With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 12

Autorka: suitesamba; překlad: Patoložka; beta-read: Aneri

https://archiveofourown.org/works/610909

PP: Tak… dnešní kapitola, jak doufám, mnoho z vás uspokojí. Začneme příjemně vánočně, pak trochu klesneme na mysli, ale v závěru poodhalíme roušku tajemství, které tahle povídka skýtá. A to je dobré, ne? Užijte si to – kapitola dvanáct ze šestnácti.

Část dvanáctá

Harry strávil štědrovečerní večer u Andromedy s Teddym, Boží hod v Doupěti a druhý svátek vánoční konečně se Severusem.

Naplánovali to tak a Severus, i přes vzrůstající blízkost mezi nimi, se rozhodl Harryho nedoprovázet a naopak trval na tom, aby Harry uskutečnil plány, které by měl, kdyby byl ještě stále jen Harry Potter a žil na Grimmauldově náměstí.

Harry se chtěl Andromedy vyptat na Luciuse, ale jak se člověk vyptá babičky svého kmotřence na muže, který je sledoval během velmi náruživého sexu u stěny v salónku na Malfoy Manoru, že?

A pak nastal čas, brzy o vánočním ránu, aby si se Severusem vyměnily dárky.

Hřejivé ponožky pro Severuse, který si během nocí vždy ohříval své nohy o Harryho a během dne si stěžoval na chladné podlahy. Harry si říkal, že je to velmi brumbálovský druh dárku a když Severus balíček otevřel, jeho úsměv prozrazoval nostalgii a něhu a Harry věděl, že jemu to také připomnělo Albuse. A protože ponožky nebyly dostatečným dárkem pro manžela k Vánocům, bez ohledu na to, za jakých okolností k jejich svatbě došlo, Harry také Severusovi pořídil kožené cestovní pouzdro obsahující duplikáty jeho osobních věcí a moderního průvodce po Bruselu.

„Tento rok budeš v Bruselu často,“ podotkl na vysvětlenou, když Severus prozkoumával to skvěle provedené pouzdro. „Můžeš ho prostě popadnout a jít.“

Harryho dárkem byla kniha. Těžká a stará kniha s názvem Práce s kameny: Kouzelnická architektura světa. Harry na ten svazek ve svém klíně zíral a pak s úsměvem na vrch hlavy pohlédl na Severuse.

„Pokoušejí se v ní vysvětlit magii používanou při konstrukci určitých staveb,“ vysvětlil Severus. „Jsou tam pyramidy a Stonehenge a…“

„Je to dokonalé,“ odpověděl Harry, když knihu opatrně rozevřel. Jeho dary Severusovi se v porovnání s ní zdály nedostatečné.

„Je to jen kniha,“ vyjádřil se Severus, jako by se omlouval.

Ale byla to více než jen kniha a Harry to věděl. Bylo to přijetí jeho zájmů, uznání, že si zasluhuje Severusův čas a pozornost, že si ho Severus všímá. A třebaže si teď myslel, že jeho dary Severusovi jsou ubohé, byly vybírány za stejným záměrem.

Snídani si dali společně v salonku s vánočním stromem a otevřeli tam i zbytek svých dárků. Malfoyovi jim poslali tři lahve vína do vinného sklípku, všechny vzácné a v krabicích pečlivě vycpaných dřevěnými hoblinami. Andromeda, Moly a Artur jim poslali podobné dárky, dárky míněné pro páry, ale neosobní, spotřební věci, které mohou použít oba. Balíček od Moly s Arturem osahoval domácí chléb a sušenky a Severus ihned ochutnal kousek dýňového chleba, zatímco Harry otevíral kolekci čajů a kávy od Andromedy. Sama mu večer předtím už dala svůj osobní dárek, ale Harry chápal, že tohle bylo míněno pro ně oba – přesto nad tím dumal, i když nad tou rozmanitostí čajů, káv a sušenek vyjekl radostí.

Pak tam bylo ještě pár dalších dárků – lahev skotské pro Severuse od profesorky McGonagallové, kterou mu Severus nevysvětlil, pár rukavic od Hagrida pro Harryho, které, jak Harry věděl, měly chránit jeho ruce, když pracoval s těžkými kameny. Byly na tu práci perfektní, ale Harry je i přes to bez komentáře složil a dal stranou. Zatímco Harry zkoumal nůžtičky na nehty od Dursleyových – letos se vážně překonali – Severus otevřel balíček od Draca a vyjmul z něj cestovní hábit tak očividné kvality, že na něj oba dlouhou dobu jen zírali. Harry pak otočil hlavu na stranu, rozpačitě si pohrával s levnými nůžtičkami na nehty, a Severus beze slova složil hábit zpět do krabice, dal na ni víko a umístil ji znovu pod strom.

„Tady je tvůj dárek od Hagrida,“ hlesl Harry a posunul balíček k Severusovi. O tom hábitu nemluvili a Harry ho už nikdy znovu neviděl.

