With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 15

Autorka: suitesamba; překlad: Patoložka; beta-read: Aneri

https://archiveofourown.org/works/610909

PP: Nějak jsem pozapomněla, že už je úterý a ona byla najednou středa a skoro její konec. Takže se omlouvám. Tady je předposlední kapitola. Příště nás čeká už jen kouštíček, kterým se to završí 😀

Část patnáctá

Nakonec to byla Andromeda, kdo Harrymu dopomohl vidět celou situaci z jiné perspektivy.

Zašel na výroční oslavu do Bradavic, třebaže nedokázal přesvědčit Severuse, aby ho doprovodil. Kingsley, který měl za sebou právě polovinu prvního období jako ministr kouzel, tam vyhlásil soutěž o návrh na trvalý válečný památník v Bradavicích.

Harry během ceremonie držel Teddyho – během čtení jmen a rozezvánění zvonců. Chlapeček usnul s rozcuchanou hlavičkou na Harryho rameni, jeho dětský dech hřál Harryho na krku, a tak neslyšel čtení jmen svých rodičů. Vedle něj stáli po boku Andromedy Artur s Moly, tři rodiče, jejichž děti se té noci nevrátily domů.

Všichni se po ceremonii odebrali do Doupěte a Harry poté doprovodil Andromedu s Teddym domů. Položil Teddyho do malé postýlky v dětském pokoji hned vedle Andromedina pokoje, a pak se usadil do houpacího křesla naproti Andromedě a oběma jim nalil řádnou měrou ohnivou whisky a myslel při tom na vzpružující vlastnosti té tekutiny z noci, kdy ji popíjel s Weasleyovými na počest Pošuka Moodyho.

„Jsem tak rád, že mám tebe a Teddyho,“ řekl Harry, položil svou prázdnou skleničku na stolek a usmál se na Andromedu. „Vždycky jsem chtěl rodinu a nemyslím, že Severus a já jsme dostatečně vybaveni, abychom měli svou vlastní.“

Andromeda se usmála a zasunula si pramen svých tmavých vlasů za ucho. „Vždycky si dítě můžete adoptovat, Harry. Pokud tedy budete chtít tou cestou jít. Ale Teddy je tvůj – jsi jedinou otcovskou figurou, kterou kdy bude mít – a teď, když už mu jsou dva roky, můžeš si ho začít brát na delší dobu.“

Harry se usmál. „To bych rád. Víš, mám ho moc rád, Andromedo.“ Nalil si další sklenku ohnivé whisky a pak ji pozvedl a zahleděl se do ní. „Nedokážu si ani představit, jaké to je přijít o dítě. Když jsem tě dnes viděl s Moly a Arturem… vás všechny s ostatními, kteří přišli o rodinné příslušníky. A ty – ty jsi měla jen jedno dítě. Moly a Artur měli alespoň…“

„Ne, Harry. Nemyslím si, že víc dětí všechnu tu bolest zmírní.“ Zula si boty a položila si nohy na pohovku. „Mně by nevadilo mít tolik dětí jako Weasleyovi, i když Nymfadora vydala za celou hrst jen ona sama. Ty to nevíš, Harry, a já ti to říkám jen proto, abys pochopil, kdo jsi a kým můžeš pro Teddyho být, ale Dora nebyla moje biologická dcera.“

Harry šokovaně zvedl hlavu a setkal se s jejíma očima. „Tonksová nebyla…?“

Andromeda zavrtěla hlavou. „Ted a já jsme nemohli mít děti. Vyzkoušeli jsme skoro všechno, ale někdy není ani magie bezbřehá, Harry. Byli jsme strašně mladí, když jsme se brali, a moje rodina mě odstřihla, jakmile jsem se na mudlu jen podívala. Takže si představ moje překvapení, když se tehdy moje mladší sestra, sotva osmnáctiletá, objevila jednoho večera na mém prahu a očividně byla těhotná.“

„Počkat – Narcisa? Narcisa je biologická matka Tonksové?“ Harry skoro upustil svou skleničku.

