With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 14

Autorka: suitesamba; překlad: Patoložka; beta-read: Aneri

https://archiveofourown.org/works/610909

PP: Tak a máme tu dlouho očekávanou kapitolu, protože se dozvíme… nu… myslím, že se toho dozvíme dost! Skoro tolik, že už se toho ani víc dozvědět nemůžeme 😀

Část čtrnáctá

Nějak se zvládl dostat až do ložnice.

Viktorie si o něj dělala starosti, když stoupal těch dvacet dva schodů a svíral při tom křečovitě zábradlí. Stále byla za ním, i když opatrně ulehal do postele, ale to ji už s nuceným úsměvem propustil.

„Jen běž, Viktorie. Prostě jsem se vyčerpal. Za hodinu mě vzbuď, ano, prosím?“

To, že splnila svůj úkol, ji zřejmě uklidnilo, a tak svou malou hlavou přikývla. „Já vás vzbudit, pane.“ Ale přesto vypadala nervózně, když se přemisťovala. Harryho to ale ani za mák nezajímalo. Byl tělesně příliš ztahaný, energeticky vysátý a jeho mysl… jeho mysl se ještě stále točila kolem historky Luciuse Malfoye. Kde se skrývala mezi vší tou lží pravda? Co byla pohrůžka… a co příslib?

Zul si boty a rozepnul si šaty, ale poté už zkolaboval do polštářů. A třebaže mu připadalo, že má nohy a ruce z olova, jeho mozek stále běžel na plné obrátky.

Severus složil kouzelnický slib – zmijozelský slib, jak to Lucius nazval – s Narcisou Malfoyovou. Tím si byl celkem jistý. To bude snadné ověřit – pokud je to pravda, Severus to nepopře. Slíbil, že se s ní vyspí… zatímco je Lucius bude sledovat. Říkal si, že Severus ten slib složil před Harrym a že ho jistě hodlal splnit předtím, než by se oženil. Kdyby nebylo té smlouvy. A klauzule o věrnosti, kterou rozhodně nečekal.

Snažil se vzpomenout si, jak toho večera vypadala Severusova tvář, když tam seděl s Andromedou, předtím než muž opustil místnost. Byl znepokojený? Zklamaný? Vyvedený z míry? Mohlo se mu ulevit – alespoň trochu?

A co to: ‚Přiveď mi Harryho Pottera?‘ Byla to snad pravda? Chtěl ho Severus dostat? Aniž by věděl o životním dluhu, který měl vůči Narcise? Nebo to byla jen uštěpačná poznámka, něco, co jak si myslel, nebylo vůbec možné? Jako: ‚Přiveď mi královnu Viktorii na polo ponym‘ nebo: ‚Přiveď mi Pána zla na bicyklu‘.

Jen s obtížemi se přetočil na bok a rukama objal polštář. Zatraceně! Všechno šlo se Severusem tak dobře. Zdálo se, že k sobě pasují, nějak se jim podařilo s tou nemožnou situací sžít a zjistili, že se jim to i líbí. Měli se rádi. Rádi tu žili… společně. A Lucius prohlásil… prohlásil, že Severus Harryho miluje.

Ale Severus to Harrymu nikdy neřekl. A stejně tak to Harry, jak si uvědomil, nikdy neřekl Severusovi.

Ale miloval ho? Mohl ho milovat?

Nebo to všechno byly jen vzdušné zámky? Prostě jen oba těžili z dané situace maximum? Snažili se uniknout problémům a výzvám života tím, že se zavrtali tady? Spletli své životy s tím druhým a setkali se někde uprostřed, během toho, když pojídali večeře, měli sex…?

Nepodnikali věci společně. Netrávili svátky u Andromedy nebo v Doupěti. Nechodili na večeře nebo do divadla ani nejezdili na prázdniny na kontinent. Věci, které dělají normální lidé – normální páry.

Až na to… až na to, že oni nebyli normální, že ne?