Bylo pozdě, když se Harry vrátil domů z Doupěte. Balíčky si odnesl přímo nahoru, ale v ložnici ani v jiném salónku, který na tom patře používali, Severuse nenašel. Převlékl se do pyžama, natáhl si tlusté ponožky a přes ramena přehodil svůj zimní plášť, a pak se vydal znovu dolů.

Severus seděl na širokém ušáku v salónku, kde stál vánoční strom.

Nohy v černých ponožkách měl odložené na otomanu a on sám měl rovněž na sobě pyžamo a hábit. Světýlka a oheň ozařovaly místnost hřejivým světlem, na stole stála lahev od Minervy a Severus držel v ruce skleničku. Cestovní průvodce ležel na stolku vedle něj.

Muž zvedl hlavu a klidně si ho prohlédl. Pak na něj kývnul prstem, aniž by utrousil slovo na pozdrav.

Harry pohlédl na lahev a zauvažoval nad tím, kolik už toho Severus asi vypil. Ale v tom tlumeném světle to bylo nemožné říct.

„Pojď sem, Harry,“ pronesl Severus tím nízce položeným, svůdným hlasem. „Sedni si na chvilku ke mně.“

Ale když si Harry začal sedat na pohovku, Severus se natáhl, chytil ho za ruku a stáhl ho k sobě na klín, až skončili v podivné změti končetin. Křeslo bylo široké, ale ne dost široké, aby na něm oni dva mohli sedět vedle sebe, a Harrymu přišlo divné sedět někomu na klíně, tak se trochu posunul a sedl si mu na klín obkročmo, koleny se dotýkající Severusových stehen.

Severus ho objal pažemi. Jeho dech voněl po skotské, ale byla to příjemná vůně. Harry sám měl jeden nebo dva panáky vaječného koňaku a cítil se uvolněně a v teple.

„Veselé Vánoce,“ vydechl tiše Severus, když Harryho políbil. Nasál jeho spodní ret a pak se přesunul na jeho bradu a čelist.

„Veselé Vánoce, Severusi,“ odpověděl Harry jemně. Povzdechl si a zvrátil hlavu dozadu, když se Severusovy rty ochotně přemístily na jeho hrdlo.

Harry se celou tu situaci nesnažil nijak analyzovat. Konec konců byly Vánoce a světla měkce svítila a oba byli rozehřátí a uvolnění. Harry ucítil Severusovu ruku na svém zadku, přitahovala si ho blíž, a druhou, která ho hladila, dlaní laskala jeho tvrdnoucí penis. Tiše zavrčel, když ho ty prsty obklopily, sevřely a pak zatáhly. Bez lítosti se pohnul, natlačil se do Severusovy ruky, plně spolupracoval, když mu muž stahoval kalhoty od pyžama, a pak Severuse hladově políbil na krk, když ho mužovy prsty roztáhly a uvolnily.

A pak se Harry spustil na Severusův penis a začal na něm rajtovat zabalený jako vánoční dárek na křesle se Severusem, se světýlky a září ohně odrážející se v kulatých čočkách jeho brýlí. Severusovy ruce na jeho bocích byly horké a silné a když se ty ruce přesunuly a objaly jeho penis, mladík bezmála zanaříkal nadšením, zatímco se tlačil na tvrdost, která ho vyplňovala, a nechal se tisknout těma horkýma a silnýma rukama.

Severus si dal na čas. Metodicky a rozvážně přirážel vzhůru, vytahoval se ven a pak se vracel, s pohledem upřeným na Harryho tvář, temné oči ztěžklé potřebou. Harry se nad ním naopak nadzdvihoval a klesal na něj, pracoval na své potřebě, hledal své vlastní potěšení, ztracený v rozkoši, kterou mu poskytoval Severusův penis zasahující jeho prostatu, kluzká ruka, která držela v sevření hlavičku jeho penisu a laskala ho po celé délce, a prsty, které šimraly jeho varlata.

Potřeba a chtíč v dokonalém vánočním balení, pevně svázané stuhou, rozpínající se proti tomu tlaku, dokud nebyly větší než zábrany samotné, dokud nepřekypěly ve zdrcující orgasmus, tak intenzivní, že se Harry prudce zhroutil a lapal po dechu, dokonce i když ho Severus prsty sevřel za boky, přizvedl ho trochu nahoru a pak ho tam držel, zatímco penisem znovu a znovu a znovu přirážel vzhůru, dokud se muž sám nerozechvěl a nepustil ho a paže a ruce a prsty předtím tak pevně sevřené kolem jeho boků ho namísto toho objaly kolem zad, stahovaly ho dolů, dokud si nebyli hrudí na hruď a nebylo mezi nimi nic než tlukot jejich srdcí. Nic než tlukot jejich srdcí a nevyřčené věci skrývající se hned pod povrchem. Slova, která nikdy nevyslovili nahlas během toho podivného tance mysli proti tělu, toho, co uspořádanou mysl pohánělo, toho, co hledalo nespoutané tělo a co vyžadovalo vznášející se srdce.

ooOoo

Severus v polovině ledna, hned po svých čtyřicátých narozeninách odjel do Bruselu a vrátil se na dva týdny, jen aby znovu odjel zkraje února. Tento vzorec pokračoval – týden byl pryč, dva týdny doma, někdy jen jeden.