„Harry, ty předbíháš,“ sdělila mu Andromeda, ale přesto přikývla. „Ještě stále byla v Bradavicích a skrývala své těhotenství zastíracím kouzlem. Nezdržovala se s nějakými zdvořilostmi. Zeptala se mě, jestli to dítě přijmu a jestli ho vychovám jako své vlastní a nikdy neřeknu živé duši o jeho nebo jejích skutečných rodičích. Souhlasila jsem za podmínky, že to samozřejmě povím Tedovi. Narcisa měla v Bradavicích dobrého přítele, který nás svázal neporušitelným slibem, a o dva měsíce později mi Nymfadoru vložila do náruče.“

Harry pomalu odložil skleničku na stůl. „Ale tys mi to teď právě řekla. Myslel jsem, že jsi složila neporušitelný slib právě proto, abys to nikomu říct nemohla.“

Andromeda se usmála a pokrčila rameny. „Když byl Teddy velmi malý, uspávala jsem ho kolíbáním právě v tom křesle, ve kterém teď sedíš ty. Když byl vzhůru třeba celou noc, chovala jsem ho a vyprávěla jsem mu příběhy. Jednou v noci jsem zjistila, že mu nahlas vyprávím příběh o tom, jak jsem toho dne… jak jsem toho dne držela jeho maminku poprvé ve své náruči, a že to byl ten nejhezčí den v mém životě.“ Znovu se usmála, ale tentokrát se usmála sama pro sebe, pro nostalgickou připomínku dnů, které už pominuly. „Tehdy jsem si uvědomila, že se ta přísaha nějak změnila a že o tom už mohu mluvit. Pokusila jsem se to napsat a zjistila jsem, že to dokážu převést i na papír. Domnívám se… domnívám se, že když Nymfadora zemřela…“ Odmlčela se a povzdechla si, když zvažovala svá další slova. „No, domnívám se, že když zemřela, bylo to, jako by ta přísaha nebyla nikdy učiněná. Je to hloupé, vážně, ale kdo doopravdy rozumí vrtochům magie?“

„Kdo byl její otec – myslím, její biologický otec?“ zeptal se Harry.

„Narcisa mi to nikdy neřekla, ale asi by to nebylo tak těžké zjistit. Začala bych hledat u registrovaných metamorfomágů, ty ne?“ Usmála se a pak znovu zavrtěla hlavou. „Byla jsem příliš šťastná, že ji mám, Harry. Netoužila jsem po tom, aby se mi na prahu objevil její otec a dožadoval se být součástí jejího života. A teď… no, předpokládám, že má svůj život, nebo jako mnozí o něj přišel během války.“

„Byla to Dracova sestra,“ pokračoval Harry. „A on je Teddyho strýc.“

„Nikdy by ho nepřijali, Harry. Vůbec nad tím neuvažuj. Není čistokrevný a ještě k tomu je syn vlkodlaka.“

„Ach – nikdy bych… omlouvám se, Andromedo. Vážně. To jen… no, rodina znamená hodně, no ne? A podívej se, jak to oni všechno odhodili.“

„Rodina znamená hodně i pro Narcisu, Harry. Legitimní rodina. Podívej se na to, co všechno se odvážila udělat pro svého syna – ona lhala Pánovi zla, Harry. Tvrdila mu, že jsi mrtvý… i když zatím, na druhé straně hradních pozemků, její sestra Belatrix právě zabíjela její dceru.“

Harry nad tím vším přemýšlel, když toho večera odcházel domů, když dával Teddymu pusu na zpocené čelíčko, když objímal Andromedu na rozloučenou, když se přemisťoval ke vstupním schodům do domu, když věšel svůj formální hábit na háček a procházel domem, zatímco hledal Severuse.

Severus nebyl v knihovně, ani v žádném ze salónků, kde obvykle sedávali, ani v posteli. Nebyl ani v kuchyni, takže Harry otevřel dveře vedoucí na terasu a vyšel ven do měsíčního světla.

Terasa zela prázdnotou, ale Harry věděl, že je na správné cestě. Přešel zahradu kolem schované lavičky na cestičce, která ho zavedla do staré zahrady s trvalkami, a zamířil opuštěnou kamenitou cestou vedoucí k labyrintu.

A Severus tam byl, jeho postava, vysoká a štíhlá, s rukama u boků, se pomalu pohybovala po stezce labyrintu.

Harry zamířil k začátku stezky a začal po ní kráčet.

V jednu chvíli, to když jeho cesta lemovala tu Severusovu, se lehce dotkli prsty, když se míjeli. Znovu k tomu došlo, když byl ve čtvrtině cesty skrz a znovu skoro na konci. Severus dokončil svou pouť před Harrym, tiše vešel na stezku, která vedla doprostřed, a pak zamířil ke středovému kameni, aby tam počkal.

Jak Harry kráčel, vzpomněl si na tu noc před dvěma lety. Jak vyčerpaný byl z celého toho boje, z hledání. Jak připravený byl to všechno ukončit. Ukončit válku, ukončit svůj život a zejména – ukončit ten Voldemortův.

