With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 10

Autorka: suitesamba; překlad: Patoložka; beta-read: Aneri

https://archiveofourown.org/works/610909

PP: Vánoce, Vánoce… Vánoce budou, i když každý rok tvrdím, že bych je zrušila 😀 Ale ony budou a dokonce budou i v naší tajemné povídce. Tak tedy tady je první z vánočních/předvánočních kapitol.

Část desátá

Když přešel listopad a nastal prosinec, Harry už dál nemohl ignorovat otázku Vánoc.

Nový projekt v Bruselu Severusovi nezačne dříve než po svátcích, ale muž měl ještě dost práce na dokončení výzkumu dračích spalniček a připravoval testovací subjekty pro první verzi vakcíny. Byl teď v jednom kole od rána do večera, ale zdálo se, že se těší z pokroku, který učinil, a z příslibu nadcházejícího testování. A zatímco Harry – pološílený z toho, že je po létě i po podzimu – trénoval svá neproniknutelná a záhřevná kouzla a chodil ven, kdykoliv nebylo příliš deště nebo nebyl vítr tak silný, Severus, jak se zdálo, začal knihovnu okupovat ještě permanentněji. Když se Harry nezabýval přetrvávajícími činnostmi na domě nebo nevysedával venku ve středu labyrintu ve snaze se otevřít magii země, často zavítal do knihovny a četl si tam v křesle u okna nebo sedával na podlaze před jednou z polic a prozkoumával její obsah. Když sdílel prostor se Severusem, vždy býval potichu, a jejich vzájemná komunikace se omezovala na jedno pokývnutí na uvítanou a druhé na rozloučenou.

Harry zastával názor, že vedení domu není práce na plný úvazek. Možná by byla, kdyby často pořádali večírky nebo měnili dekorace nebo se to místo snažili modernizovat. Ještě nikdy předtím ve svém životě toho neměl tak málo na práci, nikdy neměl tak málo povinností. A tento nový stav nastal právě v době, kdy jeho přátelé byli ještě více zaneprázdněni prací nebo dalším vzděláním nebo vztahy. Stále je vídal, samozřejmě, a těšil se na chvíle strávené s Ronem a Hermionou a s Weasleyovými a s Nevillem a Lenkou a s Andromedou a Teddym, ale stejně tak se těšil na chladná, větrná odpoledne tichého sebepoznávání, kdy poslouchal vítr a vciťoval se do půdy a snažil se o ukotvení se zemí, vycentrování sebe sama ve středu labyrintu, zasazení se do toho místa s očima nehybně spočívajícíma na horizontu, zatímco se kolem něj svět v pomalém rytmu otáčel.

Jednoho dne začátkem prosince vešel do domu s čistou hlavou a soustředěnými myšlenkami a zamířil přímo do kuchyně najít Edvarda s Viktorií.

„Vánoce?“ zapištěla Viktorie, zatímco Edvard zanotoval „Vánoce?“ hlasem o oktávu vyšším než obvykle.

Harry se nenechal zviklat.

„Jistě tu je nějaká výzdoba, ne?“ vyptával se. „Barevná světýlka?“ Skřítci si vyměnili pohledy a pak se s vykulenýma očima otočili na Harryho. „Věnce? Pozlátka? Jmelí?“

„Tady být výzdoba, pane Harry,“ vyjekla Viktorie. Zdálo se, že konečně uvěřila – s radostí – že nový pán myslí vánoční výzdobu vážně. „Být stará a nebýt používaná od té doby, co ji paní nařídit uskladnit na půdu. Ale být to pěkné dekorace, červené a stříbrné a zelené a zlaté…“

Snažil se zdobit rozvážně, stejnou měrou po celém domě. Začal s věnci na římsách, dlouhé, temně rudé svícny zaměnil za bílé a do věnců na předních dveřích včlenil stříbrné zvonečky a zlatá pozlátka. Pak pokračoval s věnci na zábradlí a hrazení, provázky s rolničkami na dveřích, aby cinkaly, když se otevíralo, a na lustry zavěsil červené stuhy a jmelí.

