Monthly Archives: Leden 2019

A na konci tunelu bylo… světlo VIII.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 8 Láska a nenávist

VIII.

Přísně a prakticky vzato démoni žádný spánek nepotřebovali (pozn.: a ani andělé ne, obě strany byly konec konců stvořeny ze stejné podstaty). Občas si rádi zahiberovali, aby dokázali přečkat nějaké ty ošklivé časy (pozn.: třeba jako to Crowley udělal v tom nepěkném čtrnáctém století), občas nějakou dobu prolenošili a občas ji i prospali. Ale nutnost to nebyla. Crowley si však za ta léta mezi lidmi tolik zvykl na jejich způsob života, že nějaký ten spánek, pokud přímo nepotřeboval, tak rozhodně vyhledával. Koneckonců to většinou byl velmi příjemně a kvalitně strávený čas. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo VII.

Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 7 Ve víně je pravda

VII.

Crowleyho byt se nacházel v Mayfair, sotva sedm bloků od Azirafalova obchodu a bydliště v jednom v Soho a tudíž i jen pár bloků od zmiňované hospody U dvou zmijí.

Ten byt byl dokonalým prototypem skvělé koupě – byl prostorný, světlý, byl elegance sama, s bílým koženým nábytkem a neustále plnou ledničkou. Dvě telefonní linky a k nim připojený záznamník byly důležité v původním příběhu, proto je nyní jen zmíníme, ale květiny, květiny ty opomenout nelze, neboť, jak víme z minulé kapitoly, mohly by být důležité pro náš příběh současný. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo VI.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 6 „Ze všech barů na světě si musel vybrat ten můj.“

VI.

Stejnou dobu, jakou trvala cesta k hospůdce Crowleymu autem, trval i Azirafalovi jeho let. Stačilo, když před svým antikvariátem roztáhl bělostná křídla, párkrát (pozn.: přesně 133 krát) s nimi máchl ve vzduchu a přitom sledoval Crowleyho stopu. Za ta léta to již nebylo těžké. Táhla se jako krvavá linka přímo před jeho zrakem. (Pozn.: Že po světě létali andělé a vy jste je přesto nikdy nezahlédli ani koutkem oka, není nikterak neobvyklé – zaprvé totiž existuje selektivní slepota a za druhé přece jen těžko zahlédnou bytost, jíž je zázrak neviditelnosti vlastní.)

Nakonec si své podezření, že je na správném místě, potvrdil díky tomu starobylému, nablýskanému automobilu pečlivě zaparkovanému na ulici.

Takže to s Crowleym ještě nebylo tak zlé. To bylo vskutku dobré znamení. Pokud by se totiž tomu autu jednou něco stalo, začal by si o něj opravdu dělat starosti. (Pozn.: To neplatilo v případě, že mělo jako před půlrokem dojít ke konci světa – tehdy Crowley dokázal svůj oprašovaný Bentley zcela zničit při své zběsilé jízdě do Dolního Tadfieldu, a přesto by ho Azirafal nikdy nepovažoval za příčetnějšího.)

Azirafal vešel do hospody a netuše, jaký rozruch způsobí už svým zjevem, nehledě na božskou auru, namířil si to přímo ke Crowleymu rozvalenému u baru i na něm.

Pokud by to čtenáře zajímalo, celý ten rozruch vyvolal jistý zanedbaně vypadající štangast, který si s průpovídkou: „No, to si už děláte prdel, chlapi, a takovýhle patron si ze všech barů musel vybrat zrovna ten můj. Ještě, aby to byl nějakej přiteplenej buzík, jako před chvilej ty dva venku, a to už to tady můžem rovnou vycídit na růžovo,“ odplivl na zem těsně vedle Crowleyho boty z hadí kůže.

Od našeho padlého anděla se ale dočkal jen polohlasné reakce: „To je v poho, dědo, tenhle je bezpohlavní,“ než znovu složil hlavu barovou desku a pokračoval v blaženém odpočinku.

Pokud by se čtenář domníval, že bude následovat něco jako: „Komu říkáš dědo, ty jeden cucáku!“ nebo „A co kurva znamená to bezpohlavní?“, bude bohužel zklamán, neboť všechny spory byly najednou jako zázrakem zažehnány a všem přítomným se u srdce rozlil takový ten blažený pocit, jako když právě dostanete talíř čerstvě usmažených lívanců s borůvkami a se šlehačkou.