Harry zabořil hlavu do polštáře a snažil se zastavit tepání ve spáncích.

Co by se stalo, kdyby Severus jednoduše ignoroval slib daný Narcise?

Odpověď už znal – ona by mu zničila pověst – a požadovala by něco ještě šílenějšího, složitějšího a více ponižujícího. Narcisa Severusovi pomohla naplnit podmínky poslední vůle jeho děda. Dokonce využila životní dluh, který u ní Harry měl – pro Severuse. Proč by to dělala? Pokud měl Severus pravdu a Lucius se jí nedotkl, byla tohle její jediná možnost, jak dojít naplnění, jak najít někoho, s kým by mohla sdílet lože tak, aby to Lucius schválil? Nebo tu šlo o víc?

A co by se stalo, kdyby Severus svůj slib splnil?

To by bylo nejjednodušší. Severus by porušil klauzuli o věrnosti a Harry by se mohl důvodně rozvést a zřejmě i odejít s polovinou panství.

Až na to… až na to, že nemohl. Protože Severus nezdědí panství, pokud nebude alespoň rok a den ženatý. Ale musí to manželství odhalením cizoložství ukončit? Nemohl by prostě zavřít oči, dívat se stranou a ignorovat porušení smlouvy? Zvonilo by to na ministerstvu na poplach kvůli klauzuli o věrnosti v jejich smlouvě? Klauzuli o věrnosti, na které on trval?

A Severus nemusí splnit svůj slib před uplynutím roční lhůty – že ne? Mohl by prostě počkat, dokud nezdědí panství a pak… pak…

Ne. To prostě nedovolí. Mohl by vůbec? A i kdyby mohl, i kdyby se díval stranou a předstíral, že k cizoložství nedošlo, nebyl by jediný, kdo o tom věděl.

Narcisa. Mohla by si pak Narcisa – nebo Lucius – dělat nějaké nároky? Že odhalí cizoložství a přivedou je do nesnází? Udělali by to? Kdyby věděli, že když to udělají, tak bude i jejich zapojení v celé… akci… odhaleno? Co vlastně doopravdy chtějí? Šlo o sex nebo o lásku nebo o moc nebo o něco zcela jiného a nečekaného?

A kdyby souhlasil, že budou všichni čtyři ve stejné místnosti, klauzuli o věrnosti by to neporušilo. Alespoň dle Luciuse ne. Byl to způsob – jediný způsob – jak zaručit, aby si Severus mohl ponechat své křeslo ve Starostolci?

Olízl si vysušené rty a nasál spodní ret do úst, jak to často dělával, když měl starosti. Mohl by být svědkem něčeho takového? Nemyslel si, že by byl nucen něco dělat, něco jiného kromě toho tam sedět… a dívat se. Konsenzuální na všech stranách, oba páry, všichni čtyři, on a Lucius někde v povzdálí. Sledovat Narcisu se Severusem. Pokusil se – jen na moment – představit si, jaké by to bylo. Severusova bledá kůže, Narcisino štíhlé, bledé tělo. Její chladné oči. Její prsa, její boky…

Nedělalo to s ním nic.

Ale Severus souhlasil. On se alespoň očividně domníval, že by tím mohl projít. Chtěl Narcisu pro sebe, když učinil ten slib?

Ale i tak to pořád nedávalo smysl. Proč by Malfoyovi nastražili celou takovou léčku, jen aby získali jednu noc sexu se Severusem? Proč by si Narcisa vzala za své je takhle hlídat? Proč chodit za Harrym, když byl Severus pryč? Proč ho vést po tolika různých a matoucích stezkách?

Co chtěli, pokud to nebylo naplnění jejich chlípných potřeb?

Nejprve Narcisa trvala na tom, že Severus chce Luciuse. Což Severus následně popřel.

