Category Archives: VIII. Dobrá znamení

Vejce nebo slepice?

Autorka: Patoložka; Beta-read: Adelay

Good Omens, ineffable husbands, crack, humor, m-preg

Shrnutí: Když se Bůh zamyslí, pak se dějí věci…

ooOoo

Část první – ta o mě

Existuje spor, který se táhne tisíce let. Velký spor. Odvěký spor. Spor s velkým ‚S‘ a menším ‚por‘. A ten spor se jmenuje: „Tak bylo zatraceně dřív vejce, nebo slepice?“ Nejednomu teologovi, nejednomu vědci, dokonce nejednomu prachobyčejnému člověku se z toho zamotala hlava, Darwin dal dokonce nakonec raději přednost evoluční teorii, než aby nad tím dál bloumal. Přesto je odpověď zcela jednoduchá a prostá.

A já vám teď řeknu, jak to bylo. Celý příspěvek

Temná říjnová noc

Autorka: Patoložka; Beta-read: Adelay

Fandom Dobrá znamení, ineffable husbands, humor, hurt/comfort

Druhý díl z cyklu „Crowley vypráví“

ooOoo

Když Crowley vypravoval příště, bylo to pro dospělejší publikum. Sešli se tehdy v Jasmínovém loubí, a když už měli všichni koledníci konečně po večerce a oni seděli kolem stolu se sklenkou něčeho dobrého na zahřátí, nastal čas na příběh.

„Bylo to někde nahoře v Itálii v roce 1327…“ začal démon.

„Crowley, ne! To je ponižující,“ ozval se Azirafal z druhé strany stolu.

Crowley se zazubil a s pekelným leskem v očích ztišil svůj hluboko položený hlas a zopakoval: „Bylo to někde nahoře v Itálii v roce 1327…“ Celý příspěvek

Na Divokém západě

Autorka: Patoložka; Beta-read: Adelay

Fandom Dobrá znamení, ineffable husbands, humor, parodie

První z cyklu „Crowley vypráví“

ooOoo

Prérií povlával vlahý vítr a hnal před sebou smotaná klubka suché trávy. Dusot koní na vyprahlé půdě soupeřil s válečným bubnováním nedaleko sídlících Čejenů. Mužům jedoucím v sedlech to však bylo zcela fuk. Ostrým cvalem si to na hřbetech svých bujných ořů mířili do městečka zvaného Rockville, aby tam sjednali spravedlnost. Nebo spíše nespravedlnost… závisí, z jakého úhlu pohledu se na to díváte. Nechvalně známý Crowley a jeho banda, muži žijící za hranicí zákona s kolty proklatě, ale proklatě nízko. Měli zdejší kraj pod palcem již pěknou řádku let, nikdo se jim silou nevyrovnal, dokonce ani starý dobrý Belz s tou svou tlupou přivandrovalých nádeníků ne. Vládli zdejšímu území tvrdou rukou. Právě včera se vrátili z Hollowpeaku, aby si tam trochu zastříleli a obnovili víru zdejších lidí ve správnou věc – tu Jejich věc, a teď byl na jejich seznamu Rockville. Celý příspěvek

Světlo tvých očí

Autorka: Patoložka; Beta-read: Adelay

Fandom Dobrá znamení, A/C (ineffable husbands)

Fluff, humor, angst, m-preg (tak nějak)

Shrnutí: Po apokalypse, která se nekonala, se dali Azirafal a Crowley konečně dohromady. Jenže osud jim do cesty přistaví další záhadu, kterou mají vyřešit. Odkdy totiž andělé tolik spí?

A/N: Po delší době opět něco. Téma, které mě trochu pronásledovalo a relativně dlouze jsem o něm ve vztahu k tomuto fandomu uvažovala. Uvidíme, jak se bude líbit vám.

Cesta z Mayfair do míst, kde ležel Azirafalův obchod se starými a vzácnými knižními tisky, byla Crowleymu důvěrně známá. Bentley tiše předl na tisíckrát zdolané silnici a démon sedící na koženém sedadle toho starobylého automobilu vyhlížel dokonale vyleštěnými okny ven a pozoroval cvrkot města. Někdo by možná namítal, že je to skoro nudná rutina být stále ve stejných místech, dělat stále ty stejné věci, ale Crowleymu to tak nepřišlo. Mohl by tudy projíždět po milionté a nenudil by se. Stále by to mělo ten kořenitý nádech čehosi, čehosi, co vnímáte až někde hluboko v břiše nebo možná taky v srdci. Nádech očekávání…

Zaparkoval své starožitné auto přímo před obchodem, právě v místech, kde ještě před chvílí byla zaručeně dvojitá plná čára, a aniž by věnoval pozornost nápisu: Zavřeno visícímu v zašlé dveřní tabulce, bez odporu vešel.

Azirafalův obchod byl stále plný knih a bude stále plný knih až do té chvíle, dokud bude stát. Kdyby nebylo toho jednoho nemilého dne během apokalypsy, která se před rokem nakonec nekonala, byl by stále plný knih celých dvě stě dvacet let od svého založení.

Dveře za Crowleym tiše zaklaply a on stanul ve stinných prostorách budovy, které pamatovaly lepší časy, rozhodně dávno mrtvého dekoratéra interiérů a možná i samotnou královnu Viktorii (která se tu snad jednoho památného odpoledne roku 1862 mohla, ale také nemusela stavit). Přesto jako zázrakem všechno drželo pohromadě, starobylý nábytek se těšil nejlepšímu zdraví a prach se na zdejší knihy raději ani nepodíval, natož aby se odvážil na ně ulehnout ke spánku. Oku obyčejného člověka, kterému by bylo dovoleno se zde důkladně porozhlédnout, by to možná celé přišlo jako umělecké dílo přepečlivého a čistotu milujícího občana a rozhodl by se tu provozovat muzeum, Crowley ovšem věděl své.

