru.

Když spolu jednoho sobotního rána na konci září seděli venku, Severus se Harrymu omluvil, že mu se zahradou u terasy už tak často nepomáhá.

„Předtím jsi mi pomáhal dost,“ odvětil Harry, zatímco upíjel kávu. „A neměj obavy – já si to užívám, a taky potřebuju dělat i něco jiného, než jen dohlížet na domácí skřítky, stavebníky a starého Bena.“

„Ben dohled a pokyny nepotřebuje,“ ozval se Severus s tichým uchechtnutím. „Ale rád bych tě viděl, jak se o to pokusíš. On by prostě jen kývl a řekl: ‚Jasně, pane Princi,‘ a pak by dál dělal to, co si naplánoval.“

Harry se usmál. Severus měl samozřejmě pravdu. „No, ale každou chvíli mu zadávám něco nového. Teď už vím, kde si objednat koňský hnůj a kde vzít mulčovací kůru z borovic. A taky říční štěrk.“ Zasunul si pramen vlasů za ucho. Už vážně potřeboval ostříhat, ale Hermiona tak dlouho drmolila, jak pěkně a upraveně jeho vlasy v této délce vypadají – jak kouzelnicky – že to vzdal a nechal si je dlouhé. „Kdo by si pomyslel, že existují kouzelničtí dodavatelé koňského hnoje?“

„Možná bychom mohli ušetřit a koně si pořídit,“ navrhl Severus s protočením očí, než dojedl své vejce Benedikt.

„Když už mluvíme o zvířatech. Teddy a Andromeda si dnes přijdou pro kotě. Druhé vezmu odpoledne do Doupěte pro George, který si ho bere do obchodu. Chtěl tu tříbarevnou – prý jsou to dobří myšilovové. Což znamená, že nám tu zůstanou dvě, a ty bys mohl kočce začít připravovat ten lektvar, o kterém jsi mluvil.“

„Možná jsme si toho myšilova měli nechat my,“ protáhl Severus.

„Albus s Netopýrem to pokryjí,“ odvětil Harry. Severus pozvedl obočí a Harry se zasmál. „Ale ještě jsem nepojmenoval jejich matku – nechtěl bys tu výsadu pro sebe?“

Severus se na Harryho zadíval přes okraj svého šálku čaje. „Když jsem byl malý, mívali jsme kočku. Jmenovala se Selma.“ Výraz na jeho tváři prozrazoval bolest, jako kdyby ta vzpomínka nebyla tak úplně dobrá.

„Selma?“ Harry zkusil to jméno na jazyku. „To půjde.“

„Dala jí ho má matka. Zaběhla se k nám v zimě a otec nám dovolil si ji nechat, protože držela myši na uzdě.“

„Tak tedy Selma,“ potvrdil Harry. „Dám jí to vědět, až půjdu vyzvednout Barneyho s Fredem.“

„Barneyho s Fredem? Myslel jsem, že jsi říkal, že si George bere tu tříbarevnou. Tříbarevné jsou vždy kočky.“

„George na tom trval,“ povzdechl si Harry. „Angelina ji už přejmenovala na Fredvínu.“

„To je příšerné,“ utrousil Severus.

Harry pokrčil rameny. „Bude mít dobrý domov a na tom záleží.“

Andromeda s Teddym se objevili hned po obědě a Harry jim Barneyho přinesl v krabici s dírami na vzduch. Teddy přitiskl na krabici svou tvářičku, nakukoval dovnitř dírami a chechtal se, když se mu u nosu objevila malá zrzavá pacička. Fred dostal svou vlastní krabici a o hodinu později zmizel s Harrym krbem, když se mladík letaxem přesouval do Doupěte na společnou, pravidelnou nedělní večeři.