Pak naznačila, že byl Severus tehdy poprvé v Paříži s Dracem a Luciusem, a dala si záležet, aby mu to řekla, když byl Severus pryč. Chtěla tehdy, aby Harry Severuse obvinil z nevěry? Nebo chtěla Harryho samotného najít v nějaké kompromitující situaci?

A když se zotavoval z dračích spalniček, ukázala se a obvinila Severuse z toho, že v Harrym našel přílišné zalíbení. Že si začal libovat v mládí – že až ho Harry opustí, půjde a jako dalšího vyhledá Draca.

Všechno to ukazovalo na to, že Narcisa… žárlila. Ona žárlila?

Lucius se zmínil o Princeovském křesle ve Starostolci skoro jen tak mezi řečí.

Že bylo křeslo Malfoyů zabaveno jako součást rodinného odškodnění kouzelnickému světu, bylo předmětem článků v Denním věštci po celý týden. A jak Lucius řekl – starobylým rodinám bylo k vládnutí přiděleno čtyřicet křesel. A nejenom, že to byla záležitost cti a možnost, jak sdílet moc, byla v tom i odpovědnost a šance, jak pozitivním způsobem ovlivnit zákonodárství.

Mohli by Malfoyovi celou tu dobu pást po tom křesle? Pokud by Severus zůstal pod jejich kontrolou, mohli by třeba získat společnou noc a ještě i kýžené křeslo?

Nemohl se vzdát toho křesla. To Severusovi nedovolí.

Ale potřeboval víc informací.

S námahou se znovu posadil, boty nechal na podlaze a začal mířit z místnosti pryč… do knihovny.

Knihy pomohou. A Hermiona.

Potřeboval Hermionu.

ooOoo

Zvládl z polic vytáhnout tři knihy a pak se uvelebil v pohodlném křesle před nízkým stolkem, než poslal Hermioně patrona. Objevila se jen o chvilku později a se zamračením se zastavila v zádveří.

„Právě jsem se chystala do Doupěte, Harry,“ sdělila mu. Vešla do pokoje, zvědavě se rozhlédla, očima spočinula na rohu, kde Severus prováděl svůj výzkum, než se zaměřila zpět na Harryho. „Cítíš se dobře? Jsi bledý.“

„Jsem jen unavený – moc jsem toho poslední dny nenaspal,“ zalhal jí. „Měla bys chvilku?“

Hermiona se usadila naproti němu a pohlédla na knihy na stolku. „Pojednání o kouzelnických slibech?“ Vzala tu knihu za okraj a pozvedla ji, aby mohla nahlas přečíst název na té další. „Průvodce manželským právem pro zmatené čaroděje.“ Pak se natáhla pro třetí a věnovala při tom Harrymu hodnotící pohled. „Když si to chcete rozmyslet: Jak se vykroutit z dohody, jak ji projednat a jak fixlovat.“

Všechny knihy ztěžka dopadly na stolek. Hermiona si přehnaně nahlas povzdechla.

„Nejsem si jistá, jestli chci vědět, co se děje, Harry,“ řekla. Opatrně urovnala knihy zpět na kupku a dívala se na ně, jako kdyby byly klíčem k záhadě, kterou se obávala vyřešit. Pak se podívala na Harryho a její pohled zjemněl. „Vypadáš příšerně, Harry. Co se děje? Udělal Severus něco?“

Harry si promnul oči pod svými brýlemi. „Jo. Dalo by se to tak říct. Narcisa Severusovi nepomáhala jen tak z dobroty své duše. Vyšlo najevo, že si řekla o něco na oplátku.“

„Něco na oplátku?“ Zírala na něj a pak si povzdechla. „O co si řekla?“

Harry polkl. Musí jí to říct. „Slíbil Narcise Malfoyové, že se s ní vyspí…“

Vyspí? Jako že s ní bude mít sex?“ Hermiona vypadala zděšená i pobavená zároveň.

„Samozřejmě jako že s ní bude mít sex!“ zasyčel Harry. „A Lucius je při tom má pozorovat. Tak plánovali obejít Malfoyovskou klauzuli o věrnosti.“

Hermionina tvář se zbarvila zajímavou barvou. Růžová a zelená nešla moc dobře dohromady.

