Author Archives: patolozka

Celý nový svět

Azirafal a Crowley od miss-lol

Autorka: Patoložka; Beta-read: Adelay

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Fluff, tanec

Shrnutí: Azirafal a Crowley spolu tráví hodně času. Toto je povídka o jednom takovém zvláštním společném večeru, kdy i tančili.

A/N: Jen takový fluffy nápad. To proto, že jsem je moc chtěla vidět… tančit;-)

ooOoo

Celý nový svět

Středy bývaly filmové, vlastně bývaly filmové již poměrně dlouhou dobu, zhruba tak od té doby, co se Crowley pokusil vydobýt si protipól k Azirafalovým nedělním chvilkám poezie a lidi už vynalezli VHSky.

Takže od té doby byly středy, pokud neměli nějakou neodkladnou práci, filmové a s donáškovým jídlem, což byla většinou čína, ale občas také indické jídlo nebo thajské nebo pizza (pozn.: jednou zkusili i donášku sushi, ale prý to nebylo ono, a tak to pak znovu už nikdy neriskovali). Minulý týden zhlédli poslední díl Jamese Bonda a dnes měli v rámci akce ‚osvěta‘ načínat ságu Harryho Pottera. Celý příspěvek

Dlouhá noc v Paříži – I. část

Autorka: Patoložka; Beta-read: Adelay

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Romance, Tragedy, Hurt/Comfort, Humor, slash

Shrnutí: Jaro 1944, Paříž, válka ještě neskončila. Toto je milostný příběh odehrávající se na jejím pozadí.

A/N: Povídka je inspirovaná románem Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Kdo se s ním setkal, a to jsme byli asi všichni, tak asi ví, kam to povede. A ano, přesně tam… Ještě nikdy jsem nic takové nenapsala. Nikdy jsem nic nesituovala do skutečné události a zejména ne do tak bolestné. Takže mám příšerný strach, abych něco nezkazila. Nezažila jsem to, nevím, jaké to bylo, neumím si to ani představit. Pak jsem si ale řekla, že to musím zkusit. A tak je to tady. Prosím, nesuďte mě příliš přísně.

Děkuji moc Adelay, že této povídce dělala předskokana a navrch mi ještě opravila chyby. A taky že uronila slzu :-*

Povídka vyjde ve třech částech ale najednou. Všechny ilustrace k povídce jsou tentokrát moje a vznikly dřív, než byla povídka sepsaná. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou VI., VII.

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

VI. Vzal květiny na čerstvý vzduch

Po tom všem jedli v Ritzu a bylo to skvělé a dobré a byla v tom cítit úleva. Crowley byl tedy rozhodně v povznesené a rozverné náladě, a tak se po jídle rozhodl, že udělá jednu věc, o které už nějakou dobu uvažoval (pozn.: tak posledních pět minut, ale u někoho to je prostě stejné jako ‚nějaká doba‘).

Řekl si, že vezme své kytky na čerstvý vzduch.

Co si o tom myslely ty květiny, když se jim vzduch vířící skrz otevřená okýnka dravě proháněl přes stonky a listoví, protože Crowley chtěl otestovat, jestli je na tom jeho zbrusu nový automobil stejně dobře i po motorické stránce věci, by se dalo přeložit asi takto: Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou V.

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

V. Přišel ke ztracenému

Do Londýna dojeli v džípu, který si vypůjčili na vojenské základně (pozn.: resp., který si tam prostě vzali, a nikdo je nezastavil). Řídil Crowley. Ne, že by nemohl řídit i Azirafal, to by jistě mohl, a to dokonce i takovou rychlostí, jakou by si zvolil, a takovým směrem, jakým by si zvolil, všechno to by dokázal a všichni v autě i mimo něj by přežili, jediná věc, které si nebyl vědom, bylo, jak přesně takový automobil funguje, na co je volant, kde jsou brzdy a na co jsou všechny ty páčky a nedej Bože i světýlka u palubní desky. Azirafal prostě řídit neuměl, kdyby ale chtěl, dojel by přesně tam, kam by bylo třeba.

Teď ale řídil Crowley a byla to celkem poklidná jízda provázená Handelovou Vodní hudbou, která se linula z přehrávače, který tam původně nebyl, a to dokonce po celou cestu, aniž by se změnila na To nejlepší z Queen. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou III., IV.