Severus ho tam nikdy nedoprovodil. A upřímně, Harrymu to nevadilo. Všichni Weasleyovi věděli, proč si Harry Severuse Snapea vzal a že to manželství nemělo být trvalé. Kdyby přivedl Severuse do Doupěte, atmosféra by jistě trochu zhoustla – kdyby tam posedávali mezi sezdanými páry a vážnými známostmi, mezi Fleur a Hermionou a Angelinou. Po prvním týdnu se Harryho už nikdo nezeptal, kde je Severus, třebaže o něm Harry často mluvil, o jeho výzkumu a o práci na domě a v zahradách.

„Pracuješ stále na tom bludišti?“ zeptal se Ron jedné neděle, když spolu s Harrym a Hermionou postávali u rybníka a dělali žabky směrem k Ginny a Lence, které byly na druhé straně. Hermiona seděla v tureckém sedu na zemi a pohrávala si s otrhaným orobincem.

„Labyrintu,“ opravili ho oba – Hermiona i Harry – ve stejnou chvíli. Všichni se tomu zasmáli a Ron se pak zeptal znovu: „Takže, pracuješ na tom?“

„Skoro každý den hodinku nebo tak,“ odpověděl Harry. „Jde to pomalu, ale už se s magií lepším a pokaždé toho udělám o něco víc. Už jsem ale vzdal hledání všech původních kousků a jejich navracení přesně tam, kde byly. Tu a tam prostě oříznu hranu a složím je k sobě.“ Pokrčil rameny a pak se usmál, když plochý kámen, který právě odhodil, přeskákal přes rybník a přistál Ginny na noze. Rychle ho zvedla a hodila ho nazpět.

„Už jsi četl tu kapitolu o upevňujících kouzlech?“ zeptala se Hermiona. Před časem mu věnovala knihu o stavební magii a on ji už přečetl skrz na skrz, dvakrát.

„Přečetl jsem tu knihu celou,“ odpověděl. „Nemůžu uvěřit, kolik toho o magii nevím – všechny ty věci, které nás v Bradavicích nenaučili.“

„Takové věci se naučíš až ve své profesi,“ doplnil Ron. Obrátil kámen v ruce a ujistil se, že ho drží dokonale v prstech, než ho vypustil přetančit přes rybník. „Myslel jsem, že chci být bystrozor, ale práce s Georgem je skvělá.“ Usmál se. „Mamka si myslí, že to bude i bezpečnější, ale zapomíná, že je do toho zapojený i George.“

„Možná by sis dál měl přečíst taky něco o magii živlů,“ navrhla Hermiona. „Kameny a země mají v labyrintu něco jako symbiotický vztah. Hledala jsem to, ale nenašla jsem nic konkrétního o labyrintech a magii nebo labyrintech stavěných kouzelníky.“

Harry otočil hlavu a zazíral na ni. „Hermiono, už ti někdo řekl, že jsi geniální?“

Ron si nahlas odfrkl a Hermiona ho plácla orobincem do lýtka.

Harry se široce usmál. Teď, když se život jim třem ubíral odlišnými cestami, byly společné strávená nedělní odpoledne ještě příjemnější než dřív.

„Vsadím se, že v knihovně na panství Princeů bude určitě pár knih o magii živlů,“ řekl. „Severus si sice knihovnu zabavil pro svůj výzkum, ale můžu se tam poohlédnout a zjistit, co by se dalo najít.“

Ale měl toho nakonec na starosti tolik, že si na knihy vzpomněl až v půlce října, během jednoho chladného, upršeného čtvrtečního odpoledne. Řekl Benovi, že může jít domů, ale starý zahradník se místo toho zašil v kůlně a brousil tam a čistil zahradní nástroje a kolečko. Severus se právě vrátil z třídenního pobytu v Paříži, termín konce jeho výzkumu se blížil, a tak se zavřel v knihovně.

Harry zaťukal na dveře vedoucí do knihovny. Pak zaťukal znovu. A nakonec dveře otevřel a vešel dovnitř.