Harry během týdnů, kdy byl Severus pryč, navštěvoval Hagrida,  každý pátek se vídal na pivě s Ronem a Herminou a o nedělích večeříval s rodinou v Doupěti. S příchodem nového tisíciletí přišlo na svět první dítě Billa a Fleur – holčička Viktorie, a v květnu se chtěl ženit George a v červenu Percy. Čas se nezastavil, ne pro něj a vlastně pro nikoho, a stejně jak mizela zima a nadcházelo jaro, Harry přemítal, co se stane 28. července, den po jejich výročí, kdy bude smlouva naplněna a Severus si bude moci ponechat Princeovské dědictví.

Nemluvili o tom. Vlastně toho vůbec moc nenamluvili, vážně, třebaže společný život zajeli do pohodlných kolejí. Když Severus odjížděl na své cesty do Bruselu, nezaznívaly žádné fanfáry. Prostě Harrymu připomněl, že ráno odjíždí, a Harry si šel po svých a Severus tam pak nebyl na čaj.

A když se vrátil, narazili na sebe v domě, ani jeden z nich nepřiznával, že se hledali, a po týdnu, kdy spali o samotě, tak snadno podlehli touze, že se jen zřídkakdy do večerky neměli navzájem. A i když to byl vždy Severus, kdo Harryho chytil za ruku a zatáhl ho do tmavé, nepoužívané místnosti nebo je přemístil zpět do ložnice, byl to Harry, kdo se netrpělivě plížil po domě a hledal svou šanci, příležitost. Jeden týden si ho Severus vzal na stole v knihovně. Další týden Harry Severuse vysál ve vinném sklípku a ten následující Severus, který dorazil domů až poté, co už byl Harry v posteli, mladšího muže vmanévroval do pozice a vsunul do něj prsty, zatímco ten byl ještě stále rozespalý, uvolněný a groggy.

Když se Harry stavoval koncem února v Bradavicích, sledoval tam spolu s Hagridem celé hodiny tým dělníků pracujících na zaoblené stěně severní věže. Harry měl milion otázek a kouzelnický mistr, který nikam nespěchal vzhledem k tomu, že mu za tu práci dobře platili a nemusel být na skotském větru, Harrymu rád odpověděl, popsal mu kouzla, která šla použít u kamenů a pojiva, a sdělil mu, jak magie funguje v samotném srdci Bradavic.

Hagrida si najali na hrubou sílu, která byla zapotřebí na udržení kamenů na místě, zatímco povolávali magii a testovali její účinek, ale Harry se držel zpátky, jen všechno sledoval a vnímal. Knihu od Severuse už přečetl dvakrát a za slunných větrných dnů, kdy vítr nedul tak moc, pracoval na labyrintu. Teď už postupoval v daleko vyšším tempu a méně se trápil, když kámen, se kterým pracoval, byl předtím na jiném místě. Teď už věděl, jak kameny tvarovat, nástroji i magií, a jak je ukládat na místo a uzamykat v zemi. Ale i když už dokázal cítit magii stavby, ještě s ní nedokázal manipulovat, nebo přesněji, nedokázal ji prolnout s tou svojí.

V půli března, když začínaly kvést krokusy, pracoval jednoho pátečního odpoledne na labyrintu, na jeho severozápadním konci, nejvzdálenější části, kterou se snažil dát dohromady, než přejde všechno na přetřes pro tu nejtěžší fázi – propojení magií, jak to kniha nazývala. Byli tam s ním Albus s Netopýrem, což oni dva dělávali často, i když jejich matka zůstala tou polodivokou bytostí, kterou byla, než se narodili. Teď už byli oba odrostlí, ale pořád si hráli jako koťata, skákali a prali se na kamenech a honili listy po cestičkách.

Harry seděl v tureckém sedu, jako už ostatně předchozí dvě hodiny, a když vzhlédl směrem k domu, zjistil, že se k němu po úzké cestě blíží Severus – po cestě, která vedla k labyrintu příměji, ne tak, jak obvykle chodíval sám – nejprve ke stájím a stodolám a pak se vrátil k labyrintu.

Harry věděl, že labyrint nebyl z terasy vidět. Clonily ho stromy a zem se tam trochu zvedala, takže se zdálo, jako by byla terasa zasazená do krajiny. Ale Severus už zabočil na poslední zatáčce a teď ho mohl jasně vidět a bylo naprosto zřejmé, že míří za ním.

Harry pomalu vstal, cítil se rozpačitý a rozladěný a snažil se setřást ztuhlost v nohách. Severus byl celý týden v Bruselu a neměl se vrátit dřív než zítra – v sobotu – ne dnes.