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

III. Usnul pod lavicí

Když toho měl Crowley právě tak akorát, když už byl tak opilý, že ani nedokázal vědomě vystřízlivět, usnul nakonec pod lavicí a ve zpětném pohledu z toho měl vážně velkou radost, třebaže v tu chvíli úplně ne. Azirafal měl v tomto směru větší štěstí, nebť ten usnul na stole. Oba mohli být rádi, že putiky na venkově bývají přátelského ražení a že je nevyhodili ven do škarpy, ale nechali je tam milostivě dospat, třebaže byli cizinci a nikdo si nebyl jistý, jestli ráno bude jejich milovaná hospoda ještě stát nebo jestli ji třeba nevykradou, nezdemolují nebo nepodpálí. Venkovští lidé byli prostě takoví. Minimálně tam, v Dolním Tadfieldu, který byl tím nejpřátelštějším místem (pozn.: krom pana Tylera, samozřejmě) s tím nejnormálnějším počasím na zemi.

Crowley ležel na holé zemi s rukama za hlavou a chrápal. To byl posun od sesunutého stavu napůl na boku a napůl obličejem zarytým v hlíně, ve kterém se svých chrápáním začal. Jeho oblečení bylo stále očouzené, na zádech poněkud potrhané, vlasy trčící na všechny strany, jen slunečné brýle jako by měly všehovzdornou bariéru a navíc byly ještě připevněné kouzlem. Celý příspěvek

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou I., II.

A cesta k tunelu vedla poněkud oklikou

…aneb třicet věcí, které Crowley udělal, aniž možná chtěl, od konce světa do následujícího března

Fandom Dobrá znamení, Crowley & Azirafal

Prequel k povídce A na konci tunelu bylo… světlo

A/N: Povídka byla inspirovaná úžasnou povídkou 100 Things Crowley Would Do Before the World Ended od shewhoguards (tomu se prostě nedalo zabránit) a budou v ní prvky i jiných povídek, které jsem mezitím přečetla (tomu se taky nedalo zabránit). Rovněž se tam vyskytují nejen zmínky z kánonu a odkazy na něj ale i citace, neboť je to příběh přímo navazující na dění Dobrých znamení.

Good Omens

Třicet věcí, které Crowley udělal, aniž možná chtěl, od konce světa do následujícího března

…často viděno Azirafalovýma očima

Celý příspěvek

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 16 – epilog

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Toto je poslední část této povídky. Až to jednou někdo bude číst, třeba mi řeknete, jestli to za něco stálo. Já se totiž domnívám, že snad ano, ale jelikož jsem to vlastně psala čistě ze svého vlastního prožitku z psaní a tvoření příběhu, tak jsem v podstatě spokojená, i když je to jen nějakých 6,5 tis. slov. K cyklu vznikl ještě prequel, je hotový, jen není zfinišovaný; s jeho publikováním proto budu pokračovat, až s tím budu spokojená;-)

Pátek 23. srpna, naposledy

IV.

Byl večer, ale ještě nebyla tma. Koneckonců k západu slunce v Dolním Tadfieldu dne 23. srpna 2019 mělo dojít až ve 20:09 a to bylo zhruba za… osm a půl minuty, že.

Adam Young byl ještě venku a čekal. Věděl, že přijedou. Věděl to až až moc dobře.

Když se kola toho starého a zároveň stále funglnového, černého bentleye zastavila kousek od místa, kde stál opřený o starou studnu, Pes tentokrát ani nezaštěkal, ani nezavrčel. Byl připravený, protože Pán mu to řekl. Celý příspěvek

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 15

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Další z mých oblíbených částí.

Pátek 23. srpna, ještě jednou

III.

„Chtěl bych, abys něco věděl,“ zašeptal Crowley kamsi do Azirafalova břicha, zatímco měl hlavu odloženou na jeho hrudníku a kreslil mu prsty po kůži různé obrazce. Srdíčka a kytičky a vlnovky, co vypadaly jako hadi, a občas také starodávné, složité symboly, o kterých si myslel, že už je zapomněl. Lechtalo to. A bylo to zvláštně známé a upokojující.

„Ano, můj milý. Co?“ Celý příspěvek