Jeho život byl jako labyrint. Spletená stezka, ale i stezka, která se dělila. Nedovolovala mu zvolit možnosti. Nedovolovala mu činit rozhodnutí – ne, dokud nebylo po všem, kdy rozhodnutí, která učinil, mohla být jen jedním rozhodnutím, jen s jedním výsledkem.

A pak, když se zdálo, jako by před ním ležel celý život, všechny možnosti, všechny volby a volnost, ho Narcisa pozvala na čaj.

A on se najednou znovu ocitl na stezce, spletené stezce, která se stáčela do sebe, než zahýbala za roh, ale vždy držela ten stejný směr, vždy vedla ke stejnému cíli, i když trvalo dlouho, než se tam dostal.

Protože krátká stezka není vždy ta nejlepší. A nejlepší stezka dovolí člověku rozhlédnout se za chůze po krajině.

Když došel, uvědomil si, že stojí čelem k domu, čelem směrem domů.

Otočil se k Severusovi.

„Šlo se ti dobře?“

„Šlo se mi znamenitě,“ odpověděl Severus. „Je to mistrovské dílo, Harry. Dokonce i já dokážu říct, že dokončení labyrintu stálo za to, že jsi pak strávil den a půl v posteli.“

„Na co jsi myslel – během chůze?“

„Na svůj život. Jaká to byla předtím džungle. Jak mě každá zatáčka jako by naváděla špatným směrem.“ Natáhl ruku, a když ji Harry přijal, přitáhl si ho blíž. „Kolikrát jsem tě míjel, aniž bych si uvědomoval, kolem čeho procházím.“

„Jako dvě lodi, které se míjejí za tmy,“ odpověděl Harry.

„Longfellow,“ promluvil Severus. Přitiskl si Harryho k sobě ještě těsněji a zašeptal mu do ucha.

„Lodi, které plují tmou a které spolu při míjení promlouvají;

znamením jediným jim je daleký hlas v temnotě.

V oceánu života míjíme se a hovoříme spolu,

jen jeden pohled a hlas, poté znovu temnota v tom tichu v nás.“

„Nevěděl jsem, že cituješ poezii,“ pronesl Harry.

„Nic menšího než americkou poezii,“ zasmál se Severus tiše. „Ale abych byl upřímný, není to vhodné přirovnání. Na našem míjení nikdy nebylo nic poklidného; spíš to bylo jako kolize, která neviděná přicházela a znovu mizela.

„Tehdy jsme si nerozuměli,“ hlesl Harry a přitiskl své rty na pulzující místečko na Severusově zjizveném kru. „Neuvědomovali jsme si, že celou tu dobu jdeme po stejné cestě.“

„To je jeden z problémů u labyrintů,“ pronesl Severus, stáhl Harryho dolů, aby se usadil před něj na široký středový kámen. Ovinul kolem něj své dlouhé nohy a přitáhl si ho k sobě, až Harry seděl mezi jeho koleny a opíral se o něj. „Stezka se nikdy nezkříží. Můžeš kolem někoho projít, ale nikdy na něj přímo nenarazíš.“

„To by někteří za problém nepovažovali,“ odpověděl Harry.

Ruce kolem jeho boků mu začaly rozepínat košili, pak proklouzly dovnitř a přejely mu přes hrudník, dolů na břicho, až zamířily pod jeho pas do jeho kalhot.

„Na něco jsem dnes přišel,“ vydechl Harry tiše, když ty nenechavé prsty proklouzly ještě níž, pak se stáhly a začaly se potýkat s knoflíkem na jeho kalhotách. „Na něco, co bychom mohli použít proti Narcise.“

Ruce na moment zastavily svou pouť, pak se ale začaly znovu pohybovat, rozepnuly mu poklopec a zavrtaly se hlouběji, do volných kudrlin na bázi jeho penisu. Harry se posunul a trochu nadzvedl zadek, aby poskytl Severusovi větší prostor.

„Ano?“

„Andromeda mi pověděla… kurva, Severusi…“ Severusova ruka se sunula dál, pozvedala a laskala jeho varlata.

„Ššš… co ti pověděla?“

„Tonksová… Tonksová nebyla Andromedina biologická dcera. Byla Narcisina…“

Ruka kolem jeho penisu se pevně sevřela, pak se zvedla, přetočila a ach pak zvolna znovu zajela dolů. Pohyb pokračoval a tlak ruky kolem Harryho hrudi zesílil.

