A na konci tunelu bylo… světlo XIX.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 19 – Sázka

XIX.

„A co takhle sázka?“ podotkl jednoho květnového dne Crowley, zatímco si leštil své dlouhé nehty.

„Já se nesázím,“ odpověděl Azirafal se zamračením.

Démon si dal ruku v bok. „A od kdy? Na výsledek bitvy u Waterloo sis vsadil.“

„To… to byla jiná doba,“ bránil se anděl a raději začal sbírat knihy, které se mu nahromadily na pracovním stole, zatímco si užíval… no, řekněme… prázdniny v Londýně se svým přítelem.

„Ano? A vůbec ti nevadilo, že jsme měli oba k dispozici informace od našinců?“

„No… neovlivňovali jsme tím lidské životy…“

Crowley povytáhl obočí vysoko nad své sluneční brýle. „Opravdu?“

„No… ne nijak přímo…“

„A na to, kdo bude poslední doktor Who sis taky vsadil,“ protáhl nebezpečně Crowley, přistoupil k němu a zadíval se mu zpříma skel svým brýlí do očí z takové blízkosti, až Azirafalovi ty knihy začaly vypadávat z dlaní.

„To… to… to bylo neškodné…“

„Pro někoho ne,“ odvětil Crowley s úšklebkem a myslel při tom na všechny ty fanoušky, kteří nebyli vůbec, ale vůbec spokojeni.

„Ale no tak, můj milý, hraj fér,“ začal anděl z jiné strany, když se mu vysmekl a pokusil se sesbírat všechno, co před chvilkou skončilo na zemi. „Nikdy jsme s lidskými životy takhle úmyslně nehazardovali.“

„Ne? A k čemu tady na zemi tedy vlastně jsme?“

„No, k tomu, co stojí psáno v našem údělu a…“

„A my jsme jen loutky, které tupě plní všechny příkazy?“ rozhořčil se démon a oči mu zažhnuly tak, že to bylo vidět i přes ta tmavá skla.

Azirafal naskládal knihy do jedné z polic a pak se s povzdechem otočil. „Crowley, co vlastně chceš? Co si slibuješ od toho, že bychom se vsadili o jeden lidský život? Nemáš už toho všeho prostě někdy dost? Co kdybychom si zpříjemnili odpoledne něčím… jiným?“

Crowley přimhouřil oči, založil si ruce švihácky na hrudi a zapředl: „Něčím konkrétním?“

„No…“ zakoktal se anděl nad náhlým obratem v hovoru a rozhlédl se kolem, čeho by se mohl tak na honem chytit, „možná jsem neměl na mysli přímo to…“

Ano?“ protáhl Crowley a nehodlal mu při tom dovolit, aby se z toho vykroutil.

„I když…“ dodal rozpačitě anděl, když se najednou octil v Crowleyho náruči, tváře celé rozkošně zrůžovělé, „i když by to jistě bylo příjemné.“

„Ano, to jissstě,“ zamumlal démon syčivě, než ho políbil.

Když se odtrhli a Azirafalovi se vyjasnil jejich předchozím konáním zamlžený pohled, pokusil se říct jen: „Ale nemyslím si, že je právě teď vhodná doba na…“

Jenže démon ho prstem na rtech umlčel a zašeptal jen: „Ššššš, to počká. Můžeme se o to vsadit třeba později.“

„Později…“ zamumlal anděl, než se znovu nechal vtáhnout do náruče a k nějakému tomu tomu.

(Další kapitola)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s