Autorka: Patoložka; Beta-read: Adelay
Fandom Dobrá znamení, A/C (ineffable husbands)
Fluff, humor, angst, m-preg (tak nějak)
Shrnutí: Po apokalypse, která se nekonala, se dali Azirafal a Crowley konečně dohromady. Jenže osud jim do cesty přistaví další záhadu, kterou mají vyřešit. Odkdy totiž andělé tolik spí?
A/N: Po delší době opět něco. Téma, které mě trochu pronásledovalo a relativně dlouze jsem o něm ve vztahu k tomuto fandomu uvažovala. Uvidíme, jak se bude líbit vám.
…
Cesta z Mayfair do míst, kde ležel Azirafalův obchod se starými a vzácnými knižními tisky, byla Crowleymu důvěrně známá. Bentley tiše předl na tisíckrát zdolané silnici a démon sedící na koženém sedadle toho starobylého automobilu vyhlížel dokonale vyleštěnými okny ven a pozoroval cvrkot města. Někdo by možná namítal, že je to skoro nudná rutina být stále ve stejných místech, dělat stále ty stejné věci, ale Crowleymu to tak nepřišlo. Mohl by tudy projíždět po milionté a nenudil by se. Stále by to mělo ten kořenitý nádech čehosi, čehosi, co vnímáte až někde hluboko v břiše nebo možná taky v srdci. Nádech očekávání…
Zaparkoval své starožitné auto přímo před obchodem, právě v místech, kde ještě před chvílí byla zaručeně dvojitá plná čára, a aniž by věnoval pozornost nápisu: Zavřeno visícímu v zašlé dveřní tabulce, bez odporu vešel.
Azirafalův obchod byl stále plný knih a bude stále plný knih až do té chvíle, dokud bude stát. Kdyby nebylo toho jednoho nemilého dne během apokalypsy, která se před rokem nakonec nekonala, byl by stále plný knih celých dvě stě dvacet let od svého založení.
Dveře za Crowleym tiše zaklaply a on stanul ve stinných prostorách budovy, které pamatovaly lepší časy, rozhodně dávno mrtvého dekoratéra interiérů a možná i samotnou královnu Viktorii (která se tu snad jednoho památného odpoledne roku 1862 mohla, ale také nemusela stavit). Přesto jako zázrakem všechno drželo pohromadě, starobylý nábytek se těšil nejlepšímu zdraví a prach se na zdejší knihy raději ani nepodíval, natož aby se odvážil na ně ulehnout ke spánku. Oku obyčejného člověka, kterému by bylo dovoleno se zde důkladně porozhlédnout, by to možná celé přišlo jako umělecké dílo přepečlivého a čistotu milujícího občana a rozhodl by se tu provozovat muzeum, Crowley ovšem věděl své.
„Anděli? Hej, anděli, kde jsi?“ zvolal do panujícího ticha, zatímco si to ve svých botách z hadí kůže rázoval k zadní místnosti, kde měl Azirafal svou pracovnu a kde společně propili nejednu dlouhou noc.
„Andě-anděli?“ zarazil se překvapeně na prahu a pak si musel posunout sluneční brýle na nose, aby dobře viděl na scénu, která se mu naskytla před očima. Celý příspěvek →
Autorka: Patoložka; Beta-read: Adelay
Autorka: Patoložka
Povídky od Patoložky 