A na konci tunelu bylo… světlo XIV.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 14 Obyčejný den

XIV.

Když jste byli na světě celou věčnost (pozn.: což v našem případě znamenalo plus minus nějakých šest tisíc let), mohl vám občas každý den připadat stejný jako ten předchozí. Azirafal měl svou práci jako posel Boží, Crowley byl svůdce a měl své jisté v budoucích hříšnících, o zásluhy se občas dělili oba a oba měli své tajné sítě informátorů, do kterých například patřil i vojenský oddíl lovců čarodějnic nyní čítající jednoho člena, který si ovšem jednu čarodějnici zřejmě vezme za ženu, tak se už asi řemeslu věnovat nebude (pozn.: lovci čarodějnic byli podstatní v původním příběhu, do našeho příběhu nebudou – doufejme – zasahovat).

A pak tu byli ty triviálnější věci. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XIII.

Azifaral a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Tato část mi přišla velmi dojímavá, možná vám bude připadat prostě jen trapná, ale mě přišla dojímavá… 😉

Výzva č. 13 Inspirace písní

XIII.

Pro větší sílu prožitku doporučujeme čtenářům, aby si k následující části pustili píseň My Heart Will Go On z Titaniku, kterou lze najít např. zde:

Hudba začíná hrát a dostává se nám pod kůži a Azirafal se odhodlává k položení Zásadní otázky a za prvních slov divy Céline Dion (Every night in my dreams I see you, I feel you…) pokládá otázku: „Ty Crowley, nedáváš mi ty květiny náhodou ty?“ Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XII.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 12 Nedorozumění

XII.

Tak a bylo to tady. V minulé části jsme se dozvěděli, že náš nedovtípivý anděl položil zcela Zásadní otázku. A Crowleymu se v té chvíli promítlo v hlavě to nepřeberné množství scénářů, ve které to mohlo vyústit.

V jedné z těch variant to totálně podělal, když všechno popřel. V jiné to celé vybouchlo, když přiznal barvu. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo XI.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 11 Měsíc

XI.

Měsíc. Celý měsíc podstrkával Crowley ty kytky a už se skoro cítil jako květinář a ne démon na misi. I když ta květinová mise byla někdy skoro zábavnější a poutavější a vyžadovala až pekelnou důmyslnost. Protože přicházet na stále nové a nové způsoby, jak Azirafalovi věnovat květinu, byla skutečně výzva.

Vyjmenujme z Azirafalova pohledu ty nejzajímavější případy. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo X.

Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 10 Zakomponovat poslední viděný/oblíbený/neoblíbený film

X.

Věděli jste, že v Londýně existovalo kino, kde jste při vstupu jako bonus obdrželi květinu? Azirafal to nevěděl a přesto vcházel do malého, útulného sálu s překrásnou, bílou růží v ruce. Crowley žádnou růži neměl, akce se prý vztahovala na jeden kus na pár. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo IX.

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 9 Let

IX.

(Pozn.: Pokud čtenáři čekali, že teď už na to teda vlítnou, mají smolíka, neboť tohle není zvrhlý příběh plný sexu, tohle je zvrhlý příběh o dvou idiotech a o autorce, která jim dělá příšerné věci.)

Bílý konferenční stolek byl prostřený a zaplněný jídlem sladkých, slaných i kyselých chutí. Z šálků umně usazených na podšálcích se jen kouřilo a dokonce tam stály i skleničky na víno a plná lahev položená na dosah byla neustále vychlazená na tu správnou teplotu. A přesto to nebylo žádné rande. To se jen Azirafal snažil vyjít vstříc přítelovým potřebám. A taky ho trochu potěšit. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo VIII.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 8 Láska a nenávist

VIII.

Přísně a prakticky vzato démoni žádný spánek nepotřebovali (pozn.: a ani andělé ne, obě strany byly konec konců stvořeny ze stejné podstaty). Občas si rádi zahiberovali, aby dokázali přečkat nějaké ty ošklivé časy (pozn.: třeba jako to Crowley udělal v tom nepěkném čtrnáctém století), občas nějakou dobu prolenošili a občas ji i prospali. Ale nutnost to nebyla. Crowley si však za ta léta mezi lidmi tolik zvykl na jejich způsob života, že nějaký ten spánek, pokud přímo nepotřeboval, tak rozhodně vyhledával. Koneckonců to většinou byl velmi příjemně a kvalitně strávený čas. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo VII.

Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 7 Ve víně je pravda

VII.

Crowleho byt se nacházel v Mayfair, sotva sedm bloků od Azirafalova obchodu a bydliště v jednom v Soho a tudíž i jen pár bloků od zmiňované hospody U dvou zmijí.

Ten byt byl dokonalým prototypem skvělé koupě – byl prostorný, světlý, byl elegance sama, s bílým koženým nábytkem a neustále plnou ledničkou. Dvě telefonní linky a k nim připojený záznamník byly důležité v původním příběhu, proto je nyní jen zmíníme, ale květiny, květiny ty opomenout nelze, neboť, jak víme z minulé kapitoly, mohly by být důležité pro náš příběh současný. Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo VI.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 6 „Ze všech barů na světě si musel vybrat ten můj.“

VI.
Stejnou dobu, jakou trvala cesta k hospůdce Crowleymu autem, trval i Azirafalovy jeho let. Stačilo, když před svým antikvariátem roztáhl bělostná křídla, párkrát (pozn.: přesně 133 krát) s nimi máchl ve vzduchu a přitom sledoval Crowleyho stopu. Za ta léta to již nebylo těžké. Táhla se jako krvavá linka přímo před jeho zrakem. (Pozn.: Že po světě létali andělé a vy jste je přesto nikdy nezahlédli ani koutkem oka, není nikterak neobvyklé – zaprvé totiž existuje selektivní slepota a za druhé přece jen těžko zahlédnou bytost, jíž je zázrak neviditelnosti vlastní.) Celý příspěvek

A na konci tunelu bylo… světlo V.

Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Výzva č. 5 „Jako bych byl neviditelný.“

V.

Crowleyho jsme opustili ve chvíli, kdy začal londýňanům znepříjemňovat jejich už tak nepříjemný život, pak mu to ale přišlo jako otřepaná písnička a rozhodl se, že raději utopí svou frustraci v alkoholu. Zapadl tedy ke Dvěma zmijím.

Za barem v tom podniku naléval barman Tom. Byl to malý kulhající muž s hrbem na zádech – ale ne, špatná pohádka, to byla ta o tom kouzelném chlapečkovi s jizvou na čele ve tvaru blesku. Tedy náš Tom byl naopak mladý, příjemný chlápek, který si svou službu zpříjemňoval rozhovory s hosty. Celý příspěvek