„Ale nemohl to udělat předtím, než jsme se vzali, protože jsem chtěl klauzuli o věrnosti v naší smlouvě ponechat a smlouva začala platit, jakmile jsme ji podepsali. Takže se dohodli, že počkají, až uplyne rok a den, jelikož předpokládali, že bude v té době s naším manželstvím konec. Jenže teď to vypadá, že se to asi nestane, takže navrhují změnu podmínek…“

„Změnu podmínek?“

„Jo – ale to, co žádají, je nesplnitelné!“ Harryho hlas nabíral na síle skoro zoufale. „Takže potřebuju vědět tohle – co se stane, když Severus svůj slib nedodrží? A jak vůbec zmijozelský slib funguje? Může Narcisa podat třeba žalobu?“

„Věřím, že s tím bych Harrymu mohl pomoci.“ Severusův tichý hlas je překvapil. Hermiona stáhla svou ruku, jako by byla přistižena při krádeži laskomin, a Harry cítil, jak mu rudnou tváře.

„Severusi – jsi doma.“

Hermina se rychle postavila na nohy.

„Omluvím tě v Doupěti,“ sdělila mu a pak se sehnula, aby ho políbila na tvář. „Pevně doufám, že až se příště uvidíme, všechno mi povíš,“ zašeptala.

„Díky, Hermiono. Řekni Moly, že mě to mrzí.“

Přikývla. „Nashledanou, Severusi. Nechám vás o samotě.“

A pak se otočil a přemístila se.

Severus pomalu vešel do místností, aniž by z Harryho spustil oči, a usadil se na místo, které Hermiona opustila.

„Co se stalo??“ otázal se, letmo pohlédl na nahromaděné knihy a pak zpět na Harryho. Zamračil se, natáhl ruku a pohladil Harryho po tváři, až spočinul na jeho čele. „Jsi nemocný. O co tu jde, Harry?“

Merline, to bylo dobré. Ta ruka byla chladná, suchá a uklidňující. Chtěl se k ní přimknout, zavřít oči a přiznat Severusovi, že pravděpodobně přerval své magické jádro vejpůl nebo něco horšího, a nechat se vzít do postele a uložit se, lehnout si vedle něj a nechat se objímat. Ale dokonce ještě více než vidinu útěchy chtěl znát Severusovu verzi příběhu, který mu vyprávěl Lucius. Takže se od Severusovy ruky s námahou odtáhl.

„Byl tu dnes Lucius.“ Pokusil se posoudit Severusovu reakci, ale muž nereagoval. „Je znepokojený, že nehodláš naplnit slib daný Narcise. Chtěl… se dohodnout.“

Teď se Severusův výraz změnil, zatvrdil. Ústa se mu stáhla do tenké linky.

„Dohodnout? Co přesně ti Lucius řekl, Harry?“

Mladík se zasmál. „Jsem si jistý, že jsi mi to jednoho dne chtěl říct, ale on tě předběhl.“ Složil si hlavu do dlaní a na dlouhou dobu pevně tiskl oční víčka k sobě. Když otevřel oči a zvedl hlavu s pohledem upřeným na Severuse, stále cítil závrať.

„Neměl tu co pohledávat,“ pronesl Severus jemně, než stihl Harry promluvit. Pak se znovu rukou jemně dotkl Harryho tváře. „Co je s tebou, Harry? Měl bys být v posteli.“

„Nejdu do postele, dokud tuhle věc s Malfoyovými nepochopím,“ utrhl se na něj Harry frustrovaně. „Lucius řekl, že jsi s Narcisou složil zmijozelský slib. Řekl, že jsi souhlasil, že se s ní vyspíš, když ti najde někoho vhodného, s kým se budeš moct oženit. Že jsi souhlasil, že on se bude moct dívat!“ Zatímco mluvil, sledoval Severuse a vybízel ho tím, aby ten příběh popřel.