„To je informace, která by mohla narušit mnoho životů,“ zašeptal Severus. „A bezpochyby taková, o které Narcisa doufá, že si ji Andromeda odnese do hrobu. Co s tím budeš dělat?“

„Nic…“ odpověděl Harry, odložil si hlavu na Severusovo rameno a pohlédl skrz svou ofinu na měsíc nad nimi. „Narcisa to dítě předala své sestře, aby ji vychovala jako svou vlastní, a Tonksová měla Teddyho a Teddymu je dobře tam, kde je. Připouštím, že jsem nejprve pomýšlel na to, že bych ji mohl přinutit, aby nás nechala na pokoji a ponechala ti i křeslo ve Starostolci. Ale nemůžu to udělat – nemohl bych to udělat Tonksové ani Teddymu.“

„Pomysli na to takhle,“ zapředl Severus, když se přitiskl svým tvrdým penisem na Harryho a otíral se o něj skrz své oblečení. „Narcisa mi přivedla tebe a dosud nedostala na oplátku nic. Myslím, že stojíš za víc než jen za jednu noc v Malfoyovské posteli. Dokonce i za víc než za křeslo ve Starostolci. Mám za to, že jsme s Narcisou Malfoyovou skončili, Harry.“ Sevřel ruku kolem rychle tvrdnoucího penisu a zapumpoval s ní. „Pokud mě tedy nechceš sdílet?“

„Já… já jen nechci nic vzdávat…“ zasténal Harry, když mu Severus stáhl spodky a kalhoty přes boky.

„Nevzdávám se ničeho, na čem by mi záleželo, Harry,“ vydechl Severus. „Jeden hlas ve Starostolci, jeden hlas mezi stovkou dalších znamená jen málo ve velkolepém schématu věcí.“

„Nelíbí se mi, že Narcisa vyhrála,“ odporoval dál Harry a povzdechl si, když ho Severus laskal.

„Ale ona nevyhrála,“ oponoval Severus. „Zapomínáš na něco velmi důležitého.“

„Na co zapomínám?“ Jak ho Severus takhle hladil, na jemném podvečerním vánku, pod hřejivým měsíčním světlem, dokázal by zapomenout na všechno.

„Že ty – ty – jsi, pane Pottere, dědic pozůstalosti po Blackových. A za další krátký rok nebo dva ti bude dvacet jedna a budeš moci převzít křeslo, které náleží ve Starostolci rodině Blacků.“

Harry otočil hlavu a šokovaně na Severuse zazíral. Pak na jeho tváři zvolna vykvetl úsměv.

„Zatraceně, to jsem, že ano?“

„To jsi.“

Harry se usmál, výraz milující, něžný, přitiskl své rty na ty Severusovy a objal muže kolem krku. Severus musel seslat nějaké kouzlo, aby vylepšil jejich pohodlí, když se přetočili na kameny ve změti končetin, v crescendu tlukoucích srdcí, v pastvě prstů dotýkajících se rozcitlivělé pokožky. Zkušené prsty ho připravily, pomalu a rozhodně ho otevíraly a on po tom dychtil, když se proti nim tlačil. A pak byl Severus konečně uvnitř něj, dorážel do něj v požadovaném rytmu, zatímco klečel na kamenech, které pulzovaly vlastním tepem, vlastní písní, do jeho žil, do jeho duše, do toho, čím byl a čím Severus byl, býval a měl být.

„Jsi můj, můj,“ vydechl Severus s každým přírazem svého penisu do Harryho, s každým nádechem zalapaným do temene jeho krku. „Patříš mně, na tohle místo, patříš magii, kterou jsi tu stvořil. Zanechal jsi ji tady, Harry… v těchto kamenech, v tomto labyrintu.“ Dech se mu zrychlil, přírazy zintenzivnily, zkrátily. „Ve mně. Ve mně… ve mně… ve mně…“

Až to nakonec opakovali jako nějakou mantru a magie toho místa, která pod jejich těly zavířila, spojila ty dvě osamocené duše v jednu.

A když Harry vyvrcholil na kameny pod nimi, kameny labyrintu, které už nesly jeho magii, teď pohltily i výtažek z něj. A Severus na oplátku zanechal něco v něm a Harry uvažoval, dokonce, i když mužovo objetí polevilo a oni společně dopadli na magicky změkčenou zem a drželi se navzájem – Harryho hlava zanořená v Severusově krku, otisk jeho jizvy jako odznak cti na Harryho tváři – jestli by jejich magie rovněž takto splynula a vytvořila něco jiného, něco většího, než byl Harry a Severus, dva osamělí muži na cestě svým životem – se svou prací, se svým výzkumem, s návštěvami svých přátel – setkávající se u společného jídla nebo u sdíleného lože.