Severus v rohu vařil a stál k Harrymu otočený zády. Mladík zaváhal. Nechtěl Severuse vyděsit, ale taky tam nechtěl začít slídit, dokud si muž nebude vědom jeho přítomnosti. V místnosti byla cítit silná vůně, medicínská a mátová, evidentně z toho, co Severus vařil.

Harry Severuse několik minut pozoroval. Muž byl očividně hluboce soustředěný na pomalé míchání lektvaru – pokud tedy pohyby jeho loktů byly nějakou indikací. Harry se rozhlédl po knihovně. Police lemovaly vnější stěny od podlahy až po strop a na tmavém koberci ležícím na dřevěné podlaze byla umístěná pohodlná křesla určená ke čtení. Ve středu místnosti bylo několik stolů pokrytých kupami knih a pergamenových svitků, třebaže na jednom z nich, na tom, který nebyl tak zaplněný, očividně Severus skladoval své zápisky. Ve vší té změti byl navíc kalamář s inkoustem a brky a židle od stolu byla odtažená. Harry se zadíval zpátky na Severuse.

Zatímco ho sledoval, muž se protáhl, a pak odložil míchací tyčinku a mávl rukou, aby zhasil plameny pod kotlíkem. Pak se naklonil a rukama se opřel o hranu stolu. Protáhl si krk a pak nechal hlavu klesnout dopředu, až bradou spočinul na hrudi.

„Severusi?“

Muž se otočil.

„Harry. Děje se něco?“

„Ne – jen jsem si říkal, jestli bych se tu mohl podívat po něčem ke čtení. Venku leje.“ Harry přešel ke stolu, u kterého Severus pracoval na lektvaru a zvědavě do kotlíku nahlédl.

„Samozřejmě.“ Oba se dívali na lektvar a sledovali, jak se čirá tekutina zamlžuje, když na povrch vystoupal jakýsi odlesk. Jakmile zaplnil celý povrch lektvaru, Severus seslal stázové kouzlo.

„Tak. To bude stačit. Hledáš něco konkrétního, s čím bych ti mohl pomoci?“

„Hermiona mi navrhla, abych se podíval po knize o magii živlů – abych se naučil něco o tom, jak země působí na rostliny a stromy a kameny a tak,“ vyjádřil se Harry tiše a byl si vědom toho, že stále neříká celou pravdu. V duchu si říkal, že Severuse s obnoveným labyrintem raději překvapí, než aby ho zasvěcoval do dalšího projektu, dokud je Severus plně ponořený do tohoto. Věděl sice, že to není skutečný důvod, proč před ním labyrint tají, ale alespoň to zmírňovalo jeho pocit viny.

„Magii živlů? Konkrétně tedy magii země, že?“ Severus očima skenoval police. „Myslím, že v tomto směru bys mohl mít užitek i z pěstitelské magie. Začni na polici v zadním rohu, někde od prostředku nahoru.“

„Děkuji ti, Severusi. Klidně pokračuj v práci – kouknu se na tu knihu a budu hned pryč.“

Severus přikývl a začal poklízet pracovní prostor. Harry se zatoulal k polici, o které mu Severus řekl, a během několika minut našel hned dvě knihy, které vypadaly slibně. Jedna byla obecným průvodcem k magii země a druhá učebnicí pěstitelské magie. Otočil se od police s knihami v ruce a zjistil, že na něj Severus zírá s obavou v očích.

„Harry – měl jsi dračí spalničky, že ano?“

„Měl jsem neštovice.“ Harry se usmál a zavrtěl hlavou. „Nejsem si jistý, co by teta Petunie dělala, kdybych měl dračí spalničky. Dovedeš si představit, že bych začal nosem vystřelovat jiskry?“

Severus přistoupil k Harrymu o krok blíž. „Vyrůstal jsi u mudlů. Samozřejmě, že jsi je neměl. Domníval jsem se, že třeba v Bradavicích…“

„Co se děje?“

„Můj výzkum…“ začal, ale znovu se odmlčel.