Severus pozvedl obočí, když uslyšel zacinkat rolničky, jakmile Harry vstoupil do knihovny.

„Skřítci se ohledně vánoční výzdoby nechali trochu unést, nemyslíš?“ podotkl. Harry dokázal z mužova výrazu vyčíst, že byl frustrovaný a zatoužil po rozptýlení.

Harry se usmál. „Jsou svátky. Mám za to, že si užívají, že je dům opět vyšňořený.“ Pak vyhlédl z okna na zadní pozemky a vrátil se pohledem zpět k Severusovi. „Edvard se mě vyptával, zda půjdeme vybrat vánoční strom.“

„Strom?“ Severus se rozhlédl, jako by si pomyslel: ‚A kam dáme strom?‘. „Předpokládám, že podobná sídla by asi měla mít strom,“ připustil s povzdechem. „Nemůžeme si prostě nějaký objednat?“

Celý ten strom byl, samozřejmě, Harryho nápad. A on neměl v úmyslu si ‚nějaký objednat‘. „Edvard říkal, že v zátočině na cestě k lesu hned za stájemi je skupinka jehličnanů.“ Což byla, v podstatě, pravda. Edvard to skutečně řekl, když se ho Harry zeptal, odkud v minulosti stromky pocházely. „Půjdu jeden obstarat. Můžu ho uříznout a pak ho odlevitovat do domu.“ Usmál se. „Jestli máš moc práce, možná bych mohl požádat Rona, aby se stavil a pomohl mi.“ Očima se zaměřil na arkýřové okno umístěné uprostřed dlouhé zdi knihovny. Prostor pod ním teď zaujímala pohodlná křesla a strop v těch místech dosahoval dobrých dvanácti stop.

„Přiměřený strom,“ přerušil ho Severus rychle. „V salonku, kde si dáváme odpolední čaj. Tam bude vhodnější než zde.“

„A nebude ti vadit, když ho vyberu?“ Harry ve skutečnosti ani nečekal, že by se s ním Severus vydal na výpravu za nalezením stromu dobrovolně. Potěšilo ho už to, že muž s celou myšlenkou bez námitek souhlasil.

Severus vykoukl z okna, pak se otočil zpět ke svému pracovnímu stolu a nakonec se podíval na Harryho.

„Pomoc budeš zřejmě potřebovat, a jelikož to bude první vánoční strom na Prince Manoru po mnoha letech, měl bych být při jeho výběru zřejmě nápomocen. Chtěl jsi ho jít hledat dnes?“

„Dnes nebo zítra,“ odpověděl Harry a pokusil se nebýt Severusovou nabídkou přespříliš potěšený. „Začíná se ochlazovat a Hermiona říkala, že by mělo příští týden sněžit. Rád bych to udělal, dokud budeme mít tu možnost.“

O hodinu později už společně kráčeli přes pole za stájemi po cestě pro koně, která byla bez pochyb vytvořená před mnoha lety. Mířili k lesu na kraji pole a stále byli schopni jít po té široké cestě bok po boku až k zátočině, kde našli jehličnany, které Edvard popisoval. V tu chvíli si Harry uvědomil, že je už viděl – z koštěte, když nad tím místem letěl v červenci.

Severus se rozesmál při pohledu na vysoké borovice tyčící se nad jejich hlavami.

„Edvard si je zřejmě pamatoval ze svých dětských let,“ utrousil.

„No, tak se prostě budeme muset porozhlédnout kolem,“ odvětil Harry a dumal nad tím, kolik asi let muselo uběhnout od chvíle, kdy mělo panství naposledy vánoční strom. „Určitě tu budou i nějaké menší.“

Po kamenech překonali řeku a vydali se po cestě na kopec. Chvíli jim to trvalo, ale nakonec našli vzrostlé mladší stromky, skotské borovice, pokud Severus znal stromy tak dobře, jak tvrdil, a Harry vybral jeden, který měřil osm nebo devět stop a byl pěkně tvarovaný. Severus seslal kouzlo, aby ho uřízli, a Harry ho zvedl a znovu si ho prohlédl. Neměl s vánočními stromky absolutně žádnou zkušenost. Dursleyovi vždycky měli umělý a on stejně za žádnou cenu nesměl být v jeho blízkosti. Samozřejmě, že si užíval stromy, které Hagrid každý rok přinášel do Velké síně v Bradavicích, ale nikdy vlastně žádný nezdobil ani nevybíral. Avšak třebaže neměl se stromy žádné zkušenosti, tento konkrétní se mu zdál naprosto perfektní.