Azirafal došel ke Crowleymu a položil mu ruku na rameno. A pak ho se slovy: „Pojď, můj milý, odvedu tě domů,“ skutečně odvedl domů. (Pozn.: To jste nečekali, co, vy zvrhlíci?)

(Další kapitola)

A na konci tunelu bylo… světlo V.

Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 5 „Jako bych byl neviditelný.“

V.

Crowleyho jsme opustili ve chvíli, kdy začal londýňanům znepříjemňovat jejich už tak nepříjemný život, pak mu to ale přišlo jako otřepaná písnička a rozhodl se, že raději utopí svou frustraci v alkoholu. Zapadl tedy ke Dvěma zmijím.

Za barem v tom podniku naléval barman Tom. Byl to malý kulhající muž s hrbem na zádech – ale ne, špatná pohádka, to byla ta o tom kouzelném chlapečkovi s jizvou na čele ve tvaru blesku. Tedy náš Tom byl naopak mladý, příjemný chlápek, který si svou službu zpříjemňoval rozhovory s hosty. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo IV.

Ráj

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 4 Jablko

IV.

A zatímco Crowley si svůj temperament vybíjel na nebohých lidech, Azirafal se pokoušel co nejzdvořileji rozloučit s Evangelinou, která však vypadala, že je s ním zaháčkovaná, takže by byl zázrak, kdyby se mu to podařilo v nějakém příhodném čase. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo III.

Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 3 „Chtěl bych se líbat s jednou slečnou, ale neumím to, kamaráde, pomůžeš mi?“

III.

Crowley se opět řítil ulicemi Londýna a rychlost jeho automobilu se tentokrát zvyšovala exponenciálně. Někomu hodlal zatopit. Hodně pěkně (resp. hodně nepěkně) zatopit. Tak, aby se škvařil ve vlastní šťávě a nakonec z něj zbyl jen mastnej flek. Tak! A támhle podobnou nebohou oběť spatřil. Ona (resp. on) sice seděla u stolku před hospůdkou vzdálenou asi kilometr, ale při rychlosti, jakou se Crowley přibližoval, tam byl stejně v půlvteřině. Měl štěstí, že ulice v této části Londýna byly postavené rovně, tedy měl dokonce i přímou dráhu. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo II.

Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 2. Dárek

II.

Bylo překrásné dopoledne. Slunce se i přes nesnáz zašlých okenních tabulí dokázalo prodrat dovnitř do obchodu a jeho paprsky jako závan čerstvého vzduchu pročeřily vlhkých zápach, který tam zcela úmyslně panoval. Azirafal se už od rána usmíval. Dokonce by si i pohvizdoval, tedy kdyby si andělé pohvizdovali. A vlastně proč ne? Dnešek byl prostě nádherný, Boží den.

Setrvával právě vzadu ve své svatyni (pozn.: v zadní místnosti jeho obchodu, kam žádný zákazník nikdy nevešel))a láskyplně oprašoval hřbety všech šedesáti knih proroctví a probíral se sbírkou skandálních Biblí, kterou dal za všechny ty roky na zemi dohromady, když tu cinkl zvonek na hlavních dveřích. Což bylo samo o sobě podivné, protože otevírací doba jeho obchodu už před půldruhou hodinou skončila a neměla začít dříve než na odpolední čaj (pozn.: čímž vším se náš anděl snažil odrazit své – jakékoliv – zákazníky a docílit toho, aby ho nechali na pokoji a poskytli prostor jeho sběratelské vášni. Podobné prakticky u nás však přejali některé instituce, např. pošta a úřady, tedy je na zváženou, zda-li jsou takové snahy vskutku účelné). Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo I.

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley (anděl/padlý anděl)

Romance, humor, někdy poněkud nepřiměřený humor a definitivně ten náboženský

Souhrn: Aneb jak k tomu došlo, že po nepovedené apokalypse přišli oba agenti na to, že existuje i zcela společná cesta…

 

 

Povídka bude (jak doufám) na pokračování a vznikla na Třicetidenní výzvu, kterou jsem publikovala na OpenDailySlash na facebooku (https://www.facebook.com/groups/285582705436510/permalink/295592407768873/). Kdokoliv další se svými příspěvky je vítán (skupina je volně přístupná).

Pozn.: V povídce budou odkazy na knihu Dobrá znamení od Terryho Pretchetta a Neila Gaimana, snad se to ale bude dát pochopit i bez její znalosti;)

 

Výzva č. 1. „A je to v pytli.“

Celý příspěvek