With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 9

Autorka: suitesamba; překlad: Patoložka; beta-read: Aneri

https://archiveofourown.org/works/610909

PP: Tahle povídka vyvolává řadu otázek a na málo z nich dostáváme jasnou odpověď. Tak… co kdybychom si k tomu přidali ještě nějaké další? Aneb – co sakra ta Narcisa jenom CHCE!? 😀

Část devátá

Uplynul ještě týden, než se Harry cítil dost dobře na to, aby se vydal ven. Severus byl v té době už zpátky z Paříže, ale musel odjet znovu pryč, tentokrát do Bruselu, na schůzku do další nemocnice ohledně další možnosti výzkumu. Občas se za ním zastavila Moly. Dělala mu dobrou společnost, pokoušela ho chutnými jídly a tiše u něj seděla a pletla u toho nebo si četla, když si on četl nebo dělal drobné práce v domě nebo se díval z okna na šedavou oblohu a stromy bez listí a toužil po tom, aby mohl jít ven k labyrintu.

Dva dny předtím, než se Severus měl vrátit domů, se Harry zabalil do zimního pláště a vydal se do dílny s plechovkou tuňáka. Čerstvý vzduch, jakkoliv chladný, mu byl příjemný, když kráčel známou cestou ze zadní části zahrad k přístavkům a stájím. Nechal tam kočkám tuňáka a pohrál si s Albusem a Netopýrem. Byla to něžná, i když divoká stvoření – byla ochotná přijít, když jim přinesl jídlo, dovolila mu, aby je poškrábal za ušima, ale také byla opatrná, neochotná důvěřovat mu kompletně. Harry si říkal, že je to u koček, které byly určené k tomu, aby udržovaly stodoly bez myší, dobře.

Prošel stájemi s očima připoutanýma ke košťatům, ale byl si vědom toho, že by Severus měl jeho hlavu na podnosu, kdyby v takovém počasí znovu onemocněl z letu na koštěti. Nakoukl do místnosti se starými automobily, vdechl vůni starobylé mašinérie a tamní poklidnou atmosféru a nakonec se vydal po cestě k labyrintu.

Dočetl knihu o pěstitelské magii, která pokládala základ i k magii živlů, a pak pokračoval ve čtení druhé knihy, která šla více do hloubky ohledně vztahu mezi zemí a kamenem. Říkal si, že teď, za takového chladného říjnového dne, kdy byl život v zahradě zklidněný a on neměl nic a nikoho, kdo by na něj čekal uvnitř, by byla dobrá chvíle plně ten koncept prozkoumat. Po třítýdenní odmlce byla tohle chvíle, kdy k němu magie promlouvala nověji a hlasitěji.

Vstoupil do labyrintu a zvolna kráčel po rovné, šedé stezce, která vedla přímo ke středu, k srdci celého toho díla. Dnes jeho mysl nevířila, nesoustředil se na práci na zahradě nebo na dělníky na střeše. Nerozptylovalo ho slunce ani hlasy ptáků ve stromech ani příjemný vítr ve tváři. Vítr naopak ustal a na moment, když stanul ve středu labyrintu, bylo naprosté ticho.

S hůlkou v pravé ruce se usadil na zem, ruce složil k bokům, rozevřené dlaně položené na hladkém povrchu kamenů. Hůlku nechal ležet na povrchu labyrintu mezi kameny a svými prsty.

V knize se mluvilo o konceptu entropie, o tendenci vesmíru přecházet od řádu k chaosu. Takže všechno, co teď dělal, bylo, že seděl na povrchu labyrintu, a snažil se vcítit po živoucí země pod sebou, protože o horninách a kamenech a o zemi si vždycky myslel, že je nehybná, neměnná a duše prostá. Tedy mimo kořeny stromů a tlukoucí srdce zemních tvorů. Dlouhou dobu tam jen tak seděl, dost dlouho na to, aby věděl, že cítí něco, něco, co nedokázal pojmenovat.

Když vstal, zdálo se mu, že v ruce, ve které třímá hůlku, cítí víc života. Byl to takový brnivý pocit, a on si uvědomil, že jeho hůlka je jako kanál, pojítko mezi magií v něm a magií země. Ale i tak stále netušil, co s tím dělat, netušil, jak používat přirozenou magii, jak ji včlenit do povrchu labyrintu a do těchto kamenů.

Ale jednou věcí si byl jistý – že nějakým způsobem potřebuje zapojit svou magii a magii země do těch kamenů a do celé stavby. Zápisky z deníku o něčem takovém mluvily a on si říkal, že třeba Severusovi prapředci přesně tohle dělali, aniž by chápali, o co šlo. A když zemřeli, tak se magie labyrintu také začala rozpadat.

Navracela se magie rovněž do stavu entropie?