Severus se zastavil na okraji kamenů a vážně se na Harryho zadíval. Harry v jeho tváři viděl vrásky a starost. Severus se nezmínil o labyrintu, ani o tom, že tu Harryho našel. Řekl jen: „V Bradavicích se stala nehoda.“

Harry ztuhnul na místě a žaludek se mu zhoupl.

„Na Hagrida se sesunula jedna z opravovaných zdí. Nepřežije, Harry. Jestli ho chceš ještě vidět, musíš vyrazit ihned.“

Harry na Severuse zíral s pusou dokořán. Hagrid? Hagrid. Oněměle se rozhlédl kolem – po kočkách, které se ztratily v zimou zpustlých záhoncích na kraji labyrintu a podezřívavě si Severuse prohlížely, po kupičkách kamení nahromaděných na krajích, po rukavicích na svých rukách. Zíral na své ruce a pak si rukavice strhnul a zastrčil si je do kapsy. Polkl.

Hagrid ne.

V očích ho zaštípaly neprolité slzy.

Severus stále ignoroval vše kromě Harryho a Harry si najednou uvědomil, že muže nepřekvapilo, že ho tu našel. Že musel vědět, kde ho hledat. Možná od skřítků?

„Harry?“ Severus vkročil na labyrint a Harry ztuhle přikývl.

„Jdu,“ hlesl. Zavřel oči a po tvářích mu skanulo několik slz. Bez další myšlenky se otočil na místě a zmizel.

Když běžel přes pozemky od bran do Bradavic, modlil se, aby nebylo příliš pozdě. Byl to příjemný den a studenti byli venku, ale byli věcní a ustoupili mu z cesty. Chlapec stojící u dveří do hradu mu rychle otevřel a podržel dveře, když se přiblížil, a on jimi proběhl, aniž by mu poděkoval za pomoc. Nahoru po schodech, pak znovu, pak dolů chodbou, skrz dveře až na místo, kde Hagrid ležel, na podlaze, protože byl pro lůžko moc velký. Harry se protlačil mezi profesorkou McGonagallovou a profesorkou Prýtovou a pak se chopil té velké, mozolnaté dlaně, svíral ji oběma svými, než vzhlédl k madam Pomfreyové.

Ale v jejích očích nebyla žádná naděje.

Sklonil pohled k Hagridově tváři, k jeho zakrváceným vlasům, k jeho nehybné tváři.

„Nevěděl, co se stalo,“ vyslovila profesorka McGonagallová a stiskla Harrymu rameno. „Jen se jako vždy snažil pomoci.“

Harry se kousl do spodního rtu a v tichosti sledoval, když Rubeus Hagrid vydechl naposledy. Místnost jako by se zachvívala očekáváním dalšího nádechu, který ale nikdy nepřišel. Harry pustil jeho ruku a zanořil hlavu do jeho hrudi a plakal.

A byl to Severus, který dorazil jen chvíli poté, co Hagrid zemřel, kdo ho o pět minut později jemně odtáhl, kdo ho namísto k Hagridovi otočil k sobě, aby Poppy mohla Hagrida zakrýt a sama začít truchlit. Harry se tisknul k Severusovi a nevěděl, nemohl vědět, co to Severuse stálo sem přijít, na toto místo, mezi tyto lidi, k životu, který nechal za sebou, když té noci odlétl, v ten poslední den.

O nějakou dobu později Harry zjistil, že se nachází v ředitelně, že sedí na křesle vedle Severuse a v rukách svírá šálek čaje. A tam také zjistil – ke svému naprostému překvapení – že Minerva McGonagallová a Severus Snape jsou svým způsobem přátelé, obezřetní přátelé, a že to byla právě Minerva, kdo Severuse uvědomil v Bruselu. A byl rád, že během celého setkání Brumbálův portrét tiše chrápal, protože toho dne nechtěl vidět žádné jiskřící modré oči.

Harry o tom chtěl říct Hermioně a Ronovi osobně a Severus se s ním vydal do Doupěte. Stál za Harrym, s rukou na jeho rameni, zatímco doručoval tu smutnou zprávu, a pak ustoupil stranou, z cesty, když Harryho jeho přátelé objali. Později seděl u kuchyňského stolu s Moly a Arturem a Harrym a tlupou dalších Weasleyů a jejich manželi a budoucími manželi a pil ohnivou whisky a poslouchal jejich příběhy a Harry ho více než jednou nachytal, jak skrývá pousmání a připíjí na Hagridovu památku a na kamenné koláčky a na jeho laskavé a něžné srdce.

Té noci Harry spal uprostřed postele, těsně přitulený k Severusovi. Tentokrát nepředstírali, že se jen náhodou objali někdy uprostřed noci, nebyla mezi nimi žádná neviditelná linie, která by je nutila spát podél toho druhého, každý na své straně postele. Severus se netiskl k Harryho zádům a Harry se netiskl k těm Severusovým, místo toho si leželi v náruči, objímali se v pomalém horizontálním tanci.

A té noci se démoni vzdálili a čelit ránu bylo snazší, když se Harry probudil tváří k Severusovi a smetl si z očí pramen vlasů, který mu nepatřil.