„Je pěkný,“ řekl Severus, když se díval, jak si Harry strom prohlíží. „Žádný strom není dokonalý. A strom s několika chybkami má lepší charakter.“

Harry si to prohlášení zapamatoval i s ohledem na budoucnost – pochopil, že tu šlo o víc než jen o stromy.

A třebaže bylo snadné nechat strom levitovat za sebou, zatímco kráčeli k domu, dostat ho dovnitř už bylo něco zcela jiného. Nakonec vzdali magii a svedli s ním boj holýma rukama – vtáhli ho dovnitř pozadu, takže uříznutá část šla jako první a větve se složily přirozeně ke kmenu. Všechno to bylo objemné a těžkopádné, a když se konečně dostali do salónku a zaklesli ho do starého stojánku, který jim obstaral Edvard, oba lapali po dechu a vzdychali a na rukách měli oděrky a byli ulepení smůlou.

Severus se svalil do křesla, ale Harry zůstal stát a znovu obdivoval strom.

„Můj první vánoční strom,“ prohlásil. Pak se otočil na Severuse. „Chceš mi pomáhat se zdobením?“

Severus se uchechtl – což byl zvuk, o kterém Harry ani netušil, že ho byl schopen.

„Se zdobením? Vypadá absolutně přijatelně přesně tak, jak je. Pěkně. Velmi přirozeně.“

„Jsi nemožný,“ reagoval Harry. „Kdybych ho nechtěl zdobit, nechal bych ho v lese.“ A pak dodal: „Děkuji za pomoc. Nemyslel jsem si, že to bude takové dobrodružství.“

Severus odpočíval s hlavou odloženou na opěradle křesla a oči měl zavřené. „Mám za to, že je odpovědností pána domu pomoci paní v takovém mužském údělu.“ Načež otevřel oči a prohlédl si své ruce, jen aby na ně vzápětí seslal čistící kouzlo.

„Celá ta věc s paní domu je směšná,“ utrousil Harry. Sáhl po hůlce, aby narovnal strom ve stojánku – trochu změnil jeho úhel a pak ustoupil, aby si prohlédl výsledek.

„Ano, to je.“ Severus teď Harryho pozoroval. „Ale už si zvykáš, že? Nejsi bez bystrozorské akademie nebo bez hodin v Bradavicích nijak příšerně znuděný. Našel sis už jiné zájmy, že ano?“

„Ach, mám tu stále co dělat. Až se znovu oteplí, asi budu zase trávit celé dny v zahradách, abych vytřídil cibule, protože jsem je pravděpodobně vsadil vzhůru nohama a zmastil všechny barvy dohromady.“

„A do té doby máš svou četbu,“ pronesl Severus. „Už jsi přečetl všechny knihy o magii živlů ve zdejší knihovně?“ Harry předstíral, že stále rovná strom, ale žaludek se mu najednou zkroutil na uzel.

„Bylo by jednodušší, kdybys narovnal kmen, Harry,“ poradil mu Severus s pousmáním. „Je v prostředku mírně prohnutý.“

„Ach.“ Harry si kmen blíže prohlédl a pak pokrčil rameny. „Takhle se mi to líbí. S původními nedostatky.“ Harry klesl do křesla naproti Severusovi. „A ne, ještě jsem všechny nepřečetl,“ řekl a nechal to tak. Severus na něj ale dál hleděl se zamyšlením.