Další den Harry strávil uvnitř. Povětšinu dne pršelo a on se cítil ještě pořád trochu uboleně. Také se u něj objevil kašel s rýmou, takže se dopoval životabudičem a strávil ten den potulováním se po domě, nakukováním do málo využívaných pokojů, studováním portrétů a tapisérií a skřínek přecpaných rodinným dědictvím. Právě si dopřával čaj v tom příjemném salonku dole, kterému Severus dával přednost, když se objevila Viktorie a oznámila mu, že za ním přišla na návštěvu Narcisa Malfoyová.

„Paní Narcisa říkat, že přijít zkontrolovat pána Harryho Potter-Prince. Ona říkat, že jí pán Prince říct, aby ona přijít.“

„Zkontrolovat?“ zopakoval Harry. Upravil se a sundal nohy na podlahu. „Severus neříkal nic o…“

„Samozřejmě, že neříkal.“ Narcisa nečekala, až ji Harry pozve dál. „To bude vše, Viktorie,“ utrousila náležitě autoritativním hlasem. Viktorie se lehce uklonila a pak zmizela z místnosti, aniž by byť jen pohlédla na Harryho, jestli odsouhlasí její instrukce.

Narcisa si svlékla těžký plášť a odložila ho na opěradlo křesla. Pak zůstala stát a zírala na Harryho. „Skvrny od spalniček jsou dosti značné,“ pronesla, když si ho lépe prohlédla. Pak se o několik kroků přiblížila, natolik, aby mu odsunula ofinu z čela. „Avšak už mizí, jak by také měly. Asi vám ani nezbudou jizvy. Severus se o vás musel během nemoci náležitě postarat, abyste si je neškrábal.“ Zněla skoro zklamaně.

„Severus vás požádal, abyste sem zaskočila?“

„Severus se zastavil na Manoru, když odjížděl do Bruselu.“ Její hlas byl chladný a zněl obchodně. „Zmínil se, že jste se před nedávnem zotavil z dračích spalniček.“ Znovu na něj zírala, hlavu nakloněnou na stranu, jako by hodnotila přetrvávající vady na jeho tváři. „Já jsem se na vás samozřejmě vyptávala a nahlas se podivovala, proč odjíždí, pokud jste tak… nemocen.“ Pronesla to slovo, jako kdyby tomu ve skutečnosti nevěřila.

„Proč jste tady?“ zeptal se Harry. „Nevěřila jste, že jsem měl dračí spalničky?“

„Severus vás začíná mít rád.“ Vypadala, jako by jeho otázku neslyšela, nebo ji záměrně ignorovala. „Je se svým manželstvím spokojený.“

Harry na ni zíral popleteně. „A vám to vadí? Nechtěla jste snad, aby byl šťastný?“

„Šťastný?“ vysmála se mu Narcisa. Byl to nanejvýš nepříjemný zvuk. „Chtěla jsem, aby byl Severus Snape nezávislý a soběstačný. Chtěla jsem, aby měl domov jiný než Malfoy Manor a zájmy jiné než mého manžela. Ale aby byl šťastný? Jeho štěstí není má starost a ani mě nijak nezajímá.“

„Tak proč jste tady?“ zeptal se Harry. Hleděla na něj bez odpovědi a on ten pohled v jejích očích nedokázal interpretovat. Vypočítavý, řekl by, kdyby ho k tomu nutili. „Koukněte, udělal jsem, co jste po mě žádala. Oženil jsem se s ním a žiju s ním zde. Často bývá pryč, a když je tady, tak ho jeho výzkum dosti zaměstnává. Je zaneprázdněný a má život, který nemá nic společného s Bradavicemi a upřímně ani s vámi.“ Pak se zadumaně odmlčel, než skoro šeptem dodal: „Pokud tu nejste proto, abyste mi řekla, že Draco a Lucius jsou právě teď taky na výletě v Bruselu.“

„To by vás trápilo, že ano?“ odvětila. Pak se usadila naproti němu, přeměnila si jednu lžičku na šálek na čaj a nalila si. Harry se díval, jak přidala trochu mléka a čaj zamíchala.

„Ach, ani nevím,“ procedil Harry. Pochopil, že tu jde o nějakou hru a rozhodl do té hry zapojit, i když neznal pravidla. „Mám za to, že by to více trápilo vás. Mimochodem, kde že jsou teď Draco a Lucius?“

Narcisa si ho chladně přeměřila. „Vím přesně, kde se Draco a Lucius nacházejí a není to nikde poblíž Severuse.“ Pak upila čaj. „Pochybuji, že by komukoliv z nich věnoval byť jen letmý pohled, teď, když mu postel zahřívá chlapec-který-přežil.“

Harry cinkl svým šálkem o stůl, až se mu podařilo vylít čaj přes okraj. Pak zazíral na tu spoušť na stole. Na co si to ta žena hraje?

