A na konci tunelu bylo… světlo XVII.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 17 – Zapomenutá schůzka

XVII.

„Musím dnes na schůzku,“ prohlásil jednoho rána (pozn.: bylo to konkrétně 20. dubna, to abychom byli časově v obraze) Azirafal při snídani.

„Ano?“ pozvedl obočí Crowley usazený v černém tričku s nápisem ELVIS FOREVER u stolu naproti němu. „Něco důležitého?“ zeptal se nezávazně, zatímco si pohrával s toustem a nutelou, o které byl přesvědčen, že ji vynalezli u nich Dole a byl na to pyšný.

Anděl upil ze svého šálku kakaa, než mu odpověděl. „Nu… asi bych měl říct, že každá schůzka je důležitá. Ale ne, v podstatě asi… ne,“ dodal a lehce se zakuckal, když zvedl oči a démon si v tu chvíli významně olízl čokoládu ze rtů a pak se ušklíbl.

„Takže ti nebude vadit, když udělám tohle,“ prohlásil Crowley a jakoby nic se – snídaně nesnídaně – vyhoupl na stůl na Azirafalově straně.

Anděl si odkašlal a odložil šálek na talířek z dosahu jeho… ehm, nohou. „No, já…“

„Nebo tohle,“ nenechal ho to dokončit démon a v tu ránu mu seděl obkročmo na klíně.

V andělovi to hrklo.

„Nebo tohle,“ zavrněl Crowley, píďalkovitě přejel po svalech jeho paží schovaných v rukávech bílé košile a pak se k němu nahnul a pomalu mu olízl ušní lalůček.

Azirafal vydal přiškrcený zvuk a hlasitě polkl.

Crowley se spokojeně usmál a lehce se o něj svým tělem otřel. „Nebo tohle…“ A tváří mu jako kočka přejel po čelisti a pak ho drobet kousnul do brady.

Anděl zavřel oči a křečovitě sevřel desku stolu. Huh.

„Nebo…“ zavrněl Crowley, aby tak pokračoval ve svém mučení, a anděl to nevydržel a prudce se vpil do jeho úst.

Démon se triumfálně usmál.

Jak jednoduché to vlastně celé bylo, že?

A zatímco kolem nich plynul čas, bylo někde v útrobách obchodu najednou slyšet vyzvánění telefonu, které rychle přešlo v záznamník. Jen pro zajímavost si namísto milostných praktik těch dvou poslechneme, co volající chtěl říci:

„Pane Felle, zde opět Angelina Pidlinková. Jelikož jste nereagoval na poslední výzvu a nedostavil se na dnešní schůzku, musím vám s politováním oznámit, že rada městského obvodu Westminster, odbor pro plánování a výstavbu, rozhodla, že z důvodu sešlého stavu budovy, kterou máte v pronájmu, musí dojít k její rekonstrukci, a proto vám již nemůžeme prodloužit vaši smlouvu. Výpověď vám bude doručena do třiceti dnů. Přeji pěkný den.“

.

.

.

Pozn.: Původně jsme čtenáře chtěli nechat v napětí, co se asi dělo dál. Nakonec jsme se však rozhodli, že těžkostí mají už tak dost ve svém vlastním životě a že si to tedy nezaslouží. Pokud by však někdo přesto chtěl zůstat napnutý, může tak činit zcela dle vlastního uvážení a na vlastní riziko.

 

Za několik dní po telefonátu madam Pidlinkové do antikvariátu vyplavila úřad městského obvodu Westminster velká voda a vlastnická listina budovy Azirafalova obchodu se v ní rozpustila a spolu s ní i všechny plány rekonstrukce dotyčného bloku. Zajímavostí bylo, že se naopak v korkem ucpané lahvi objevila vlastnická listina nová, psaná na Azirafalovo občanské jméno a spolu s ní i odborné vyjádření památkářů, že v této části Soho v rámci zachování rázovitosti města žádné renovace v dohledné době nebudou (pozn.: budiž pro jednou požehnáno).

(Další kapitola)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s