Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 16 – epilog

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Toto je poslední část této povídky. Až to jednou někdo bude číst, třeba mi řeknete, jestli to za něco stálo. Já se totiž domnívám, že snad ano, ale jelikož jsem to vlastně psala čistě ze svého vlastního prožitku z psaní a tvoření příběhu, tak jsem v podstatě spokojená, i když je to jen nějakých 6,5 tis. slov. K cyklu vznikl ještě prequel, je hotový, jen není zfinišovaný; s jeho publikováním proto budu pokračovat, až s tím budu spokojená;-)

Pátek 23. srpna, naposledy

IV.

Byl večer, ale ještě nebyla tma. Koneckonců k západu slunce v Dolním Tadfieldu dne 23. srpna 2019 mělo dojít až ve 20:09 a to bylo zhruba za… osm a půl minuty, že.

Adam Young byl ještě venku a čekal. Věděl, že přijedou. Věděl to až až moc dobře.

Když se kola toho starého a zároveň stále funglnového, černého bentleye zastavila kousek od místa, kde stál opřený o starou studnu, Pes tentokrát ani nezaštěkal, ani nezavrčel. Byl připravený, protože Pán mu to řekl.

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 15

Crowley a Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Další z mých oblíbených částí.

Pátek 23. srpna, ještě jednou

III.

„Chtěl bych, abys něco věděl,“ zašeptal Crowley kamsi do Azirafalova břicha, zatímco měl hlavu odloženou na jeho hrudníku a kreslil mu prsty po kůži různé obrazce. Srdíčka a kytičky a vlnovky, co vypadaly jako hadi, a občas také starodávné, složité symboly, o kterých si myslel, že už je zapomněl. Lechtalo to. A bylo to zvláštně známé a upokojující.

„Ano, můj milý. Co?“

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 14

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Pátek 23. srpna

I.

Byli doma. Byli doma. Bylo doma!

Byli doma a byli na zemi a byli spolu.

Azirafal tomu nemohl uvěřit, nemohl popadnout dech… vlastně doopravdy nemohl popadnout dech, protože Crowley ho svíral tak pevně, že nějaké nadechnutí vůbec nepřicházelo v úvahu.

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 13

Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Čtvrtek 22. srpna, skoro úplně nejpozději

III.

Satan ho propaloval svým planoucím pohledem a Crowley nesměl, nesměl sklopit zrak, i když měl pocit, jako by mu do lebky hloubili díru zaživa.

A pak Pán všech pekel konečně pokynul rukou, aby pokračoval, a zarazil tím všechny, kteří se snad chtěli vměšovat.

„Můj pane,“ chopil se Crowley příležitosti, rozhodnutý ji nepustit, ať to stojí, co to stojí, „lidstvo propadá peklu.“

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 12

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Čtvrtek 22. srpna, ale znovu o něco později

II.

Azirafal přestal dýchat. To… to bylo nemyslitelné. To bylo…! A přesto, přesto se to dělo.

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 11

Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Čtvrtek 22. srpna, ale o něco později

I.

Crowley se prodíral úzkými uličkami pekla a myslel přitom na to, že je to fakt peklo (pozn.: kdybyste to nepoznali, tak je to dvojsmysl). Potkával davy řadových démonů, ti nižší na něj povětšinou kývli, někteří k tomu připojili víceméně uctivé: „Crawly,“ a občas i: „Crowley,“ ti vyšší si ho prohlíželi se zájmem i bez zájmu a Mammon ho dokonce přátelsky poplácal po zádech. Ještě teď cítil pupínky, které mu tam po tom doteku vyrašily.

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 10

Azirafal a Crawly

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Moje oblíbená…

Stále čtvrtek 22. srpna, ovšem znovu před šesti tisíci lety

V edenské zahradě foukal příjemný větřík a Crawly pozvedl hlavu a otevřel ozubenou tlamu, aby ho mohl cítit na jazyku. Ta otázka stále visela ve vzduchu. A byla to jedna z těch Zásadních a Převratných. A přesto byla tak Prostá.

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 9

Azirafal

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Čtvrtek 22. srpna, znovu

II.

Azirafal věděl, že má pravdu. Byl si tím zatraceně jistý. Protože kdyby neměl, kdyby na něj peklo doopravdy mohlo vztáhnout své dlouhé prsty, už by dávno neexistoval. Nebo by alespoň snášel nesmírná muka. Nebo něco podobného, čím se tady dole padlí bavili, aby si ukrátili nekonečnou chvíli své existence. Crowley mu jednou řekl, že pro něj nebe není, že je tam příšerná nuda, jednou větou ale zároveň dodal, že v pekle se zas jeden zblázní ze všeho toho vzrušení. No, musel uznat, že chvílemi ho zažíval sám. Třeba ve chvíli, kdy…

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 8

Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

Čtvrtek 22. srpna

I.

Čas… Čas odměřený lidským bytostem pádí, jako by mu za patami hořelo. Samozřejmě se občas dokonce i zastaví, aby nabral dech, ale po většinu svého žití je prostě k nezastavení. A proto tak rychle středa přešla v čtvrtek, ne, že by na tom na tomto místě až tak záleželo, pomyslel si Crowley, ale přesto… doba, kterou strávil v Azirafalově společnosti, v andělově náruči, jako by byla vzdálená celá staletí a ne sotva… pár malicherných hodin.

Jenže v tom tunelu byla příšerná tma 7

Azirafal a Crowley

Fandom Dobrá znamení, Azirafal/Crowley

A/N: Pokud se tu náhodou najde někdo, kdo to čte, mohli byste mi o tom dát vědět? 😉

Čtvrtek 22. srpna, před šesti tisíci lety

Předstírat spánek bylo snadné. Vyhřívat se na výsluní něčí pozornosti a nemuset snášet následky svých činů bylo tak příjemné. A odkládat nevyhnutelné bylo dost často… nezbytné.

A pak si Crawly povzdechl a otevřel svá korálkovitá očka.

Azirafalova víčka už byla suchá a anděl sám hleděl nepřítomně kamsi na východ, třebaže slunce už bylo dávno znovu nad obzorem.