„Byla jste to vy, kdo celou tuhle věc zpunktoval,“ odvětil a snažil se o klid, který rozhodně necítil. „Vy jste to zorganizovala – vlastně jste povolala životní dluh, abyste mě sem dostala. A teď se vám nelíbí, že nám to spolu jde? Že spolu vycházíme?“

„Vycházíte?“ Narcisa se falešně rozesmála. „Severus po Luciusovi sotva přelétl očima, když nás navštívil. Je vámi vskutku okouzlen. Alespoň pro teď. Lucius je, jak se zdá, stará zpráva, a tak to prostě, jak doufám, i zůstane.“

„Tak co máte za problém?“ vyjel na ni Harry podrážděně.

„Můj problém je, pane Pottere, že jak my všichni víme, tohle manželství má po roce skončit. Vy se chcete vrátit ke své kariéře a svých peněz máte dost. Nechcete se nechat zatěžovat čtyřicetiletým manželem a rozpadajícím se starým panstvím. Vy, pane Pottere, se vydáte svou cestou a Severusovi zbudou jisté choutky – choutky na mládí, choutky po nezkušeném partnerovi, který bude ochotný zkoušet nové věci…“

„Co tím myslíte? Co Sev…?“ Zarazil se, když rozpoznal past, kterou mu nastražila. Ona ho jen ponoukala. Ve skutečnosti nevěděla nic. Severus jí nic neřekl. A co by také řekl, že?

Narcisa se usmívala. „Ach, Harry, pročpak si myslíte, že by se Severus nepochlubil se svým energickým mladým manželem? Chyběl jste mu během těch minulých týdnů, když jste byl nemocen a zotavoval jste se.“ Teď na něj hleděla vychytrale. „Nemohu vám ani vypovědět, kolikrát mi děkoval za takovou nečekanou laskavost. Domnívám se, že si spíš myslel, že budete… nu… neochotný spolupráce se zdá jako dobré slovní spojení. Ale že nalezne někoho ne jen ochotného mu pomoci naplnit podmínky poslední vůle, ale bude i ochotnou hračkou…“

„To neřekl,“ ohradil se důrazně. „To by neřekl.“ Prudce se postavil a vidění se mu zamlžilo, ale rychle se znovu uklidnil. „A teď, když jste viděla, že jsem v pořádku a skoro zpátky ve formě, takže vás nechám jít si po svých.“

„Necháte jít si po svých?“ Znovu ten smích, chladný a hladký. „Nemám, kde bych měla být, pane Pottere. To jste ještě neodhalil ten nečekaný problém, kterému čelím?“

„Ne.“ Neodhalil. Byl z té hry unavený a chtěl jí pryč z domu.

„Vy jste ho zkazil, pane Pottere. Zkazil jste ho. A teď, když měl vás, jeho pohled se bude už navždy upínat na mladé muže, nemyslíte? Na chlapce, kteří právě vyšli z Bradavic. Na mého syna, pane Pottere. A můj syn – můj syn – i přes své sklony má zodpovědnost dát jménu Malfoy legitimního dědice.“

Harry na ni zíral, když řečnila, v nevíře a s ústy dokořán.

„Počkejte chvilku.“ Svezl se zpátky do křesla. Hrdlo ho začínalo pálit. Narcisa upíjela čaj, jako kdyby právě nenaznačila… nenaznačila, že… „Vy si myslíte, že jakmile uběhne rok, Severus půjde po Dracovi?“

„Přesně to tu říkám,“ odpověděla. „Můj syn už projevil o Severuse zájem. Severus do teď naštěstí neprojevil žádný zájem o něj. Ale pokud je schopný si vytvořit takový vztah k vám, pomyslete na to, jak by mohl být posedlý Dracem. Dracem, který má postavení, vychování a rodinu, kterou vy postrádáte.“

Harry věděl, že by se měl cítit dotčený. Ale tahle situace – celá tahle konverzace – byla tak nereálná, že byla skoro k smíchu. Narcisa celou tu věc navrhla, povolala splacení životního dluhu, který vůči ní měl, požádala ho o to, aby se Severusem oženil, aby Severuse dostala ze svého domu a od svého manžela a syna. A teď má starost, že by Severus mohl začít mít chuť na náctileté mladíky a jít po Dracovi?

„A proč mi všechno tohle říkáte? Jsem se Severusem ženatý. Budu s ním po jeden rok žít. Co chcete, abych udělal dál? Abych s ním zůstal, dokud Draca neoženíte s někým jiným?“

„Ačkoliv by to bylo milé, na to spoléhat nemůžeme. Již jsme začali vyjednávat podmínky s rodinou potenciální manželky, a pokud všechno půjde dobře, Draco se ožení během příštího léta.“

„Vy chcete Draca oženit prostě pro případ, že by si ho Severus vybral, až budeme od sebe?“ Zvuk těch slov se mu vůbec nelíbil – od sebe. Znělo to tak finálně a právě teď, čtyři měsíce po svatbě, měl pocit, že toho muže teprve začíná poznávat.