Severus pobledl.

„Takže je to pravda,“ vydechl Harry. Teď se mu ještě přitížilo. „Slíbil jsi jí to.“

Severusův výraz se těžko hodnotil, když muž odpovídal. „Vůbec jsem nečekal, že by mohla najít někoho, kdo by si mě vzal! A pokud ano, nikdy jsem neočekával, že by naše manželství trvalo déle než minimální počet dnů potřebných pro to, abych získal své dědictví! Jak jsem mohl vědět – jak bych mohl vědět – že bych mohl k někomu chovat…“ Svěsil hlavu ke svým rukám, sbíral odvahu, a pak začal znovu tichým hlasem. „Nikdy jsem neočekával, že bych tě mohl milovat.“ Pak byl jeho hlas ještě tišší, jen sotva víc než šepot. „Nemyslel jsem si, že jsem schopen lásky.“

Hlas mu poskakoval. A jeho syrovost Harryho vyděsila. Skoro zapomněl na svůj hněv.

„Myslíš znovu,“ dodal Harry. „Dal jsi mi své vzpomínky, Severusi. Vím, že jsi miloval předtím.“

Severus na něj hleděl, tentokrát zkoumal jeho oči, až měl Harry pocit, že se vše uvnitř něj obrací, že se jeho nitro odhaluje, vše tiché a nevyřčené. „Ale tentokrát – tentokrát se domnívám, že je to opětované,“ pronesl Severus nakonec. „A to je pro mě něco zcela nového. Milovat a být milován na oplátku.“

„Ale – ale já to nikdy neřekl,“ hlesl Harry a nešikovně přitom zápasil se slovy. Cítil náhlou lehkost – a správnost – která mu byla zároveň cizí i vítaná. „Jak jsi to věděl?“

Severus se zasmál. „Jsme to ale párek bláznů, Harry. Oba studujeme toho druhého, učíme se ho poznávat, ale ani jeden z nás se nevysloví. Vím, že toho musíme hodně probrat a dlužím ti celý příběh o Malfoyových, ale možná bychom tak mohli učinit, až se prospíme. Jsem z cestování unavený a otevřeně – ty vypadáš vyčerpaně. Jsi nemocný?“

Harry jeho otázku ignoroval. Vážnost situace – této situace, s Malfoyovými, a to, co Severus slíbil, ať už odhalené nebo ne – všechno to ho tížilo až příliš, aby to dokázal odložit na dobu, až se prospí.

„Pověz mi to celé,“ řekl. „Co přesně jsi slíbil? A co proti tobě mají?“

Severus sebou na křesle trhnul. A Harry si uvědomil, že to dělával často, když se cítil nesvůj. „Pouze dvě věci. Strávit noc – mít sex – s Narcisou v Luciusově přítomnosti, pokud uspěje a dokáže mi najít chotě, který bude souhlasit, že si mě před mými čtyřicátinami vezme a bude se mnou po jeden rok a den žít.“

„A proč bys něco takové sliboval?“ Harry si nemohl pomoci, aby se na to nezeptal.

„Něco takového nebylo možné!“ vyplivl Severus. „Jak by mohla najít někoho, kdo bude souhlasit, že si mě tak rychle vezme? Zdálo se to směšně jednoduché na rozdíl od toho, co nabízela.“ Otočil se k oknu a jeho tvář prozrazovala frustraci. „Já nevím, Harry! Byl jsem zavřený v nemocnici a poté jsem se celý rok zotavoval. Nikdy jsem v podstatě nečekal, že tu válku přežiju.“

„Domníváš se, že je do tebe zamilovaná?“ zeptal se ho Harry váhavě.