O labyrintu nemluvili, dokud nebyl Hagrid pohřbený, dole u jezera poblíž Brumbálovy hrobky, a nebylo po smutečním obřadu. Harry se ten den vrátil domů a namířil si to přímo z terasy po cestě k labyrintu.

A tentokrát ho prošel, dal si na čas, aby zamířil na sever, západ, jih a znovu sever, uklidňoval své unavené srdce, svou vyčerpanou duši, hledal něco, něco, co by zaplnilo prázdnotu, která zbyla po Hagridovi a po jeho kamenných koláčcích a jeho rukách velkých jako víka od koše a vejcích v jeho vousech a jeho laskavém, důvěřivém srdci. A když dokončil svou pouť, začal znovu od začátku. A tentokrát šel pomaleji, a když vzhlédl od svých nohou, uviděl v jednom z rohů na lavičce Severuse, jako ho pozoruje.

„Jak dlouho jsi to věděl?“ zeptal se Harry. Zvedl ruku ke svému krku a rozepnul si plášť, který měl na sobě, svlékl si ho a pak si ho odložil přes ruku. Ale jinak zůstal tam, kde byl.

„O labyrintu jsem věděl od svého dětství,“ odpověděl Severus. „Moje matka mi o něm často vyprávěla, když vzpomínala na dny, které strávila v domě svých prarodičů.“

„Jak dlouho jsi věděl, že na něm pracuju?“ ptal se dál Harry, poněkud rozpačitý z toho, že to celé sám utajoval, a stejně tak naštvaný, že ho Severus špehoval.

„Viděl jsem tě sem směřovat v říjnu,“ sdělil mu Severus. „Poté, co jsi byl vystaven viru dračích spalniček, jsem tě více sledoval. A tehdy jsem si uvědomil, kam chodíš a proč čteš to, co čteš.“

„Ale nic jsi neřekl,“ odvětil Harry skoro vyčítavě.

„Ty rovněž,“ vrátil mu to Severus. „Vyrozuměl jsem, že jsi nebyl připravený to sdílet.“

Harry sklonil hlavu. „Ne, to nebyl. Ani nevím, proč jsem nebyl. Asi jsem nikdy nenašel tu správnou chvíli.“

„Něco jsem si o labyrintech přečetl,“ dodal Severus, „když jsem pochopil, co tu děláš. Tento nebyl zhotoven až tak dávno, v každém případě ne více než před sto lety. Ten, kdo prochází labyrintem, vzdálí se reálnému světu v jeho zákrutech a zatáčkách a on zmizí. Jeho mysl se zklidní.“ Pak zvedl k Harrymu hlavu. „Funguje ti to?“

Harry zavrtěl hlavou. „Ani ne.“ Pak si povzdechl. „Rozhodně ne dnes.“

„Tvoje fascinace tímto místem není vázaná pouze na labyrint samotný,“ zauvažoval Severus. „Jedná se o kameny a magii. O konstrukci celé té stavby.“

„Tento labyrint se jmenuje ‚Doširoka otevřený‘,“ začal Harry, skoro obezřetně, zaujatý diskuzí, ale nějak stále neochotný všeho se vzdát – vědomostí, tajemství, svých zkušeností nabytých za všechny ty měsíce. Ale už Severusovi odpustil, pokud vůbec bylo co odpouštět, vážně, a zvedl se a šel si sednout k němu. „To jméno bylo v poznámkách v dílně. Je to divné jméno pro labyrint, nemyslíš? Vzhledem k tomu, že labyrint je vlastně uzavřený, když se znovu a znovu stáčí do sebe?“ Cítil se pozoruhodně dobře – správně – že to se Severusem konečně, konečně, sdílí.

Harry cítil, jak ho Severus objal jednou rukou kolem pasu, a opřel se o něj. Byl unavený. Bolela ho hlava. Byl vyčerpaný ze ztráty starého přítele, z toho, že zemřel pod kameny, ze vší té chvály o Hagridově bezbřehé lásce, jeho jednoduchostí i nesobeckosti.

„Všechno je teď jiné,“ pronesl po chvíli.

„Od Hagridovy smrti?“

„Ne.“ Harry si odložil hlavu na Severusovo rameno. „Od té doby, co jsem tady. Nečekal jsem, že si to tu zamiluju. Já asi nechci odejít.“

Tohle bylo asi nejblíže probírání budoucnosti, ke kterému se dostali. Severus ho objal těsněji a zasmál se.

„Dost lidí by překvapilo, kdybys zůstal,“ řekl mu.

„Takže by ti to nevadilo?“ zeptal se Harry. Tíha na jeho ramenou se začala zmenšovat, tíha všech nevyslovených věcí, a do jeho hlasu se dostala jako nevyslovená naděje.

„Mně? Ne, myslím, že by mi nevadilo, když se rozhodneš, že ti jeden rok se mnou nestačí.“

„A co Malfoyovi?“ zeptal se Harry o několik minut později. Netušil, jak bude Severus na jeho otázku reagovat, ale vzhledem k tomu, že právě mezi sebou čistili vzduch, nemohl si pomoci, aby se nepokusil rozptýlit tu největší ze svých obav.

