A na konci tunelu bylo… světlo XV.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 15 – Zlozvyky a nešvary

XV.

V jedné z předchozích částí jsme se zmínili, že andělé jsou bezpohlavní. Doslova bylo psáno, cituji, že: „andělé jsou bezpohlavní, pokud se jednou za čas opravdu nerozhodnou dát si tu námahu“ (pozn.: hned za větou, ve které bylo stanoveno, že by si mnoho lidí myslelo, že Azirafal byl, cituji: „teplejší než parta opic, která se nadýchala rajského plynu“). Čtenáře by tedy jistě zajímalo, jak konkrétně by to mezi nimi (pozn.: mimo toho pověstného „tam a zpět“, kteréžto je velmi univerzální) fungovalo.

Azirafal patřil k andělskému chóru a andělé hlásali lásku k bližnímu svému a vlastně i ke svým nepřátelům a všemu živému obecně, ovšem co se toho tělesna týkalo, tam bývala tlustá čára a přes ni (pozn.: pokud jste se nechtěli množit, což v jejich případě nefungovalo – Nejvyšší se v tomto ohledu vyjádřil jasně, a to, že obdobně jako Taťka Šmoula si své mimoně bude vyrábět sám) se prostě ve slušných kruzích (pozn.: kam andělé bezvýhradně patřili všichni) nechodilo. Možná si říkáte: A co všechno to, co se a zemi dělo v Řecku a ve starověkém Římě a předtím vůbec? Nu, musíme si uvědomit, že v té době byl svět ještě mladý a oko Boží nepotřebovalo třezalkové kapky a že lidstva se ploužila po zemi jen nějaká dvacetina v porovnání s rokem jedna našeho letopočtu a sotva tisícina v porovnání s dneškem, a proto byly i inspekce podřízených v té době daleko pečlivější a častější… A možná i pro únavu Boží se po čtyřech tisíciletích nahoře rozhodlo, že vyšlou na zem jeho syna, to aby si lidé začali Boží zákony taky tak nějak kontrolovat sami a nespoléhali jen na všemohoucnost Jeho. Jestli to bylo dobré rozhodnutí nebo ne, to je na zváženou vzhledem k tomu, že pak trvalo nějakých dvacet století, než se z té utužené atmosféry lidstvo vzpamatovalo a přestalo se s upalováním čarodějnic a kamenováním hříšníků (pozn.: ve valné většině) a podobnými praktikami.

Na druhou stranu si musíme uvědomit i to, že i andělé měli své slabůstky a vrtochy. No, přiznejme si to, při životě ve věčnosti se tomu není třeba divit. A tak se občas stalo, že v nějaké té lidské bytosti našli velké, převeliké zalíbení. To se z nich pak na nějaký čas (pozn.: většinou po dobu toho konkrétního lidského života) stali stalkeři (pozn.: ať už se souhlasem nebo ne) a z těch lidí často svatí. Ono totiž nebylo pro člověka jednoduché vyrovnat se s nebeskostí v takové blízkosti a intenzita toho vztahu pro ně bývala často příliš… intenzivní.

No a pak tu byl samozřejmě Azirafal.

Azirafal, který miloval všechno to, co jsme v minulé části zmínili. Azirafal, který se spřátelil s démonem skoro v prvním dnu své existence anděla-mlíčňáka. Azirafal, který věnoval svůj planoucí meč první ženě Evě, protože mu jí bylo po vyhnání z Edenu líto (pozn.: i když o tom taktně mlčíme). Azirafal, který pozemský svět a lidi miloval tak moc, že zamlčel některé informace svým nadřízeným a protivil se rozkazům, jen aby se pokusil odvrátit konec světa (pozn.: třebaže pro to ve výsledku za celou dobu vůbec nic neudělal a svět se zachránil sám, ale na tom nesejde, i snaha se cení a body se pak doplňují prakticky samy). Azirafal, který choval k jistému démonovi tak zřejmé city, že o nich dvou zcela otevřeně smýšlíme jako o starých manželích skoro od první repliky původní knihy a že o nich dvou jako o páru sám uvažoval v popředí své mysli už někdy v šestnáctém století, zatímco skrytě a zcela tajně někde v jejím koutku už daleko dřív.

Tedy si vážně myslíte, že by s těmi svými obleky a hedvábnými košilemi zůstal genderově neutrální?!

A proto jsme znovu u toho „tam a zpět“, u které jsme naše dnešní pojednání začali.

Ovšem mohu vás ubezpečit, milí čtenáři, že mezi nimi k ničemu takovému zatím nedošlo. Neboť Crowley byl možná bytostí bezbožnou, přesto mu v tuto chvíli doopravdy stačilo, když měl svůj mrštný jazyk zabořený hluboko v andělově krku, a anděl… anděl ten na tom byl velmi obdobně.

(Další kapitola)

3 thoughts on “A na konci tunelu bylo… světlo XV.

  1. Pingback: A na konci tunelu bylo… světlo XIV. | Povídky od Patoložky

  2. Jana

    Úžasné, úžasné a ešte raz úžasné. Jedným dychom prečítame a potom ešte raz a pekne pomaly, aby som si vychutnala ten skvelý štýl písania aký si zvolila. Nie je prekvapujúce, že čo napíšeš je vždy veľmi dobré, ale toto je zatiaľ asi to naj… Ďakujem 👌

    Liked by 1 osoba

    1. patolozka Post author

      Páni, děkuji moc, opravdu se snažím a několkrát jsem se už odklonila od scény, která vedla nějakým špatným směrem. Ufff, vážně jsem si oddechla, protože na jednu stranu jsem nadšená, jak mi to zatím jde, na druhou stranu mám samozřejmě pochybnosti, jestli jsem to občas nepřehnala;-) Díky ještě jednou!

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s