With Eyes Wide Open – S očima doširoka otevřenýma 6

Autorka: suitesamba; překlad: Patoložka; beta-read: Aneri

https://archiveofourown.org/works/610909

PP: Hmmm… co k tomu říct? Já nevím… asi jsem moc unavená a vůbec mi to nemyslí 😀 Jo, vlastně jo – tahle kapitola bude o… Harrym a Severusovi 😀 😀

Část šestá

Severus se nevrátil domů dříve než v neděli ráno.

V sobotu ráno dorazila sova zápasící s nákladem svitku ve velikosti Harryho paže se zprávou od smluvního poradce. Harry strávil větší část dne tím, že ji procházel. Celý ten soupis byl vyčerpávající, objemný a jak si říkal, i poměrně zbytečný. Některé problémy, které poradce vypíchl, spíše hovořily o charakteru domu. Jako třeba, že schodnice jsou vychýlené o stupeň nebo dva nebo že sklo na předních okenních tabulích je zvlněné a zkresluje. Plíseň a stejně tak dřevokazní mravenci už problémem byly, ale Harry se nedomníval, že by Severus dovolil Gringottovým nahoře vyměnit starobylou vanu na nožičkách za modernější verzi s neklouzavým povrchem.

Pozdě odpoledne znovu pracoval na zahradě a pak odnesl kočce nějaké zbytky kuřete. Zatím všechnu nabídnutou potravu přijala a Harry stihl dokonce okouknout i její koťátka. Byly čtyři – každé mělo jinou barvu, ačkoliv bylo ještě těžké říct, kde jedno končilo a druhé začínalo. Po cestě zpátky z přístavků se znovu zašel podívat na kamenný labyrint a zhodnotil, že je dobrá čtvrtina labyrintu zničená a je nutné ji opravit nebo nahradit jinými kousky. Dobrou hodinu poté strávil vytrháváním přerostlé trávy na okrajích mýtiny, ve které našel také velké množství kamenů. Ty pak pečlivě naskládal do blízkosti labyrintu rozdělené podle barev.

V neděli ráno přivedla Andromeda do domu Teddyho. Tu návštěvu si naplánovali už před týdnem, těsně před svatbou. Posnídali společně v zahradě. Harry choval Teddyho na klíně a krmil ho kousky vajíčkového chleba, zatímco si spolu s Andromedou povídali.

„Prostě se tu ve čtvrtek večer bez ohlášení zjevila,“ prohlásil, když jí vyprávěl o nečekané návštěvě Narcisy Malfoyové. „Chtěla vidět Severuse a když jsem jí řekl, že odjel do Paříže, sdělila mi, že jsou Lucius s Dracem v Paříži taky.“

„Měla jsem za to, že měla v plánu Severuse oženit, aby ho udržela od Luciuse co nejdál,“ poznamenala Andromeda.

„Nebo aby udržela Luciuse co nejdál od něj,“ utrousil Harry. „Očividně počítala s tím, že se všechno změní, až se Severus ožení.“

„Tak naivní není,“ odvětila Andromeda. „Ani zdaleka ne. Ona po něčem pase. Harry, já si myslím, že věděla, že bude Severus pryč, a chtěla si tě zkontrolovat, když u toho nebude – aby viděla, jak zareaguješ. Vlastně si jen těžko dokážu představit, že by už předtím nevěděla, kde je. Žil u nich až do svatby – musel si ten odjezd plánovat už předtím. A pokud doopravdy odjel, aby se v tamní nemocnici ucházel o místo, no, pak by to byly skvělé zprávy. Zprávy, se kterými by se podělil, nemyslíš?“

Harry pokrčil rameny a pohoupal Teddyho na kolenou. Problémem bylo, že to nevěděl. On toho totiž o Severusovi vůbec moc nevěděl. Vlastně – všechno, co o něm v tuto chvíli věděl, bylo, že vůbec nebyl takový, jakého si ho představoval. Samozřejmě, že očekával svého profesora, který ho slovně napadal po většinu času v Bradavicích, ale místo toho byl ženatý a žil s tiše mluvícím mužem, který, jak se zdálo, trávil hodně času tím, že na něj zíral, jako by se pokoušel vyřešit nějakou záhadu. S mužem, který očekával, že všechno půjde nějakým způsobem, a který byl překvapený, když tomu tak někdy nebylo.

„Harry?“ vybídla ho Andromeda.

Ten předtím zamyšleně hleděl na vrcholek Teddyho hlavičky a teď zvedl hlavu.

„Jak to doopravdy jde? S tebou a Severusem?“

Harry se neurčitě pousmál. „Strávil jsem s ním dva a půl dne a z toho jeden z těch dní byl náš svatební,“ odpověděl.

„A taky jednu noc,“ dodala Andromeda jemně.

Harry cítil, jak se mu tvář rozpálila do ruda.

„Proběhlo to tedy dobře?“ vyzvala ho Andromeda.

„Proběhlo to dobře,“ přisvědčil Harry rychle. „Vážně.“ Odstranil vidličku z Teddyho dosahu, když ji batole chtělo chytit, a byl za to odvedení pozornosti vděčný.

„Dobře jako uspokojivě nebo dobře jako snesitelně?“ Natáhla se a smetla z Teddyho tvářičky drobeček. „Nemusíš odpovídat, Harry. Nechci do toho strkat nos. Mám jen… obavy. To je všechno.“

„Věděl jsem, do čeho se ženu,“ povzdechl si Harry. „A vážně, bylo to v pořádku.“ Usmál se. „Bylo to dobré. Užil jsem si to. Jen jsem si říkal, o kolik lepší by to asi bylo, kdybychom do toho dali i srdce.“

Nostalgicky se na ni zadíval a ona se natáhla přes stůl a vzala ho za ruku. Teddy vypískl a chňapl po jejím barevném náramku.