„Občas je to těžké, nemyslet na sebe jako na tvého učitele,“ řekl pak. „Během minulých měsíců jsem se na tebe snažil nahlížet novýma očima – jinýma očima. Prokazuješ mi laskavost…“ Zasmál se a zavrtěl hlavou. „Velkou laskavost a dáváš kvůli tomu všanc svůj život. Připouštím, že jsem využil tebe a tvůj dluh vůči Narcise a neměl jsem v úmyslu ti to nijak ulehčovat bez ohledu na to, že jsi už ve válce zaplatil vysokou cenu.“ Zvedl ruku, když Harry otevíral pusu. „Už jsi ztratil dost. Postačí říct, že nikdo neunikl beze ztrát. Avšak v tomto ti možná mohu být nápomocen. Očividně tě zajímá magie země a rovněž máš velký zájem – a zálibu – v zahradách a pozemcích. Jsem ochoten tě naučit nějaké základy… nějaké postupy, které jsem se sám naučil vzhledem k tomu, že jsem na světě dvakrát tak dlouho než ty.“

Harry na Severuse zíral. Severus se zajímal. Byl zaujatý. Viděl mu to na očích, slyšel to v tónu jeho hlasu. Polkl. Jak položit otázku? Jak dát svou potřebu najevo? U Severuse během těch posledních několika měsíců zjistil, že slova obvykle nestačí. Nemohl uvěřit, že si během dne sotva vyměnili pár slov a nakolik přesto komunikovali.

Přesto se teď zdálo, že slova budou nutná. Zalovil v myšlenkách po něčem podobném labyrintu, aby to vysvětlil.

„Chci… chci porozumět tomu, jak hrad jako Bradavice dokáže odolat stoletím. Jak drží kameny pospolu? Jak je magie stavitele drží dohromady? A je vůbec magie v kamenech samotných?“ Zaváhal, snažil se vyjádřit přítomnost, ale zároveň neprozradit vědomosti, které získal během čtení a během sezení ve středu labyrintu za tichého prodýchávání, vciťování a pozorování. Cítil se tak mladě, když takhle k Severusovi mluvil, naivně a toužící po vědění. „Někdy to dokážu cítit, Severusi. Položím ruce na zdi hradu a vím, že jsou tam víc než jen kameny. Byly to kameny a malta a dovednosti, které to všechno daly dohromady, a… no… a něco jiného. Magie – upředená kolem těch kamenů ale i uvnitř nich.“

Severus na něj teď hleděl upřenýma, zamyšlenýma očima. „Vždy jsem se domníval, že by se v Bradavicích měla vyučovat základní teorie magie,“ vyjádřil se pak. „V některých předmětech jste se toho dotkli, ale školská rada by s tím nikdy nesouhlasila – zejména proto, že vlastně nikdo nebyl schopen tu teorii dokázat a protože stále existuje velké množství alternativních teorií.“

Podle Severusova hlasu Harry poznal, že muž žádným těm alternativním teoriím nevěří. A v další hodině už seděl v salonku s čerstvě seříznutým vánočním stromem nakřivo usazeným ve stojánku a prožíval tu nejlepší hodinu magie ve svém životě. Byla to hodina plná otázek a odpovědí a praktických ukázek. Živá hodina, díky které se Harrymu myšlenky roztočily v hlavě a zaplnily se možnostmi. Možná, možná pro něj v životě existovaly i další možnosti. Srdcem objal myšlenku, která se mu okamžitě zrodila v hlavě, třebaže jeho rozum tvrdil: „Ale každý čekal, že se staneš bystrozorem…“

ooOoo

Náhlý příchod zimy a s ní spojený významný příval sněhu držely Harryho i Severuse po další týden uvnitř domu. Harry strávil jeden celý den zdobením stromu, pak si čtení přesunul z knihovny do salonku a seděl tam stočený na pohovce u sálajícího ohně v krbu a tančících světélek. Začal rovněž s vánočními nákupy. Na jeden den se vydal na Příčnou ulici a chodil od obchodu k obchodu, aby nákupy obstaral a také se tam na konci toho dlouhého dne setkal na brzkou večeři s Ginny a Lenkou. Když se přemístil zpět na panství, pověsil si plášť ve skříni na kabáty a pak nakoukl do knihovny, aby dal Severusovi vědět, že je doma.

