A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou X.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

X. Přivodil si hyperglykemický rauš

O několik týdnů později, bylo to někdy ke konci září, se jeden z těch teplejších dnů babího léta obzvláště vydařil. Tedy to si alespoň Azirafal říkal, když… no prostě předtím.

„Opravdu se domníváš, že je to naprosto nezbytné?“ zasténal vlečený anděl a Crowley se uchechtl. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou VIII., IX.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

A/N: Povídka je dopsaná už od března, ale neměla jsem čas na upravy. Teď už mám;)

VIII. Znovu se opil

„Mi netvrď, že’s to nechtěl znovu ochut-nat,“ zvolal Crowley opile a znovu pozvedl svou skleničku s absintem.

Kdyby byli obyčejní lidé, možná by způsobovali poměrně rozruch, ale jelikož jimi nebyli, nikdo si jich vlastně nijak zvlášť nevšímal, a tedy se ani nikdo nesnažil podotýkat, že by snad porušovali nějaké vyhlášky o neopíjení se na veřejnosti nebo požívání zakázaných alkoholických nápojů vůbec. Celý příspěvek

Celý nový svět

Azirafal a Crowley od miss-lol

Autorka: Patoložka; Beta-read: Adelay

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Fluff, tanec

Shrnutí: Azirafal a Crowley spolu tráví hodně času. Toto je povídka o jednom takovém zvláštním společném večeru, kdy i tančili.

A/N: Jen takový fluffy nápad. To proto, že jsem je moc chtěla vidět… tančit;-)

ooOoo

Celý nový svět

Středy bývaly filmové, vlastně bývaly filmové již poměrně dlouhou dobu, zhruba tak od té doby, co se Crowley pokusil vydobýt si protipól k Azirafalovým nedělním chvilkám poezie a lidi už vynalezli VHSky.

Takže od té doby byly středy, pokud neměli nějakou neodkladnou práci, filmové a s donáškovým jídlem, což byla většinou čína, ale občas také indické jídlo nebo thajské nebo pizza (pozn.: jednou zkusili i donášku sushi, ale prý to nebylo ono, a tak to pak znovu už nikdy neriskovali). Minulý týden zhlédli poslední díl Jamese Bonda a dnes měli v rámci akce ‚osvěta‘ načínat ságu Harryho Pottera. Celý příspěvek

Dlouhá noc v Paříži – I. část

Autorka: Patoložka; Beta-read: Adelay

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Romance, Tragedy, Hurt/Comfort, Humor, slash

Shrnutí: Jaro 1944, Paříž, válka ještě neskončila. Toto je milostný příběh odehrávající se na jejím pozadí.

A/N: Povídka je inspirovaná románem Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Kdo se s ním setkal, a to jsme byli asi všichni, tak asi ví, kam to povede. A ano, přesně tam… Ještě nikdy jsem nic takové nenapsala. Nikdy jsem nic nesituovala do skutečné události a zejména ne do tak bolestné. Takže mám příšerný strach, abych něco nezkazila. Nezažila jsem to, nevím, jaké to bylo, neumím si to ani představit. Pak jsem si ale řekla, že to musím zkusit. A tak je to tady. Prosím, nesuďte mě příliš přísně.

Děkuji moc Adelay, že této povídce dělala předskokana a navrch mi ještě opravila chyby. A taky že uronila slzu :-*

Povídka vyjde ve třech částech ale najednou. Všechny ilustrace k povídce jsou tentokrát moje a vznikly dřív, než byla povídka sepsaná. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou VI., VII.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

VI. Vzal květiny na čerstvý vzduch

Po tom všem jedli v Ritzu a bylo to skvělé a dobré a byla v tom cítit úleva. Crowley byl tedy rozhodně v povznesené a rozverné náladě, a tak se po jídle rozhodl, že udělá jednu věc, o které už nějakou dobu uvažoval (pozn.: tak posledních pět minut, ale u někoho to je prostě stejné jako ‚nějaká doba‘).

Řekl si, že vezme své kytky na čerstvý vzduch.

Co si o tom myslely ty květiny, když se jim vzduch vířící skrz otevřená okýnka dravě proháněl přes stonky a listoví, protože Crowley chtěl otestovat, jestli je na tom jeho zbrusu nový automobil stejně dobře i po motorické stránce věci, by se dalo přeložit asi takto: Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou V.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

V. Přišel ke ztracenému

Do Londýna dojeli v džípu, který si vypůjčili na vojenské základně (pozn.: resp., který si tam prostě vzali, a nikdo je nezastavil). Řídil Crowley. Ne, že by nemohl řídit i Azirafal, to by jistě mohl, a to dokonce i takovou rychlostí, jakou by si zvolil, a takovým směrem, jakým by si zvolil, všechno to by dokázal a všichni v autě i mimo něj by přežili, jediná věc, které si nebyl vědom, bylo, jak přesně takový automobil funguje, na co je volant, kde jsou brzdy a na co jsou všechny ty páčky a nedej Bože i světýlka u palubní desky. Azirafal prostě řídit neuměl, kdyby ale chtěl, dojel by přesně tam, kam by bylo třeba.

Teď ale řídil Crowley a byla to celkem poklidná jízda provázená Handelovou Vodní hudbou, která se linula z přehrávače, který tam původně nebyl, a to dokonce po celou cestu, aniž by se změnila na To nejlepší z Queen. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou III., IV.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

III. Usnul pod lavicí

Když toho měl Crowley právě tak akorát, když už byl tak opilý, že ani nedokázal vědomě vystřízlivět, usnul nakonec pod lavicí a ve zpětném pohledu z toho měl vážně velkou radost, třebaže v tu chvíli úplně ne. Azirafal měl v tomto směru větší štěstí, nebť ten usnul na stole. Oba mohli být rádi, že putiky na venkově bývají přátelského ražení a že je nevyhodili ven do škarpy, ale nechali je tam milostivě dospat, třebaže byli cizinci a nikdo si nebyl jistý, jestli ráno bude jejich milovaná hospoda ještě stát nebo jestli ji třeba nevykradou, nezdemolují nebo nepodpálí. Venkovští lidé byli prostě takoví. Minimálně tam, v Dolním Tadfieldu, který byl tím nejpřátelštějším místem (pozn.: krom pana Tylera, samozřejmě) s tím nejnormálnějším počasím na zemi.

Crowley ležel na holé zemi s rukama za hlavou a chrápal. To byl posun od sesunutého stavu napůl na boku a napůl obličejem zarytým v hlíně, ve kterém se svých chrápáním začal. Jeho oblečení bylo stále očouzené, na zádech poněkud potrhané, vlasy trčící na všechny strany, jen slunečné brýle jako by měly všehovzdornou bariéru a navíc byly ještě připevněné kouzlem. Celý příspěvek