Category Archives: Třicetidenní výzva

A na konci tunelu bylo… světlo XXIV.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Ti z vás, kdo tuto povídku snad sledují od začátku, si možná všimnou, že jsem Azirafalovi změnila občanské jméno. To bylo totiž tak, že jsem nevěděla, že v knize nějaké má (je tam jedna, malá, zcela nepodstatná zmínka, alespoń, co jsem našla) a tak jsem si ho vymyslela sama. Jenže pak jsem zjistila, že přece jen nějaké používá a tak… jsem těch pár zmínek v této povídce změnila.

Výzva č. 24 Svázání/svazek

XXIV.

Šestého června dostali oba poštou pozvánku na svatbu do Dolního Tadfieldu, která se měla konat za čtrnáct dnů. (Pozn.: Pokud si říkáte, že je to na takovou událost poměrně dost pozdě, pak máte asi pravdu. Nutno ovšem podotknout, že Anatéma a Newton se dlouhou dobu nemohli rozhodnout, zda je vůbec zvát. Pak si ale řekli, že ke konci světa už vlastně skoro došlo a že co by se mohlo stát teda horšího a nakonec pozvánky poslali a děj se vůle Vy víte koho – né, Voldemorta né, Ježiš Marjá!)

A stejně jako se dohadovali výše uvedení snoubenci, hašteřili se i naši dva hlavní protagonisté, jestli se zúčastnit. Asi si umíte představit, kdo byl pro a kdo proti. Ale Azirafalův názor brzy převážil, zejména když neměli ten víkend nic lepšího na práci (pozn.: třebaže Crowley by věděl), nebylo by to zdvořilé (pozn.: ano, děkujeme, Azirafale, že jsi to připomněl), obřad se měl konat v sadu za Jasmínovým loubím (pozn.: nám dobře známým domem z původního příběhu) a vůbec ho neměl vést kněž, ale měl naopak probíhat ve velmi pohanském a tedy bezbožném stylu. (Pozn.: Oficiální ceremoniáři byli samozřejmě přítomni rovněž, přihlíželi však z diskrétní vzdálenosti lavičky u domu a jediné, co v den den udělali kloudného, bylo, že si nechali podepsat lejstra a pak snědli pár svatebních koláčků.) Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXIII.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Další z mých oblíbených částí. Já se s nimi totiž dost ztotožňuju…

Výzva č. 23 Sportem ku zdraví

XXIII.

„Nechápu, jak jsi mě k tomu dokázal přesvědčit,“ procedil Crowley skrz zaťaté zuby už asi potřetí.

„Jsem anděl,“ vydechl podobně přidušeně Azirafal.

Bylo ráno, první červnový víkend a foukal mírný větřík. A podél Temže se plahočily dvě nadpozemské bytosti v pestrobarevných trikotech, které předstíraly, že běží, ačkoliv jim to vůbec nešlo. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXII.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 22 Slepota

XXII.

„Nemáš někdy pocit, že jsme jako slepí?“

„Co tím myslíš, anděli?“

Procházeli právě parkem od jezírka, u kterého dosytili už tak přežrané kachny. Crowley se zamračil a podíval sena oblohu. Mračna se stahovala a vzduch se ochlazoval, nahoře asi houstla atmosféra a to se mu vůbec nelíbilo…

„No, však víš – my a vy, my versus vy, my a vy versus lidi. Netrápí tě někdy, že nevíme, kam to vede?“ Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XXI.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Už jsem se zmínila, že ta povídka má taky rating? Asi radši ne… Ale má! Jinak… tohle je jedna z mých nejoblíbenějších částí, třebaže jsem dlouho nemohla přijít na to, o čem vlastně bude;-)

Výzva č. 21 Zakomponujte poslední čtenou/oblíbenou/neoblíbenou knížku

XXI.

„No, ale to nedává vůběc žádný smysl!“ rozhočil se Azirafal jednoho odpoledne asi týden na to. Seděl právě na bílé pohovce v Crowleyho bytě, zatímco dotyčný démon se jal opečovávat rostliny, které mu poněkud přebujely samou radostí, že ho tak dlouho neviděly. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XX.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 20 Nevěra

XX.

Nakonec se přesto vsadili, ale tak, aby neranili Azirafalovy city a přesto vyhověli Crowleyho touze po lovení hříšníků.

Šlo o to, kdo najde za jeden den dříve alespoň pět dospělých lidí, kteří nikdy nepomysleli na nevěru.

A když se pak na sklonku toho dne choulili k sobě na pohovce se sklenkou cherry v ruce (pozn.: neboť si pro svou sázku zvolili jeden obzvláště chladný, Zmrzlý den), museli si připustit, že prohráli oba. Azirafal z toho byl zklamaný a Crowley vlastně rovněž. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XIX.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 19 – Sázka

XIX.

„A co takhle sázka?“ podotkl jednoho květnového dne Crowley, zatímco si leštil své dlouhé nehty.

„Já se nesázím,“ odpověděl Azirafal se zamračením.

Démon si dal ruku v bok. „A od kdy? Na výsledek bitvy u Waterloo sis vsadil.“

„To… to byla jiná doba,“ bránil se anděl a raději začal sbírat knihy, které se mu nahromadily na pracovním stole, zatímco si užíval… no, řekněme… prázdniny v Londýně se svým přítelem. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XVIII.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 18 – První polibek

XVIII.

Pamatujete na jejich první polibek? Tehdy, jak za gradujícího zpěvu Céline Dion přeskočil Crowley stůl a vrhnul se na… Ach, ne, tak to vlastně ve skutečnosti nebylo. Ale stejně máme v živé paměti ten první polibek, který věnoval Azirafal Crowleymu, a pak ten první, kterým si o chvíli později a skoro o dvě míle dál uzurpoval Crowley Azirafala. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XV.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 15 – Zlozvyky a nešvary

XV.

V jedné z předchozích částí jsme se zmínili, že andělé jsou bezpohlavní. Doslova bylo psáno, cituji, že: „andělé jsou bezpohlavní, pokud se jednou za čas opravdu nerozhodnou dát si tu námahu“ (pozn.: hned za větou, ve které bylo stanoveno, že by si mnoho lidí myslelo, že Azirafal byl, cituji: „teplejší než parta opic, která se nadýchala rajského plynu“). Čtenáře by tedy jistě zajímalo, jak konkrétně by to mezi nimi (pozn.: mimo toho pověstného „tam a zpět“, kteréžto je velmi univerzální) fungovalo. Celý příspěvek