Severus k němu rychle vzhlédl a pak s úsměvem zavrtěl hlavou. „Ne. Domnívám se, že dělá přesně to, o co ji požádal Lucius – s nadějí, že až bude po všem, získá něco zcela jiného,“ odpověděl. „Nikdy nepodceňuj zmijozela, Harry.“

„Sdělil jsi jim, i kdy to bude?“ vyptával se Harry dál. Mohla by tam třeba být skulina v načasování?

„Ano – závazek měl být naplněn předtím, než se ožením.“ Harry užuž otevíral ústa a Severus pozvedl ruku, aby ho zadržel. „Podmínky jsme už pozměnili během vyjednání naší předmanželské smlouvy. Odsouhlasili jsme, že splnění slibu bude pozdrženo do doby, než budou splněny podmínky poslední vůle – tedy do roka a dvou dnů od naší svatby.“

„Tak to nám nedává moc prostoru se z toho vykroutit.“

„Zamýšlel jsi se mnou zůstat delší než požadovanou dobu?“ vyzval ho Severus s pozvednutým obočím. „Když jsme projednávali s Andromedou Tonksovou naši smlouvu, zamýšlel jsi se mnou zůstat?“

Harry rozladěně sklonil hlavu. Ne, nezamýšlel. Byl rozhodnutý vytěžit z toho maximum, prožít skutečné manželství, ale aby byl k sobě zcela upřímný, nezamýšlel, že bude to manželství po roce dál pokračovat. Měl v úmyslu rozvíjet kariéru, dál se vídat s přáteli, rodinou – Weasleyovými a Tonksovými – a vést vlastní dům na Grimmauldově náměstí.

„Ne, nezamýšlel,“ připustil. „Řekl jsi, že to byly dvě věci… Že jsi slíbil dvě věci,“ dodal, když Severus vypadal zmateně. „Sex… a?“

„Pokračovat ve vztahu, pokud bychom se tomu všichni cítili nakloněni,“ odpověděl Severus. Střetl se očima s těmi Harryho a usmál se. „Necítím se nakloněn.“ Pak se znovu zadíval na knihy na stole. „Proč tu byla slečna Grangerová? Co přesně jsi po ní chtěl?“

Harry si povzdechl. „Chtěl jsem vědět, jestli existuje způsob, jak obejít zmijozelský slib,“ odpověděl. „A taky jsem chtěl vědět víc o klauzuli o věrnosti v předmanželských smlouvách. Je jeden z manželů nucen něco dělat, pokud druhého přistihne při podvádění? Mohl by – třeba – mohl by se prostě jen dívat stranou?“ Začínal mluvit bez ladu a skladu, ale všechno to z něj vykypělo, přímo z žaludku, z rány v jeho srdci, a nemohl přestat. „Myslím tím, pokud bych předstíral, že o ničem nevím, sdělila by mi magie smlouvy něco? Upozornila by někoho – myslím na oficiálních místech? A mohl by to zveřejnit někdo další, pokud by o tom věděl? Proč bych té noci prostě nemohl někam jít s Ronem? Třeba k Děravému kotlíku nebo ke Třem košťatům a dát si tam pár pint a opít se a zůstat prostě tam? Pak bych ani nevěděl, že jsi odešel, že?“

„Harry…“ Severus ho vzal za ruku. „Já bych nemohl…“

„Možná budeš muset!“ odsekl Harry nervózně. „On řekl… on řekl, že by to nebylo cizoložství, kdybychom tam byli oba, protože by to pak bylo oficiálně konsenzuální, ale já to asi ne-“

„Harry – ne.“ Severus sevřel jeho ruku. Chvěla se a Harry věděl, že Severus byl rozhněvaný. „Lucius to překrucuje podle sebe, nebo se o to alespoň snaží. Tohle není jeho rozhodnutí – to já a Narcisa jsme složili slib – ne Lucius.“

„A je to všechno vážně o sexu?“ zeptal se Harry nedůvěřivě.