„Hledáme pro Draca náležitou choť, my ho neženíme.“ Narcisa zněla trochu popuzeně. „A načasování není náhodné.“

„Jak se ohledně toho cítí Draco?“ zeptal se Harry. „Má k tomu vůbec co říct?“

„Draco ví od doby, co byl malým dítětem, že mu, až nadejde čas, vybereme vhodnou manželku. Nebude mít námitky. Mé vlastní manželství bylo dohodnuté podobným způsobem. On ví, že dohodnutá manželství mají větší šanci na úspěch, než…“

Pak se odmlčela, najednou poněkud nesvá.

„Ach? Opravdu?“ Harry se na ni unaveně usmál. „Jistě o tom řeknu Severusovi, až se zítra objeví, možná, až mu budu zahřívat postel.“

„Špatně jste mě pochopil, pane Pottere.“ Ten chladný hlas byl teď ledový. „Severus vás začíná mít rád. Možná bude složitější, než si myslíte, po roce své cesty rozdělit. Možná byste měl zvážit, zda nemáte raději dříve než později svůj vztah poněkud ochladit.“

Pak vstala a chopila se svého pláště.

„Vyprovodím se sama – neobtěžujte se se vstáváním,“ pronesla a bez dalšího komentáře se otočila a opustila místnosti.

Co to sakra mělo znamenat? Přijde si sem s tou směšnou historkou, že ji Severus požádal, aby ho zkontrolovala, a zdá se daleko více zaujatá jeho jizvami než čímkoliv jiným. A pak se to rychle zvrhne v pojednání o tom, jak Harry Severuse přitahuje – a jak Severuse přitahují mladí muži obecně. Byla tím znepokojená – alespoň to mohl říct. Ale neměl tušení proč. Skutečně to celé bylo o Dracovi? Měla obavy, že by si ho Severus mohl vybrat jako dalšího?

Co mu unikalo? Proč byla Narcisa Malfoyová tak viditelně rozčílená, že manželství, které sama dala dohromady, nebylo takovou pohromou na obou stranách, jak očividně čekala? Pokud jejím cílem skutečně bylo, aby měla Severuse z Malfoy Manoru a pryč od Luciuse a Draca, pak na co si to tu stěžovala?

A stavoval se Severus skutečně na Manoru, než odjel do Bruselu? Řekl jí o tom, že měl Harry dračí spalničky? Prozradil jí podrobnosti o jejich společném životě? Co přinutilo Narcisu si myslet, že ho Severus začíná mít rád?

Zvažoval, že se Severuse zeptá, až se vrátí domů. Pokud se totiž něco naučil během těch dlouhých týdnů a měsíců, pak to, že Narcise Malfoyové nebylo radno důvěřovat.

 

11 thoughts on “With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 9

  1. Evka

    Tak že by ta proklatá intrikánka chtěla sídlo i s labyrintem? Myslím, že by se Harry konečně mohl Severuse zeptat, o co jí vlastně jde. Je divná, jak si Harryho prohlížela. Tedy, to je záhadné čtení. Už aby se začaly vyjasňovat alespoň některé z odpovědí.

    To se mi líbí

  2. samba

    Tahle povídka, je jak návrat domů po náročném dnu, tak na mě působí. Hlavně labyrint, práce na něm uklidnuje ne jen Harryho , ale i mě 🙂 Narcisa je arogantní mrcha, která se tam chová jak doma. Opravdu by si měli se Severusem ujasnit situaci, nebo je ta ženská uvrtá do problémů. Teď to zas vypadá, že dělá vše proto, aby je rozeštvala od sebe. Spekuluji, že jí jde nějakým způsobem o majetek Severuse, možná ten labyrint, třeba i proto Harryho instinkty (a ty jsou legendární ) nechtějí aby o něm mluvil. Díky za príma pátky.

    To se mi líbí

  3. Martina

    Díky, Pat! Krásnou povídku jsi vybrala a překlad plyne moc hezky. Nerada čekám na pokračování, tak jsem po úvodní ochtnávce chtěla počkat, až toho bude víc. No, a vidíš to! Hrom aby do toho! V pátek jsem někde čekala, nevydržela a začala číst… a teď jsem tady. Fakt jsem natěšená na pokračování, ale chtěla bych ho hned teď celé! Tak se měj hezky a ať se dobře daří Tobě i Tvé rodině v těch podzimních plískanicích! M.

    To se mi líbí

  4. Kacabka

    Už by jí měl někdo jednu vrazit… Nejlépe Harry 😀 Doufám, že se o tom Severusovi zmíní a nějak to její otravování utnou 😀 Díky za tvou práci

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s