„Pracuješ na léčbě, ne?“ Harry si ty dva těžké svazky přitiskl více k hrudi, sám začínal mít obavy.

„Na léčbě? Ne. Pracuji na preventivním opatření – na imunizaci, jak by se řeklo.“ Narovnal se a najednou vypadal vyšší. „Pracoval jsem s kmenem, který tu nemoc působí – oslabená verze viru je často používaná pro vytvoření vakcíny. Ta nemoc je přenosná vzduchem – Harry, existuje šance, že ses právě nakazil.“

„Nakazil?“ Harry najednou zatoužil umýt si ruce. A paže až k loktům a možná i nad nimi. „Je to něco jako neštovice? Probudím se s bolavým krkem a svěděním? Budu mít horečku? Koukni – měl jsem v neděli hrát. Nemohl bys mi třeba něco dát?“

„Vakcína ještě není připravená k testování a dokonce, i kdyby byla, už by bylo pozdě ji použít.“

Harry na Severuse stále zíral. „Třeba to nedostanu, ne? Říkal jsi přece, že je to oslabená verze viru.“

„Oslabený kmen, který byl rozptýlený do vzduchu hodinu předtím, než jsi vešel. Dračí spalničky jsou vysoce nakažlivé. Ale těžko říct – ty jsi přece Chlapec-který-přežil.“ Vzal Harryho za paži a vyvedl ho z místnosti.

„Jo, tak doufejme, že to bude i tentokrát pravda,“ zamumlal Harry. „Tak dobrá. Řekni mi, na co se mám připravit.“

Jak se ukázalo, čekaly ho dva týdny čekání bezmála v karanténě, zda se symptomy projeví. A dva týdny bylo moře času. Času, aby mu Ron sdělil, že dračí spalničky jsou v podstatě ničím – že se nejedná o nic horšího, než je chřipka. Času, aby mu Andromeda doporučila (krbem, aby se nenakazil i Teddy), aby se zásobil ovesnou moukou a přidával si ji do koupele, aby ulevil bolestivému svědění a pálení. Času, aby ho Moly naučila oheň odpuzující kouzla na povlečení. Času, aby Edvard s Viktorií připravili jednu z ložnic pro hosty, kterou by mohl použít, jakmile onemocní – tedy, pokud onemocní.

Času pro Severuse, aby promyslel všechny možné potenciální způsoby léčby a zaměřil se na tucty nebo kolik testů, které by mohl u Harryho provést, všechny ve jménu výzkumu imunizace samozřejmě.

Co se Harryho týkalo, tak ten strávil tolik času, kolik mohl, venku, zabalený v lehkém plášti proti zhoršujícímu se podzimnímu větru. Významně pokročil s labyrintem, a když vítr nebyl moc silný a slunce svítilo, sedával na jedné z rohových laviček a četl tam knihy, které si vybral v knihovně v den, kdy byl (pravděpodobně) nakažen dračími spalničkami. A třebaže si knihu o pěstitelské magii vybral jen pro to, aby si Severus myslel, že se zajímá, jak magie země funguje na rostlinách a ne jen na kamenech, našel v ní základní kouzla, která mohl využít, aby roztřídil cibule tulipánů podle barev květů, aby zkrotil kořeny rozrůstajících se rostlin a aby ochránil pučící rostliny před jarním mrazem.

Kniha o magii země byla plná námětů, o kterých nikdy neuvažoval, a byl si díky nim více vědom přirozené magie kolem sebe, magie v kamenech a v zemi, magie, kterou se mohl naučit používat, aby spoutal kameny k sobě a upoutal kameny k zemi. Často na lavičce prostě skrčil nohy a přitiskl si kolena k hrudi a pozoroval okolí pevně zabalený ve svém plášti.