„Harry – ty nechápeš, jak Narcisa Malfoyová uvažuje. Ona se na mě obrátila jen proto, že to chtěl Lucius a že to schválil. Mohla by toho využít, ale jen pokud nejprve pozvedne moje společenské postavení. Jí by se líbilo, kdybych na ní byl závislý, Harry, ale namísto toho, zjišťuje, že jsem oddaný tobě. Ona žárlí, Harry. Na tvé mládí, na naše štěstí.“

Harry na Severuse zíral a pak přerušil jejich pohled a sklonil hlavu ke svým rukám. „Lucius má pravdu, že ano? Kdybych tam byl, bylo by to konsenzuální – oba páry by o tom věděly a účastnily by se toho, že? Nikdo by nemohl tvrdit, že jsme si byli nevěrní.“

„Kouzelnické zákony jsou komplexní, staromódní a v mnoha případech nejasné.“

Harry se díval, jak ho Severus palcem hladí po dlani. Chvěl se. Teď dokázal pokračovat jen z čirého adrenalinu, duši měl tak plnou celého tohohle svinstva, že věděl, že by nemohl fungovat, myslet na něco jiného, dokud se tím neprobrodí.

„Harry – říkal jsi, že se sem Lucius přišel dohadovat, že přišel vyjednávat. A jeho podmínkou bylo, že obejdeš klauzuli o věrnosti tím, že se budeš… účastnit?“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne. No, vlastně ano. Nadnesl to. Ale také navrhoval něco jiného. On… on řekl, že by Narcisa namísto toho přijala Princeovské křeslo ve Starostolci.“

Severus vyštěkl drsným smíchem, tak nehodícím se k jeho obvyklému, tichému hlasu, že Harry až nadskočil.

„Takže nakonec je to všechno jen o moci, že ano?“ Znovu se zasmál. „Řekl jsem mu o tom křesle na své první cestě v Paříži. On a Draco tam byli také a jednoho večera jsme se setkali na večeři. Den předtím jsem byl u Gringottových – právě jsem se o něm dozvěděl. A od té chvíle se vsadím, že se celá hra změnila. Oni chtěli, abychom zůstali spolu – nebo přinejmenším chtěli, abych ten směšný slib nějak obešel.“ Pak se postavil. „Takže Malfoyovi znovu získají své ztracené křeslo ve Starostolci a my…“ široce se usmál a natáhl i druhou rukou, aby v ní sevřel jednu z Harryho. „… my neztratíme nic.“

Vytáhl Harryho na nohy se zřejmým úmyslem ho obejmout. Obejmout ho! Harry zakolísal, zavrávoral a skoro vrazil do stolu, než ho poplašený Severus zachytil.

„Co je s tebou?“

Harry se hlavou opřel o Severusovu hruď.

„To ten labyrint. Svázal jsem magii. Myslím… myslím, že jsem to přehnal. Lucius mě donutil dát si čaj a sníst čokoládu, ale…“

„Hlupáku,“ počastoval ho Severus, když ho ukládal na pohodlnou pohovku ve studijním koutku. Ale jeho hlas byl laskavý a on sám mluvil, jako kdyby z něj byla sejmuta velká tíže, jako by se obával vězení a byla mu udělena milost. „Čaj a sušenky jsou dobrý základ, ale potřebuješ odpočinek.“ Posadil se u pohovky na podlahu na paty, tmavé oči rozzářené. „Dokázal jsi to tedy? Dokončil jsi labyrint? Neměl ses o to pokoušet o samotě – mohlo tě to zničit, Harry.“ Ale i přes výtku zněl hrdě.

„Nebyl jsem úplně sám. No, ne nadlouho. Lucius dorazil chvíli poté.“ Harry se uvelebil na pohovce a těžce bojoval s tím, aby dokázal mít oči otevřené. „Severusi?“

Severus se usadil na konec pohovky a zvedl Harrymu nohy do svého klína.

„Ano?“

„Já nechci, aby ses toho křesla ve Starostolci vzdával. Přemýšlej nad tím, co všechno bys s tou mocí mohl udělat – a co by s ní mohli udělat Malfoyovi.“

„Nic jiného než to, co dělali až do teď,“ promluvil Severus.