Severus několik minut mlčel. Pak pohladil prsty Harryho po čele a nakonec promluvil.

„Nedokázal bych to náležitě vysvětlit, i kdybych tím strávil celý den. Je to komplikované a stále existují věci, kterým ani sám nerozumím. Ujali se mě – měl bych asi říct ‚vzali mě k sobě‘ – z důvodů, kterým teprve začínám rozumět. Jsme více než přátelé, nebo jsme byli, a když jsem se u nich zotavoval, neměl jsem zdání, jakou pozici nebo postavení budu v kouzelnickém světě zaujímat, až se uzdravím. Předpokládal jsem, že budu vyloučen ze společnosti, ne-li uvězněn. Jen pomalu si začínám uvědomovat, vzhledem k tomu, že jsem se dostal sem, že to nebude můj případ. Ne zcela. Ano, existují mnozí, kteří mnou pohrdají, ale existují i mnozí, kteří věří mému příběhu a kteří jsou připraveni mi odpustit. Když jsem žil na Malfoy Manoru, měl jsem dojem, že jsem chráněný, krytý. To oni byli moji ochránci. A když jsem začal mluvit o svém odchodu, o tom, že si musím najít práci, Narcisa mě přesvědčovala, že je ještě příliš brzy, že jsem v podstatě nezaměstnatelný. A tehdy se mě zeptala na Princeovské dědictví.“ Odmlčel se a zakroutil hlavou. „Až později jsem uvažoval o tom, jak se o tom dozvěděla, ale v té době mě ještě nenapadlo, že to možná byl důvod, proč se mě ujali. V každém případě jsem jí sdělil, že už je pozdě – že jsem o něj už přišel.“

„Až na to, že jsi o něj nepřišel,“ doplnil Harry s pousmáním.

Severus odpověděl pokřiveným úsměvem. „Očividně ne. A ona brzy zjistila, že je ještě dost času. A pak mi sdělila, že mi najde adekvátního chotě, takového, který se mnou zůstane dostatečně dlouho, abych mohl naplnit podmínky poslední vůle. Sdělila mi, že má někoho, kdo jí dluží laskavost. Já jsem byl přirozeně skeptický – ohledně její taktiky i ohledně úmyslů jakékoliv osoby, která by souhlasila, že si mě za těchto podmínek vezme. Když za mnou přišla a sdělila mi, že právě ty jsi souhlasil s jejími podmínkami, a když jsem trval na tom, aby mi řekla o tom životním dluhu, než jsem souhlasil, ještě jsem si to promyslel. Připouštím, že jsem tě považoval za dostatečně mladého, aby ti rok se mnou nijak neublížil, a přesvědčil jsem sám sebe, že by tě Narcisa mohla požádat o daleko horší věci, než je toto, takže jsem byl rozhodnutý nechat tě více méně dělat si během našeho manželství, co by se ti zachtělo.“

„Co by se mi zachtělo?“ zopakoval Harry. „Tak proč jsi trval na tom, že spolu budeme mít sex?“

„To ty si trval na klauzuli o věrnosti,“ odpověděl Severus. „Domníval jsem se, že rok je dost dlouhá doba, abychom se bez toho obešli.“

„A já si myslel, že máš pletky s Luciusem,“ hlesl Harry. „Narcisa…“

Severus si povzdechl. „Základní pravidlo je: ‚Nikdy nevěř Malfoyovi.‘ Lucius mě nikdy nezajímal, a i kdyby, nikdy bych svůj zájem neprojevil, když jsem žil pod jejich střechou. A co se Luciuse týče – viděl jsi sám, čeho je schopný, když jsme byli na vánočním bále. Jeho více zajímá sledování, Harry, než potřeby jeho ženy, což Narcisu staví do obtížné pozice. A Draco… nu, Draco je mladý a zvyklý dostávat vše, co si zamane.“

Harry otevřel pusu, jen aby ji hned zase zavřel. Takže Severus říkal, že Lucius ne… že nesdílí se svou ženou manželské lože? Zavrtěl hlavou. „Tak proč by mi Narcisa tvrdila, že svého manžela nehodlá s nikým sdílet – a že proto se tě chce zbavit?“

Severus byl chvíli potichu, zdálo se, že přemýšlí, než promluvil. A když se tak stalo, Harry instinktivně věděl, že mluví neurčitě. „Ráda by Luciuse nachytala během dostaveníčka s jiným mužem. Mohla by se pak dovolat klauzule o věrnosti ve své vlastní předmanželské smlouvě a odejít s polovinou Malfoyovského panství. Mezi těmi dvěma není žádná skutečná náklonnost.“

„Počkat.“ Harry se zhurta posadil, jak ho něco napadlo. „Zůstaly by jí ty peníze, i kdyby se znovu vdala?“