Ráno třicátého prvního října se Harry probudil v posteli vedle Severuse se zimnicí. Ještě bylo brzy, aby byl vzhůru a při smyslech, ale vykulil se z postele, aby si došel na záchod, a když se dopotácel zpět o několik minut později, třásl se ještě víc. Stulil se Severusovi k zádům, snažil se vyhledat teplo, a pak okamžitě zase usnul.

Když se probudil znovu, někdo ho nesl chodbou. Pak byl uložen do postele, kterou skřítci připravili pro případ, že onemocní, a Severus ho přikrýval dvěma pokrývkami a nutil ho spolknout nahořkle chutnající lektvar. Probudil se až za nějaký čas a na čele měl chladný obklad. Bolelo ho v krku a vodu vděčně upíjel ze slánky z hrnečku, který mu Severus nabídl, a pak spolykal další nahořklý lektvar.

Severus mu pomohl uložit se do polštářů a pak kolem něj upevnil přikrývku.

Když se vzbudil příště, byl sám. Teď cítil namísto chladu horko, a tak skopal přikrývky, a když to ještě nebylo dost, pokusil se svléknout si kalhoty a košili na spaní.

O hodinu později se mu na těle objevily neštovice.

Z následujících dnů si toho mnoho nepamatoval, tedy kromě neustávajícího svědění a bolesti hlavy, horkosti kůže, přikrývek, do kterých byl neustále zamotaný bez ohledu na to, kolikrát se odkopal. A Severuse, který byl vždy u něj. Vnucoval mu lektvary, otíral mu čelo, potíral svědivé puchýřky vazkým krémem. Dával mu po douškách napít vody nebo po lžičkách led nebo přesnídávku nebo jogurt. Jednou se Harry vzbudil, když měl Severus přitisknutý prst v ohbí jeho lokte, a jen nejasně si uvědomil, že mu muž bere krev, ale v podstatě mu to bylo jedno.

Horečka jako by ho chtěla soužit navěky. Měl horečnaté sny o dracích a bazilišcích, o zatuchlých stanech a zmrzlých jezírcích, o zeleném světle a obřích hadech a žhavých pohárech a krvi a o smrti.

Pamatoval si na ráno, kdy se probudil a cítil se příjemně v teple na místo v pálivém horku, hlavu měl čistou a tělo slabé a rozbolavělé. Musel na záchod a tak se pokusil postavit, ale jeho znavené tělo odmítlo spolupracovat.

„Cítíš se konečně lépe?“

Severusův hlas k němu přicházel ode dveří vedoucích na chodbu a on otočil hlavu a unaveně se usmál.

„Ano, lépe,“ pokusil se zaskřehotat. „Ale potřebuju na záchod.“

Severus mu pomohl posadit se na kraj postele, nazul mu přezůvky a pak ho dovedl na toaletu. Dokonce ho přinutil sednout si na záchod a pak mu pomohl zpět do postele, přidržel mu lahvičku s lektvarem u úst a znovu ho důkladně přikryl.

O pár hodin později ho Severus nakrmil řídkou kaší a vodnatou přesnídávkou a slabým čajem. Harry se pokusil udržet hrneček v ruce, ale tolik se mu třásla, že mu ji Severus musel přidržet svou.

Toho večera, poté, co mu Severus pomohl přejít přes chodbu do jejich ložnice a uložit se do postele, zalezl si muž za něj a objal ho kolem hrudníku a povzdechl si, když se tváří otřel o kůži na jeho krku. Té noci spal Harry jako nemluvňátko a pokud nějaké sny měl, nic si z nich nevybavoval.

Následujícího dne si od něj Severus vzal vzorek krve, moči, zvážil ho, seškrábl vzorek z hojícího se neštovičného strupu a spočítal – skutečně spočítal – všechny neštovice na jeho těle. Harry klidně ležel, zatímco on počítal a kontroloval ho, procházel i kůži ve vlasech, zvedal mu paže, otáčel ho a rozevíral mu půlky a přejížděl prstem po ošklivé neštovičné jizvě nad análním otvorem.