„Ale u tebe by to mohlo být jiné – mohl bys něco změnit.“ Jeho hlas začínal být mumlavý, když si slabost prorazila cestu jeho vědomím.

„Už teď se všechno mění,“ odpověděl Severus. Zněl nevysvětlitelně spokojeně a Harry si uvědomil, těsně předtím, než prohrál bitvu o to zůstat vzhůru, že Severus se o moc ani za mák nestará, ani o to, aby po tak dlouhé válce napravoval kouzelnický svět. Severus chtěl, aby to už bylo za ním a nehodlal se ohlížet přes rameno, aby viděl, jak se vede ostatním, když je Voldemort mrtvý.

Přesto – odsloužil si to. Svou úlohu sehrál.

A stejně tak, jak by se řeklo, i Harry.

Jenže Harry nemohl připustit, aby to křeslo padlo Malfoyovým do spárů. Prostě nemohl.

 

6 thoughts on “With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 14

  1. weras

    Jedna záhada je objasněna,ale vynořila se druhá! Jsem moc ráda,že byl Severus první,který se přiznal,že Harryho miluje. Láska je tedy vzájemná. Jak ovšem vyřeší dilema,které se naskytlo. Severus v tom má jasno,ale Harrymu na křesle pro Severuse opravdu záleží. Jsem zvědavá,jak to bude dál. Co asi Harry (nebo společně se Severusem )vymyslí? Skvělá povídka,skvělý překlad,skvělá pravidelnost. Díky za ni i za povídku!!!!!

    To se mi líbí

  2. Blangela

    „Šlo o sex nebo o lásku nebo o moc nebo o něco zcela jiného a nečekaného?“ Dalo by se říct, že tahle věta vystihuje celou povídku… Láska, sex, moc (případně peníze) jsou odpovědí na všechno, vše ostatní je nečekané, jiné, blíže nespecifikované, aby se autorka do vlastních tezí tolik nezamotala (ne, že by se jí to tak jako tak dařilo).
    Jediná věc, která mě na Severusovi vždycky pobavila (kromě jeho sarkasmu), byla jeho tichá chůze, schopnost vypěstovaná léty špionáže, schopnost tiše se připlížit za nic netušící oběť. Miluju tu scénu, kdy se trio baví o něčem, o čem by neměli, Severus si za nimi ve filmu vyhrne rukávy, a pak Ronovi a Harrymu přitlačí obličej blíž ke stolu a zase odplachtí. Mi-lu-ju. 😀 A ani zde jeho náhlé objevení na scéně knihovny nezklamalo.
    V minulé kapitole (ano, máš tam komentář) jsem vyjmenovala 3 způsoby, jak se mění charakter Malfoyových. Severus ale stále vede. Nechutně bohatý a mocný, slib, který by nikdy za střízliva nikomu nedal (po jeho zkušenostech se Smrtijedskou přísahou a Neporušitelným slibem by jeden čekal, že bude s dalšími sliby opatrný a on skutečně není jeden z nepoučitelných), pro jistotu rovnou dva, nakonec ještě propadne situaci a sám prohlásí, že tupohlavého Pottera miluje. A to mu jednoduše nejde uvěřit.
    Nakonec jedna malá chybička/překlep, když už to rozebírám tak komplexně: „Hlas mu poskakoval. A jeho syrovost Harryho vyděsila. Skoro „zapomněl!A!“ na svůj hněv.“
    Děkuji za překlad. Těším se na další díly, i přes mé výhrady! 🙂

    To se mi líbí

    1. patolozka Post author

      Díky za vychytáni much, jdu to opravit 😀
      Tobě přijde, že je tu Snape nechutně bohatý a mocný? Já z toho ten pocit zas až tak nemám…
      Díky moc za další podnětné myšlenky, zas mám nad čím uvažovat 😀

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s