Ale v tu chvíli zaslechl hlasy vycházející z předního salonku a vydal se se zvědavostí tím směrem.

„Musíš přijít, Seve. Matku by zničilo, kdybys nepřišel. Bere tento vánoční bál velmi vážně.“

Ten hlas byl kňouravý, podrážděný. Patřil Dracu Malfoyovi.

„Neřekl jsem, že se nezúčastním. Řekl jsem, že to proberu s Harrym.“

„Ten nepůjde a ty to víš. Ty ho jen využíváš jako výmluvu, abys nemusel přijít sám.“

„A proč vůbec tolik toužíš, abych se dostavil? Těžko se mnou budeš moci strávit čas, teď když jsi prakticky zasnoubený.“

Harry se o krok přiblížil ke dveřím. Zasnoubený? Páni. Tak to se tedy seběhlo rychle.

„Mluvil jsi s matkou, že ano?“

„Když už mluvíme o tvé matce, poděkuj jí za mě za pozvání a řekni jí, že jí odpovím formálně sovou.“

„Požádala mě, abych odpověď přinesl sám.“ Následovala dlouhá pauza. Harry si představil, jak Severus na Draca hledí z výšky. „No tak, Seve! Pokud si myslíš, že se musíš ukázat s Potterem, tak mu prostě řekni, ať jde, a pokud nechceš, aby šel, tak mu o tom pozvání ani nemusíš říkat a jdi sám. Řekni mu, že musíš znovu do Paříže…“

„Dva dny před Vánoci? To asi sotva.“

„Co je to s tebou, Seve? Mluvíme tady přece o Potterovi. Však víš – Harry Potter? Vychováván mudly? Producírující se s krvezrádci? Ten nemá ani tušení, jak se na takovém večírku na Malfoy Manoru chovat. Ten se bude pravděpodobně uklánět matce nebo děkovat domácím skřítkům nebo vykřikovat jméno Pána zla…“

„Dost.“

Harry couvnul a postavil se blíže ke zdi. Tohle znělo podezřele jako profesor Snape.

„Dobře.“

Pak následovala dlouhá odmlka.

„Draco, jdi domů. Mám za sebou dlouhý den a Harry bude brzy doma.“

Harry zatlačil na dveře vedoucí do salonku a otevřel je. „Severusi? Ach.“ Severus byl usazený na pohovce, Draco stál za ním a ruce měl položené na jeho ramenou. Draco zazíral na Harryho přes Severuse a pak nepatrně zavrtěl hlavou, stiskl Severusovi ramena a nakonec zvolna stáhl ruce.

„Pottere.“ Draco zněl znuděně.

Harry Malfoye ignoroval. Severus vypadal stejnou měrou zahanbeně i podrážděně.

„Jdu nahoru.“ Pokusil se udržet svůj hlas klidný a neznít ublíženě nebo rozčíleně. Rychle se otočil a odešel z místnosti.

Podělaný Malfoy! Ten pitomec!

A Severus. Co si zatraceně myslel, že dělá, když dovolil Malfoyovi takhle se ho dotýkat?

Odhodil nákupní tašky do křesla v rohu ložnice a skopl své boty. Pak zamířil přímo do koupelny. Začal naplňovat vanu a svlékl se. Vřelo to v něm, což bylo směšné. On taky jiným lidem dovoloval, aby se ho dotýkali. Ginny mu někdy oplácela masáž a Hermiona také. To jen… to jen ten Malfoy. Proč to musel být Malfoy?

Vlezl do vany a uložil se do vody, zády opřený o kachličky.

„Harry?“

Slyšel Severuse v ložnici, ale neobtěžoval se s odpovědí. Jistě mu brzy dojde, kde je.

Pak se dveře skřípavě otevřely.

„Harry?“

Harry zavřel oči a neodpověděl.

„Mám to vysvětlit?“

Harry zareagoval bez otevírání očí. „Ani ne. Já taky nechávám své přátele, aby se mě dotýkali. Třeba, aby mi namasírovali ramena nebo záda. Neměl bych si stěžovat, když tví přátelé…“

„Draco Malfoy není můj přítel.“

Harry pomalu otevřel oči.