„Ano,“ odpověděl Severus. „Proč se na to ptáš?“

Harry nemohl uvěřit, že to předtím neviděl. Bylo skoro nemožné tomu věřit, ale dobře si pamatoval Narcisinu návštěvu, když se zotavoval z dračích spalniček. „Nenapadlo tě někdy, že možná chce tebe?“

Severus vypadal, že je mu to nepříjemné. „Mě mít nemůže,“ odpověděl. Pak se zasmál, ale ten smích zněl nuceně. „Nemyslíš, že by bylo pravděpodobnější, že chce moje peníze?“

„Fajn. Tak tvoje peníze. Koukni, mluvím vážně, Severusi. Ona si prostě myslela, že tě ožení se mnou, a pak tě s Luciusem někde načape. Sama se s Luciusem rozvede, nechá si půlku majetku a pak si počká, až naše manželství za rok skončí a začne si s tebou – začne tě svádět a půjde po tvých penězích.“

„To je poněkud přitažené za vlasy, nemyslíš?“ oponoval Severus. Stáhl Harryho k sobě a pak se zasmál. Harrymu se líbilo, jak to v něm vibrovalo, jak mohl jeho smích cítit stejně jako slyšet. „Aby měl takový plán úspěch, muselo by až příliš mnoho figurek zapadnout na to správné místo.“

„Nelíbilo se jí, že spolu tak dobře vycházíme,“ pokračoval Harry, „když mě po dračích spalničkách navštívila. Tvrdila, že se obrátíš na Draca hned, jakmile rok skončí, a že máš teď choutky na mládí.“

„Choutky na mládí?“ vysmál se mu Severus. „Můžeme se snažit rozluštit jednání Malfoyových celý den a další den ještě nebudeme hotovi. Ale teď bychom měli jít dovnitř. Měl bys něco sníst a také se ochlazuje.“

Když se vraceli k domu, Harry byl vděčný za Severusovu paži kolem svého pasu, za to teplo navíc a za společnost během takového melancholického dne. A jestli ještě nebyla Malfoyovská záhada vyřešená a jestli mu Severus neříkal všechno, pak možná celá pravda nebyla až tak důležitá.

Po tom dni Severus začal chodit k labyrintu s termoskou kávy nebo čaje, kterou tam společně vypili, zatímco probírali, co se toho dne událo. V březnu, když narcisy a tulipány začínaly ukazovat své barvy, Harry dokončil opravu labyrintu a teď trávil většinu svého času zaobíráním se magií stavby, magií kamenů a magií v sobě samém. Klíčem, jak věděl, bylo spoutat magii dohromady, využít ji jako maltu, která by svázala nové kameny k těm starým a k celé té stavbě. A teď tam byly nové kameny, kameny, které se musely do celé stavby zapasovat. A to nejen ve své fyzické formě – toho už dosáhl – ale ve své podstatě.

„Trápilo tě to, když jsi byl dítě, že jsi od své matky slýchal příběhy o Prince Manoru, ale nikdy jsi tu nebyl?“

Harry právě pracoval v jednom rohovém záhonku u labyrintu a Severus seděl na lavičce, upíjel kávu a sledoval koťata, jak se honí za lučními koníky. Harry zvedl k Severusovi hlavu, uvažoval, jestli nepřestřelil, jestli ta otázka nepřekročila neviditelnou linii sféry toho, co bylo příliš osobní.

Severus pomalu otočil hlavu a dlouhou dobu se na Harryho jen díval. Pak se otočil zpět na koťata. Jejich ocásky poskakovaly a míhaly se v trávě. Pak se usmál, ale jeho pohled byl na míle vzdálený.

„Ne. Zbožňoval jsem její příběhy. Než jsem nastoupil do Bradavic, bylo v mém životě jen málo magie, a tohle místo – i když jsem ho mohl zažít jen skrz mou matku – bylo jako z nějaké pohádky. Mám ve své mysli obraz tohoto místa od chvíle, co jsem byl dítě.“ Pak se otočil k Harrymu a ten vzdálený výraz v jeho očích pominul. „Připouštím, že se mé dětské představy otřásly v základech, když jsem panství viděl na vlastní oči poprvé. Očekával jsem magii a tady to na první pohled vypadalo trochu jako zchátralá barabizna, ve které jsem vyrůstal.“

„To mě mrzí, Severusi.“ Harry si stoupl a oprášil si ruce o šaty.

„To nemusí, Harry,“ odpověděl Severus příjemným hlasem. „Podívej, co všechno jsi tu dokázal. Celé to tu znovu ožívá a je to daleko krásnější, než jak jsem si to dokázal představit. Magie tu pracuje a zbarvuje se tvou snahou.“

Harry se rozhlédl a povzdechl si. „Je to krásné – stojí to za tu snahu.“ Pak se odmlčel. Chtěl něco říct, něco, čím by reagoval na Severusovo dětství, dětství, které v záblescích zahlédl ve vzpomínkách v myslánce, dětství, o kterém se Severus teď skoro bezstarostně zmínil. Podíval se na labyrint, na zelené pole za stájemi, a pak znovu na Severuse. „Povíš mi, jak sis to tu představoval? Jak ti to tvá maminka popsala?“

Měl za to, že Severus odmítne. Že zavrtí hlavou, dopije kávu a vstane, aby zamířil zpět do domu, do knihovny. Ale Severus ho překvapil.

