Category Archives: 01 A na konci tunelu bylo… světlo (Třicetidenní výzva)

A na konci tunelu bylo… světlo XXX. – epilog

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 30 Do neznáma

XXX.

Mohli bychom je takto pozorovat dál a dál, třeba při návštěvě zooparku nebo na ruském kole či na lyžích na svahu v Aspenu nebo při něčem obyčejnějším jako je ranní čaj a odpolední káva (pozn.: či naopak), v cukrárně či na zmrzlině nebo v prádelně (pozn.: to by byla jistě zajímavá zkušenost), vlastně bychom je mohli pozorovat kdekoliv. Nebo bychom jim jejich osudy mohli náležitě zkomplikovat nějakou pěkně hutnou zápletkou – třeba novým proroctvím, dalším potenciálním koncem světa nebo pomstou pekla, mohla by tam přibýt i nějaká další klišé, třeba ztráta paměti, zmizení jednoho z nich, nevěra nebo ples v maskách… já si však myslím, že v nejlepším je třeba skončit (resp. udělat pauza) a není záhodno dělat ze všeho nekonečný sitcom (pozn.: k tomu se dostaneme třeba příště – a teď už vím, že se k tomu příště dostaneme jistě). Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXIX.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Přiznám se, že tuhle výzvu jsem si sama vymyslela a pak jsem ji nesplnila:-D

Výzva č. 29 Zakomponovat nějakou aktuální událost

XXIX.

„Nejsem si jistý, jestli to ještě jednou dám, anděli. Ne, vlastně jsem si zcela jistý, že už to popáté nezvládnu,“ vyjádřil se Crowley a vrhnul andělovým směrem zcela neústupný pohled.

„Ale, můj milý, je to přece moc krásná pohádka,“ usmál se na něj anděl a položil před ně na stolek misku s čerstvě upraženým popcornem. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXVIII.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 28 Vyznání

XXVIII.

„Jsem si tak říkal…“ začal jednoho večera Azirafal a měl na tváři takový ten odhodlaný výraz.

„Ano?“ Crowley otevřel oči ze svého rozjímání (resp. šlofíka; ne, že by to pod těmi jeho brýlemi vypadalo nějak jinak) a otočil jeho směrem hlavu.

„No… že se mezi námi vlastně nic nezměnilo,“ dokončil anděl svou myšlenku.

Crowley pozvedl obočí. „Až na…?“ Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXVI.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 26 „Už tak mám den blbec a teď ještě natrefím na tebe!“

XXVI.

Jistý pohledný švihák (pozn.: ne lázeňský) seděl na vysoké stoličce u baru nočního podniku zvaného BLACK HOLE (s podtitulem „přiveďte se do rauše všemi možnými, převážně legálními způsoby“). Měl na sobě černé moderní sako střižené akorát do pasu, kalhoty se stříbrným odleskem, které obepínaly jeho tělo přesně na těch správných místech, tmavé vlasy měl upravené do mladistvého účesu, na očích černé sluneční brýle, na nohách kožené, navoskované mokasíny a pomalu upíjel Martini v konické skleničce přesně dle receptu Protřepat-nemíchat. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXV.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 25 „To přece nejsem já!“

XXV.

Seděli na Azirafalově pohovce a zírali na krabičku, která ležela před nimi na stolku. Vlastně na ni zírali celou cestu autem do Londýna (pozn.: protože Crowley přece ani nemusel vidět na cestu, aby jí dokázal projet) a tajně doufali, že mezitím nevybuchne, třeba. Ale protože nevybuchla, tak ji dovezli. A teď na ni zírali. Znovu.

Azirafal si odkašlal a odsunul si světlý pramen vlasů z očí. „Ehm… takže… myslíš, že bychom si je měli vyzkoušet?“

Crowley si odfrkl. „Nejsem si jistý, jestli bych se toho vůbec měl dotknout, natož si to navlíkat na prst.“ Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXIV.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Ti z vás, kdo tuto povídku snad sledují od začátku, si možná všimnou, že jsem Azirafalovi změnila občanské jméno. To bylo totiž tak, že jsem nevěděla, že v knize nějaké má (je tam jedna, malá, zcela nepodstatná zmínka, alespoń, co jsem našla) a tak jsem si ho vymyslela sama. Jenže pak jsem zjistila, že přece jen nějaké používá a tak… jsem těch pár zmínek v této povídce změnila.

Výzva č. 24 Svázání/svazek

XXIV.

Šestého června dostali oba poštou pozvánku na svatbu do Dolního Tadfieldu, která se měla konat za čtrnáct dnů. (Pozn.: Pokud si říkáte, že je to na takovou událost poměrně dost pozdě, pak máte asi pravdu. Nutno ovšem podotknout, že Anatéma a Newton se dlouhou dobu nemohli rozhodnout, zda je vůbec zvát. Pak si ale řekli, že ke konci světa už vlastně skoro došlo a že co by se mohlo stát teda horšího a nakonec pozvánky poslali a děj se vůle Vy víte koho – né, Voldemorta né, Ježiš Marjá!) Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXIII.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Další z mých oblíbených částí. Já se s nimi totiž dost ztotožňuju…

Výzva č. 23 Sportem ku zdraví

XXIII.

„Nechápu, jak jsi mě k tomu dokázal přesvědčit,“ procedil Crowley skrz zaťaté zuby už asi potřetí.

„Jsem anděl,“ vydechl podobně přidušeně Azirafal.

Bylo ráno, první červnový víkend a foukal mírný větřík. A podél Temže se plahočily dvě nadpozemské bytosti v pestrobarevných trikotech, které předstíraly, že běží, ačkoliv jim to vůbec nešlo. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXII.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 22 Slepota

XXII.

„Nemáš někdy pocit, že jsme jako slepí?“

„Co tím myslíš, anděli?“

Procházeli právě parkem od jezírka, u kterého dosytili už tak přežrané kachny. Crowley se zamračil a podíval sena oblohu. Mračna se stahovala a vzduch se ochlazoval, nahoře asi houstla atmosféra a to se mu vůbec nelíbilo…

„No, však víš – my a vy, my versus vy, my a vy versus lidi. Netrápí tě někdy, že nevíme, kam to vede?“ Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXI.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Už jsem se zmínila, že ta povídka má taky rating? Asi radši ne… Ale má! Jinak… tohle je jedna z mých nejoblíbenějších částí, třebaže jsem dlouho nemohla přijít na to, o čem vlastně bude;-)

Výzva č. 21 Zakomponujte poslední čtenou/oblíbenou/neoblíbenou knížku

XXI.

„No, ale to nedává vůbec žádný smysl!“ rozhořčil se Azirafal jednoho odpoledne asi týden na to. Seděl právě na bílé pohovce v Crowleyho bytě, zatímco dotyčný démon se jal opečovávat rostliny, které mu poněkud přebujely samou radostí, že ho tak dlouho neviděly.

„Cože?“ ozvalo se z druhého konce bytu. Celý příspěvek