„Není tvůj přítel.“ Na moment to vstřebával. „Tak kým teda je?“

Severus přešel k Harrymu blíž. „To je těžké vysvětlit.“

Harry znovu zavřel oči a povzdechl si. „O tom nepochybuji. Prostě na to zapomeň.“

„Snažil jsem se ho chránit.“ Než Severus znovu promluvil, uběhla tak dlouhá doba, že si Harry myslel, že to muž třeba už vzdal a odešel. Severusův hlas byl tak tichý, že bylo těžké ho slyšet přes vodu, která mu šplouchala u uší. „Na Albusovu žádost. Když jsme… když jsme opustili Bradavice, zůstal po nějaký čas to léto u mě. Vytvořil si ke mně náklonnost – abych byl upřímný, přitahoval jsem ho. Myslím – myslím, že by udělal cokoliv, aby se to léto nemusel vrátit na panství. Chránil jsem ho. Držel jsem ho mimo, dokud jsem toho byl schopen. Ale nakonec Pán zla požadoval jeho přítomnost. A nešlo už nic dělat.“

„Takže jste se stali milenci?“ Harry se napřímil a seděl teď v tureckém sedu, rameny spočíval na zaobleném konci vany. Vážně nechtěl přemýšlet o Severusovi a Malfoyovi – jakémkoliv Malfoyovi – společně, ale něco na jeho pubertálním nepříteli ho stále nutilo svírat ruce do pěstí.

„Ne.“ Tuhle část Severus doplnil snadno. „Zarazil jsem ho. Sdělil jsem mu, že je moc mladý. Že mě nepřitahují tak mladí chlapci a že dávám přednost partnerům, kteří jsou mi věkově blíže.“

Harry zavřel oči. Věděl, kam to celé směřovalo.

„A teď, o dva roky později ses oženil s někým v jeho věku.“

„Přesně tak.“

„Zaslechl jsem něco z vašeho rozhovoru.“ Harry se natáhl pro ručník a pro rozptýlení ho držel v rukách.

Severus se usadil na okraji vany. „A?“

„Draco se bude ženit? Domlouvají mu to rodiče?“ Nepřiznal, že mu tu novinku Narcisa už přednesla, když ho navštívila před několika týdny během jeho zotavování.

„Lucius a Narcisa se soustředí na jedinou věc – zachování jména Malfoy a rodinného jmění. Draco se musí legitimně oženit a zplodit dědice. Zdá se, že není ochotný najít si náležitého partnera sám, tak se do toho vložili.“

„Náležitého?“ Harry pohodil ručník do vody před sebou a díval se, jak se vznáší na zpěněné hladině. „Náležitého jakože ženu?“

Severus potřásl hlavou. „Ženu, ano. Tělesnou schránku s tím správným vybavením, aby mohla počít a donosit dítě – a ne jen tak ledajaké dítě. Malfoyova dědice. Ale rovněž ženu z dobrého rodu, se zvučným jménem a za ním se ukrývajícími penězi.“

„Ale Malfoy je gay.“

Severus si povzdechl. „Draco je playboy rovných příležitostí. Splní svou povinnost. Vezme si tu Greengrassovou dívku.“

Harry vzhlédl. „Greengrassovou? On se bude ženit s Daphne Greengrassovou? Ale ta je…“

„Lesba. Ano, já vím. A ne, nebude se ženit s Daphne. Ožení se s její sestrou – Astorií.“

„Astorií? Ale ta je ještě v Bradavicích.“

„Vezmou se v létě, poté, co v červnu dostuduje.“

Pak byli několik minut oba zticha. Harry si nezúčastněně pohrával s ručníkem a Severus nepohodlně seděl na okraji vany a sledoval ho ostražitýma, tmavýma očima.

„Půjdeš na ten večírek k Malfoyovým?“ zeptal se Harry po chvíli.