„Byla tu houpačka – provazová houpačka se sedátkem z uzlu – nad tůňkou dole v zátočině. A byli tu skokani a pulci a jeleni přicházeli za soumraku pít…“

Harry se usadil na lavičku vedle něj a poslouchal.

 

11 thoughts on “With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 12

  1. Linne

    Krásné, celkově na mě zapůsobila hlavně ta nostalgicka chvilka Severuse, do kterého bych to v životě neřekla. Spis sem čekala ze odveti něco jako “nepotrpim si na sentiment” a celou debatu utne, ale on ne. A já jsem za to upřímně vděčná.

    To se mi líbí

  2. samba

    Nádherná kapitola. Odhalila labyrint, pravděpodobné úmysly Narcisy, a hlavně vzájemné city, jupí! Dobrák Hagrid, velké srdce, to jsem si posmutnila. Tahle povídka je čtenářský poklad. Ovšem nebýt tvého dokonalého překladu, tak by taková nebyla. Děkuji za příjemné chvíle u ranního kafíčka

    To se mi líbí

  3. weras

    Člověk si pořád říká,že je Hagrid nesmrtelný,že vydrží všechno a ona ho zdolá halda kamení. Je mi ho líto a nedivím se,že po něm Harry tak truchlí. Byl vlastně první,s kým se setkal v kouzelnickém světě a byl přítel,kterého Harry doteď neměl.A Severusovi tleskám za to,jak se zachoval. Nemohl dát Harrymu líp na vědomí,že k němu patří a že ho má rád!!! Skvělá kapitola,díky za ni a moc se těším na další!!!!

    To se mi líbí

  4. Blangela

    Inu, Narcisa jde po penězích, Snape je sarkastický, Hagrid tvrdohlavý, Harry nebelvír.
    Až na to, že Hagrid je mrtvý a Snape nostalgicky vzpomíná na dětství. Tenhle den je fakt den blbec.
    Tím myslím to, co už jsem zde jednou rozebírala: je to moc fajn povídka a tvůj překlad drží její úroveň, ne-li ji pozvedá, ale jako překladatel nemůžeš za jednu podstatnou věc. Já to těm postavám prostě nevěřím. Základní motivy – peníze/štědrost, to autorka zvládá. Jenže v tomhle by mělo být něco víc, když to od začátku vypadá vše tak tajemně. Mělo by. Ale z této kapitoly mám pocit, že to tak vůbec není. A Snape stále dělá místo, žije dál svůj život a nějak se stále i přes toto vyznání zvládá tvářit, že vlastně o nic důležitého kolem něj nejde a nic se neděje. Netvrdím, že by se měl kámen změnit v oheň, ale já tam stále vidím jakési míjení těch dvou.
    Není v tom žádná sugesce. Stále jen analyzuji, jestli by tohle Severus Snape, Malfoyovi či Harry James Potter udělali, jestli by tohle řekli, jestli by na tohle kývli. Harryho motivy jsou od začátku jasné. Ale když už máš pocit, že se něco z motivů těch ostatních vysvětlí, je to vysvětlení pětiletého dítěte, které ještě neví nic o životě a jeho komplikovanosti, takže nakonec končíš u toho, že jim to nevěříš. Švejkovství tady silně zavání…

    To se mi líbí

    1. patolozka Post author

      Zatím odpoví jen tady (mám chaotický týden) – máš pravdu, ano, taky to ve mně zanechalo ten neúplný pocit (pocit nesprávnosti), ale to neznamenalo, že jsem si neodnesla zase jiný pocit, takový poklidný a pěkný 😀 A ano, postavy jednají, jak jsi popsala, od začátku až do konce (ne, nezlepší se to). Možná to autorka nedotáhla, nebo nevěděla jak, nebo se stažila postavy trochu našponoval do jejích latiček a ono to nedopadlo, jak mělo. Každopádně je to taková ta povídka s atmosférou, která je zase trochu jiná a myslím, že v celkovém pohledu na věc se moc povedla, i když by se mělo asi říct, že tam figuruje tak trochu jiný Snape a tak trochu jiný Potter 😉

      To se mi líbí

      1. Blangela

        Skutečně netvrdím, že by to tolik povídce jako celku ubíralo na kvalitě, jen to, že tam ona přídavná sugestivní kvalita není. Bohužel. Spíš mě mrzí ten nevyužitý potenciál.

        To se mi líbí

  5. Neli

    Tak trochu jiný Harry a tak trochu jiný Severus je v pořádku, co není v pořádku je to, že Hagrid je mrtvý! To se mi vůbec nelíbí! =(
    Každopádně se zase něco odhalilo a těším se na další díl!

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s