Bylo, bylo třeba to říct.

Harry zvedl hlavu a podíval se na Severuse, jehož bledá kůže byla v měsíčním světle nejasná.

„Chci, abychom byli něčím víc,“ pronesl, zastrčil Severusovi pramen tmavých vlasů za ucho a pohladil ho při tom prsty po zarostlé tváři.

A sice to nebylo přímo ‚miluji tě‘.

Ale znamenalo to právě tolik a možná ještě víc.

 

4 thoughts on “With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 15

  1. Blangela

    Kapitola 13. a 14. má nový komentář z dnešního dne, jen tak mimochodem.
    Veškeré výtky proti této povídce jsou víceméně v nich. Přidávám jednu jedinou: Kdy do háje stihla Narcisa dítě ještě v Bradavicích?! Že je Tonksová Narcisino dítě, ani (pokud bych se v tom porýpala) nesedí (nemělo by sedět) časově.
    Ale ono nemá cenu se nad touto stránkou povídky dále rozčilovat, že ne?
    Ovšem ty urychlené sexuální scény po první takové ztrácí své kouzlo. Čtenářka (já) je frustrovaná! Oh, prosím, odbuďme si nějak podobně hetero scénu, to přeci jen téměř úplně každý zažil, není v tom žádné novum, akorát se tam do dialogů může vložit spousta patosu. Ale zde? Potřebujeme občas pornové intermezzo, abychom se v práci neztratily, ne? 😀
    Bylo to hezké skoro zakončení. A já ti za další díl děkuji. Ta práce, kterou jsi do toho vložila, stála za to. Chápu, že je trochu předčané tohle řešit, když tato povídka ještě není ani zcela dokončená, ale neděláš si třeba zálusk na nějakou jinou? Nemáš náhodou něco v šupleti, nač bys nás mohla navnadit, až tahle krasojízda skončí? 🙂

    To se mi líbí

    1. patolozka Post author

      Děkuji za upozornění, všechno vidím (chodí mi to na mail, neboj).
      Co se sexuálních scén týče – kdysi jsem si říkala, že toho nikdy nebudu mít dost, ale nedávno se stalo, že jo, už jsem toho měla tak akorát, kor při překladech, a to natolik, že jsem se u jedné takové scény u této povídky sekla (vlastně u baziliška tehdy taky, to jsem dost trpěla) 😀 Ale jinak to pořád miluju, ale s mírou 😀
      Co se úvah, co bude dál – což o to, já mám plány, já mám velké plány, jenže mám těch plán moc. Většinou čtu dlouhé povídky a teď jsem jich pár našla a vybrala, ale vím, že i kdybych se tomu věnovala naplno, tak to prostě nedám (a taky ty povídky zbožňuju a když něco přeložím, tak to pro mě pak prostě nějaké to kouzlo ztratí – ještě skoro žádnou povídku, co jsem přeložila, jsem pak znovu po publikování nečetla, a to je pro mě skoro škoda). Takže teď vlastně nevím. Potřebovala bych najít něco vhodného ve střední velikosti, co by mě bavilo a zaujalo, nebyla to příliší dřina, ale zároveň, aby to nebyla velká nuda. A to teď tak nějak nemám. Uvažovala jsem, že aspoň začnu s Of A Linear Circle a přeložím třeba první knihu (ta má něco přes 100 tis. slov), ale bojím se přesně toho, že když na tom budu pracovat, tak si to pak zošklivím. Na druhou stranu bych to ale lépe pochopila a všechny ty, věci, které tam autorka uvádí a přidává, bych si ujasnila (pracuje hodně s historií, kulturou, magií a… je toho moc). Takže teď nevím 😀
      Uvidíme po Vánocích – Vánoce mi vždycky přetnou nit a pak mi dlouho trvá, než naskočím do zajetých kolejí;-)
      Díky moc za další skvělý koment!

      To se mi líbí

  2. weras

    Nádhera!!!!!To ani jeden netušili,co je čeká,když do toho šli. Co víc si mohou přát. Teď jde jenom o to,co je myšleno tím něco víc. A taky je víc než jasné,že Severus už nebude souhlasit s ničím,co se týká malfoyovské postele. Velký dík za kapitolu,už aby byla další Sice se blíží vánoce,už týden peču,tak je mi jasné,že toho času moc není.Držím palce a moc se těším na úterý!!!

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s