„Zhubnul jsi bezmála sedm kilo a skoro deset dní jsi byl mimo,“ sdělil mu Severus. Harry byl rozkročený, ale seděl teď už na lýtkách. „Ta nemoc by neměla být tak vážná u někoho tak mladého a tak zdravého.“ Severus lenivě přejížděl rukama po Harryho zadku a pak mu začal masírovat bedra. Harry se z toho nezvyklého požitku uvolnil. „Tehdy jsi to ještě nevěděl, když ses tak bezděčně nakazil, ale pomohl jsi mi můj výzkum velmi urychlit.“

„Skvěle,“ odpověděl Harry napůl v žertu. „Jsem rád, že jsem mohl být nápomocen.“

Následovala dlouhá, tichá pauza, ve které Severus dál Harrymu masíroval bedra a propracovával se svými zručnými prsty podél páteře až na jeho ramena.

„Měl bys dnes už vstát a začít znovu nabírat sílu,“ doporučil mu Severus. „Odložil jsem svůj odjezd do Paříže, ale budu muset zítra odjet, když už se zotavuješ. Až budu pryč, Moly Weasleyová se nabídla, že s tebou zůstane.“

Harryho unavený, uvolněný mozek se pokusil to prohlášení vstřebat.

„Ty‘s mluvil s Moly?“

„A se slečnou Grangerovou. A Andromedou Tonksovou. Všichni teď už vědí, že se zotavuješ. Andromeda a Moly taky strávily trochu času s tebou, když jsem spal.“

Harry se pokusil přetočit a Severus se nadzvedl a přesunul se na kraj postele.

„Oni tu byli, když jsem byl nemocný? Nepamatuju si to…“

„Ano, předpokládal jsem, že si to nebudeš pamatovat. Dračí spalničky ti přivodily neobvykle vysokou horečku. Po většinu času jsi byl zmatený.“

„Hermiona nepřišla?“ Ani nevěděl, proč se jeho mozek zaměřil právě na tohle.

„Několikrát u tebe seděl Ronald Weasley. Slečna Grangerová na druhou stranu dračí spalničky nikdy neměla. Ale souhlasila, že bude prvním testovacím subjektem u mé nové vakcíny. Pokud u ní všechno půjde dobře, pak chtěla Andromeda, abych dětskou verzi otestoval u tvého kmotřence.“

Harry cítil, jak se jeho strhaná tvář snaží o úsměv. „No, alespoň z toho vzešlo něco dobrého. Tvůj výzkum to popostrčí, že?“

„Ve více směrech, než bys tušil,“ odpověděl Severus tajemně. Ale Harry byl moc unavený – a taky potěšený – aby se tím zabýval. Jeho přátelé tu byli, jeho rodina. Mluvili se Severusem, jednali s ním. Byla to jen trocha normálnosti, to věděl, ale prozatím to stačilo.

 

3 thoughts on “With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 8

  1. weras

    Skvělá kapitola!!!Harry se Severusem vycházejí stále líp a i ta nemoc tomu napomohla.Ano,trochu normálnosti,to je přesně to,co Harry (a snad i Severus)potřebuje. Přeji jim dál klidně se rozvíjející vztah a moc doufám,že nejenom na rok. Skvělý překlad!!Povídky ať napíše kdo chce,po tvém překladu se všechny čtou naprosto skvěle!!! Moc se těším na pokračování!!!Díky!!!

    To se mi líbí

  2. Blangela

    To je hezké… Severusi, ještě aby ses o něj nestaral, když ho sám nakazíš! 😀 A beztak schválně, prevíte!
    Labyrint, Malfoyovi, Severus – tři témata, kolem nichž se točí mé otázky a já jednoduše potřebuji odpověď! 😀
    Děkuji za další kapitolu, čekám na ně vždycky jako na spásu. x)

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s