Severus se k němu otočil. „Sotva bych mohl nejít. Malfoyovi mě přijali pod svou střechu během mého dlouhého zotavování. Poté mi Narcisa pomohla získat mé dědictví. Tohle všichni vědí. Bylo by to jako facka do její tváře, kdyby mě pozvali a já se nedostavil. Ty, na druhou stranu, žádné závazky…“

„Ach, ale já půjdu, pokud půjdeš ty,“ odvětil Harry. „Jsem si jistý, že tam bude dost jídla a pití. A mohl bych se tam potkat s nějakými zámožnými a slavnými lidmi, dát pár skřítkům svobodu, zeptat se Narcisy, ve které ložnici bývával Voldemort, když byl u nich doma hostem, nebo tak něco.“

„To není směšné,“ utrousil Severus, ale Harry podle lesku v jeho očích věděl, že ho pobavil.

„Třeba bychom se mohli podívat do pokoje, ve kterém jsi ležel v bezvědomí. Mohl bych usednout na židli, kterou si Draco přistrčil ke tvé posteli, když tě držel ve spánku za ruku.“

Severus obrátil oči v sloup.

„Draco byl s tebou minulý rok v Bradavicích.“

„Každý víkend odjížděl domů – a teď už vím proč.“ Harry měl teď navrch. Sevření jeho žaludku povolilo a on si v tom jednostranném škádlení liboval.

„Mohl bych si s Narcisou vyměnit pár nápadů. Byla to ona, kdo tě omýval žínkou? Možná se koukla, co schováváš pod šaty, a začala se obávat o život svého syna.“

Severus vytáhl svou hůlku. „Ještě jedno takové směšné prohlášení a přeměním ti vodu na ledovou.“

„Opravdu?“ Harry se zazubil, sbalil ručník do klubíčka a mrsknul s ním po Severusovi.

A Severus, když se ho pokoušel chytit, než ho zasáhne do hrudi, se nahnul nad vanu trochu více, než chtěl, ztratil rovnováhu a neslavně sebou plácl do vody u Harryho nohou. Uklouzl a skončil tváří mezi jeho stehny.

Oba na sebe zírali – Severus vzhlížel, Harry s pohledem skloněným – a pak se mladší muž rozesmál.

Severus se pokusil ve svých mokrých šatech otočit a nakonec se zvedl na kolena. Harry se smál ještě, když se Severus posunul dopředu a ulehl na něj, až byla jeho tvář a jeho rty jen centimetry od té Harryho.

A pak už se Harry nesmál, když si ho ty rty přisvojily. Nesmál se, když muž jazykem vklouzl do jeho úst, když se rukou otřel o jeho tvář a prsty mu zajel do vlasů. Nesmál se, když se vypínal proti Severusovi, zatímco muž ústy putoval dolů, jazykem kmital přes jeho obnaženou bradavku.

„Máš mokré boty,“ oznámil mu Harry poněkud bez dechu.

Severus zašmátral ve vodě pro ručník, našel ho a pak ho zvedl do vzduchu a vyždímal ho nad Harryho tváří.

„Stejně jako tvoje brýle,“ procedil.

O hodinu později, když Harry a Severus spali spolu stočení v posteli, neviděli už Edvarda s Viktorií, kteří přišli přiložit do krbu. Uniklo jim Edvardovo uhlazené souhlasné pokývnutí, když je viděl spát. Nemohli si všimnout toho podivného výrazu, který přeběhl po tváři Viktorii, když objevila, že zpod koupelnových dveří vytéká voda. A úplně prospali zaskučení domácích skřítků, když otevřeli dveře a našli tam úplnou povodeň, zasychající mýdlové bubliny, poházené oblečení a boty plné vody.

Skřítci však netušili, že ručníky, které ležely přehozené přes okraj vany, posloužily Harrymu, když klečel na kolenou se zadkem vytrčeným do vzduchu, zatímco do něj Severus ze shora přirážel a pak při vyvrcholení vydechl jeho jméno. A když Viktorie narovnala lahvičku od oleje do koupele, nikdy si neuvědomila, že byl ten olej použit pro zcela jiné účely, jako kluzká substance nalitá na Severusovy ruce a pokrývající jeho penis, když plenil Harryho tělo a laskal ho do úplného konce.