„Anděli? Hej, anděli, kde jsi?“ zvolal do panujícího ticha, zatímco si to ve svých botách z hadí kůže rázoval k zadní místnosti, kde měl Azirafal svou pracovnu a kde společně propili nejednu dlouhou noc.

„Andě-anděli?“ zarazil se překvapeně na prahu a pak si musel posunout sluneční brýle na nose, aby dobře viděl na scénu, která se mu naskytla před očima. Celý příspěvek

They Kiss With Love – Jejich polibky jsou z lásky

https://forineffablereasons.tumblr.com/post/185911087993/aziraphale-and-crowleys-first-kiss-is-about

Autor: darcylindbergh (@forineffablereasons); Překlad: Patoložka; Beta-read: Adelay_from_Rivendell

Fandom Good Omens, ineffable husbands, ficlet, fluff, kissing

PP: Něco krátkého a pěkného, co zahřeje.

ooOoo

by alicerovai

První polibek, který spolu Azirafal a Crowley sdílejí, je o něžnosti. A tom, že k tomu konečně došlo, o pravdě, o tom, čím se stali, o tom se natáhnout k tomu druhému a ten dotek opětovat, o dvou rukách a jednom srdci. Jejich první polibek je o překonání vzdálenosti trvající šest tisíc let. Jejich první polibek je o tom, že jeden druhého neztratili. O věcech, které si po tak dlouhou dobu nedopřáli, o tom, že jsou konečně volní; o věcech, které si tak dlouho odpírali a které mohou konečně oběma rukama dávat, přijímat a oplácet tomu druhému. Jejich polibek je z lásky. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou XXII.-XXX.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XXII. Neslanil Vánoce

25. prosince Crowley neslavil. On přece vůbec Vánoce neslavil. Byl tehdy samozřejmě při tom. V Betlémě. Na seně. On kdo z honorace při tom tehdy nebyl, že? No, a třebaže jednou být při tom mu zcela stačilo, přesto ho nakonec Azirafal dokázal přesvědčit, aby alespoň nebyl… sám.

A tak tam seděli v tom útulnu prosáklém vůní starých knih a vyprávěli si různé, jen ne vánoční příběhy, samozřejmě. A anděl z jednoho kouta vytáhl starý gramofon, který mávnutím ruky zbavil všeho prachu, a s omluvným pohledem, který si Crowley vyložil jako: Promiň, nic naplat, ale iPod je prostě v krabici, do něj vložil jednu z mnoha desek, kterou vlastnil. Jen tato vlastně vůbec nebyla stará, jak čekal, ale až podezřele nová.

Crowley se zamračil a užuž chtěl něco namítnout o koledách nebo folklóru, ale anděl ho zarazil. „Počkej, tohle se ti bude líbit.“ Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou XXI.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XXI. Pustil krocana na svobodu

Když se Crowley objevil příště, sotva den před svátky, otevíral hlavní dveře Azirafalova obchodu nějak pomaleji než obvykle. Vlastně bylo podivné i to, že prošel a pak je nechal otevřené, jako by čekal, až někdo projde za ním.

Azirafal si zprvu říkal, že se možná trochu kaje za ta přání, ale pak musel zamrkat, aby se ubezpečil, že nejde o zjevení, když se na svého hosta podíval pozorněji a zjistil, že přesně tak to je. Že démonovi za patami poslušně šlape… krocan. Respektive… krůta – pěkná, vykrmená, tak dvanáct kilo třicet.

K pozdravům se toho dne moc nedostali, kor když se brzy poté obchodem neslo překvapeně vyděšené zvolání: „Co že jsi?“ Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou IX., XX.

Ilustrace z nového ilustrovaného vydání GO

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XIX. Vyzdobil celou oblast, kde bydlel, světýlky

Pamatujete se na to, jak se říká, že Velká čínská zeď je tak velká a mohutná lidská stavba, že je vidět z Měsíce? A že to platí nejen o ní, ale třeba i o pyramidách a některých velkých letištích a mnohoproudých dálnicích?

Víte, kdybyste se podívali na Londýn o těch Vánocích, o kterých mluvíme, no, možná ne přímo z Měsíce, ale z nějaké hodně nízko letící družice, zjistili byste, že celý Mayfair zaplavilo světlo a viděli byste ho jako naprosto jasný bod přímo na západním konci města.

Naštěstí v té době žádné výpravy do vesmíru neprobíhaly a zmínění družice celý ten úkaz rovněž až zběsile ignorovaly. A Azirafal, ten se po prvotním šoku ze všech těch světýlek, rozhodl, že do těch míst do skončení svátků raději ani nepáchne, protože i na něj bylo toho světla trochu moc. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou XVIII.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

XVIII. Koupil si extra pichlavý vánoční strom

Zbývaly sotva tři týdny do Vánoc a jednoho večera Azirafalovi zazvonil telefon. Byl právě poblíž, listoval nejnovějším vydáním knižního katalogu, a tak zvedl sluchátko poměrně rychle. Přesto z toho hovoru nebyl právě moudrý, když se v aparátu ozvalo jen: „To jsem já. Přijď se na něco podívat.“ A pak tůtavý tón.

Azirafal samozřejmě věděl, co znamenalo ‚já‘ a ‚kam‘, že se to měl dostavit. Rozhodl se, že stejně nemá nic akutního k řešení, a tak, že si jen dopije čaj (pozn.: neboť kakau, kávě a čemukoliv s cukrem se poslední dobou vyhýbal podobně jako čert kříži), a vydá se tedy do Mayfair. Celý příspěvek