 

10 thoughts on “With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 10

  1. Linda

    Dokonalá kapitola. Obzvláště konec musím říct 😀 Ale lehce mě irituje, ze pokaždé je takováhle scéna tak hezky načata a pak tak rychle ukončena. Bude i nějaká kapitola kdy se mi tohohle dostane plnohodnotně?

    To se mi líbí

    1. patolozka Post author

      Hmmm… asi ne. Ono to pro povídku není třeba, ale občas si taky užívám dobře popsanou scénu, jen při tom překládání, když už jsem na sedmé stránce a oni ještě furt neskončí, si vždycky říkám: „Proč já?“ 😀
      Díky

      To se mi líbí

  2. weras

    Skvělá kapitola!!!Už jsem si začala myslet,že zapomněli na manželské povinnosti a ejhle,stačí spadnout do vany a je to!! Překvapilo mě,že si Severus,i když má hodně práce,všímá Harryho.A moc doufám,že Severus Harrymu nelhal ohledně Draca.To by u mě hluboko klesl.
    Díky za kapitolu,velice dobře se četla. I když tvoje povídky se vždycky dobře čtou!!!!Moc se těším na další!!!!

    To se mi líbí

  3. Kacabka

    Děkuji za další díl. Myslím, že oba k sobě chovají city, ale bohužel mají trochu problémy s mluvením 😀 Snad se začnou věci pomalu vyjasňovat 🙂

    To se mi líbí

  4. Blangela

    Nejprve je třeba říct: ‚Děkuji za kapitolu.‘ Nicméně: ‚v tónu jeho hladu‘ – můj nový oblíbený překlep 😀 a ‚že se staneš bystrozorům‘. Vážně, já chápu, že číst to po sobě 3x je vysilující a vždy tam nějaká chybka zůstane přehlédnutá, ale já jsem ten typ autora, který si rád chyby v textu opraví, když je na ně upozorněn, tím pádem předpokládám, že ti to nevadí. Pokud ano, omlouvám se. Nicméně očividně to za mě doteď nikdo neudělal xD.
    A teď vážně: jak se Snapeovi povedlo spadnout do vany a nepřizabít se, nevyrazit si dech nebo jinak nedůstojně zemřít? Proč mu nevěřím, že měl sílu vtipkovat a následně ojet Pottera? A navíc: ti dva by měli víc mluvit a méně mít sex. Nebo mít sex a zároveň víc mluvit. I když chápu, proč nemluví. Ani jeden z nich není zvyklý mluvit o pocitech… A jsou to chlapi. Nicméně ta situace ve vaně mě donutila se smát a úplně zruinovala atmosféru, potenciálně romantickou atmosféru. Dokážu si spíš představit, že by Potter umřel smíchy a orgasmem zároveň. Vidět Snapea udělat takovouhle začátečnickou chybu muselo být prostě vtipné. Až moc.

    To se mi líbí

    1. patolozka Post author

      Ach, skvělý komentář a děkuji za upozornění! Příště udělám v souladu s tónem svého hladu více podobných překlepů 😉
      No ano, muselo to být k popukání, když oni jsou ale beznadějní, oba… Já bych jim aktuálně prostě záviděla tu vanu a postel 😀 Díky moc

      To se mi líbí

  5. Profesor

    Moc hezká kapitola i povídka. Přiznávám, že jsem všechny kapitoly až do této přečetla v jednom kuse.

    Je to vážně super. Jen trochu zvláštní. Co že jsou na sebe tak hodní a vycházejí spoolu v podstatě výborně? Skoro to vypadá, jakoby Severus s Mafoyovými nic neměl…
    Což mi připomíná – Lucius s Narcisou nemají klauzuli o věrnosti?
    A Narcisiny motivy by mne také zajímaly…
    Navíc mi vrtá hlavou labyrint – je dobrý nebo zlý? Má pomoci nebo ne? A proč ho Harry Severusovi tají – souvisí to nějak s magií stavby?

    Hodně otázek, vím. 🙂 Ale když ona je to hezká povídka.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s