„Chtěla bych to pro tebe rovněž, Harry. A jednou to dostaneš – pokud ne letos se Severusem, tak poté s někým, koho budeš milovat a kdo bude tvou lásku opětovat. Jsi stále tak mladý – a ještě máš tolik času před sebou.“

Stiskla mu ruku a Harry se usmál. „Dostanu,“ odpověděl. „I kdybych tímhle vším jen trénoval. Až se to skutečně bude dít, pak budu mít daleko víc zkušeností.“

Zatímco mluvil, Andromeda vzhlédla přes jeho rameno.

„Severus je tady,“ sdělila mu tiše. „Právě se objevil na pozemcích.“

Harry otočil hlavu. Muž k nim směřoval přes terasu.

„Dobré ráno,“ pozdravil ho, když se přiblížil. „Právě jsme posnídali.“

„Jak vidím,“ odpověděl Severus. Kývl na Andromedu. „Andromedo.“ Pak si odsunul židli a posadil se. Harry viděl, jak očima zvědavě spočinul na dítěti uhnízděném na jeho klíně. Teddy na něj zamával umolousanou ručičkou. „Pápá,“ zabreptal.

„Jaká byla cesta?“ Harry si Teddyho usadil na klíně pohodlněji.

„Pápá,“ zvolal Teddy znovu a stále na Severuse zamával.

„Snaží se mi tím něco říct?“ zeptal se Severus a vypadal přitom lehce pobavený. Pak si prohlédl podnos a vybral si z něj makový muffin.

„To je jen takové ‚pápá‘ pro všechno,“ odpověděla Andromeda. Opřela se na židli a shovívavě se na svého vnuka usmála. „Používá to jako ‚ahoj‘, ‚nashle‘, ale i jako povel ‚dej mi piškot‘. Je to vynalézavé dítě.“

Severus pomalu otočil hlavu, aby se podíval na Andromedu a pak se jeho pohled znovu přesunul na dítě.

„Chápu.“ Načež se zakousl do muffinu.

„Tak jaké to bylo?“ zkusil to Harry znovu. „Dostal jsi tu práci?“

„Nabídli mi smlouvu, ano,“ odpověděl muž s letmým pohledem na Andromedu, jako by si lámal hlavu s tím, proč přesně tady je. „Není to práce, ani nabídka zaměstnání, ale příležitost provádět výzkum, za který mi zaplatí.“ Pak si z rukou smetl drobečky. „Je to začátek.“

„Blahopřeji.“ Harry si pomyslel, že to znělo poněkud formálně a divně. Zkusil to tedy znovu. „Budeš tedy muset do Paříže často?“

Severus sledoval, jak Teddy mává lžičkou, jako by to byla hůlka.

„Nox!“ křikl chlapec a ukázal koncem lžičky na Severuse.

Harry se usmál. „Líbíš se mu, Severusi.“ Pak si chlapce na klíně otočil a postavil si ho na kolena. Teddy se okamžitě natáhl po jeho brýlích.

„Odpověď na tvou otázku zní ano. Budu tamější nemocnici navštěvovat jednou měsíčně, abych prodiskutoval svůj pokrok a sešel se s výzkumným týmem. Celý projekt začíná za dva týdny a v té době tam budu muset rovněž.“

Brzy poté se Severus omluvil a odešel do domu. Teddy se chvíli na to začal ošívat a Andromeda Harryho objala a slíbila mu, že se brzy znovu uvidí, než s chlapcem vyrazila krbem zpět.

„Pápá!“ zavolal Teddy, než zmizeli v plamenech. Harry mu dal ještě pusu a pročechral mu vlásky.

Jakmile odešli, Harry dlouhou dobu jen tak zíral do krbu – tak moc mu už Teddy s Andromedou chyběli. Ale protože neměl nic jiného na práci, nakonec zavítal nahoru. Nechal v salonku zprávu od smluvního poradce i své poznámky a ani ho moc nepřekvapilo, když našel Severuse usazeného na pohovce se všemi papíry rozloženými na nízkém stolku před sebou. Chvíli se jen tak díval, jak Severus zamračeně listuje poradcovou zprávou. Zřejmě tedy odhadoval správně, že se mu nebude líbit, co mu budou Gringottovi chtít oficiálně sdělit.

Když si ho Severus ani po několika minutách nevšiml, Harry se ozval sám. „Pokud mě k ničemu nepotřebuješ, půjdu ven a budu chvíli pracovat na zahradě.“

Severus nevypadal překvapeně, že je Harry u dveří. „Vlastně se domnívám, že bys mi mohl pár věcí vysvětlit.“ A když Harry neodpověděl, ani nevešel do místnosti, zvedl k němu hlavu. „Bylo by to snazší, kdybys přitom byl přítomen v pokoji.“ V jeho hlase zazněla jen stopa po sarkasmu. Počkal, než se Harry posadí k němu a až pak obrátil svou pozornost zpět k dokumentům.

Seděli spolu bezmála hodinu, probírali navrhované opravy a často debatovali o Harryho poznámkách. Harry si celou diskuzi docela užíval. Poznal, že Severuse překvapil promyšleností svých poznámek a muž se zdál být doopravdy zaujatý jeho názory a výkladem té nesourodé zprávy a jejího přerodu ve frivolnost.

„Zdá se,“ poznamenal Severus nakonec, když odložil zprávu na stolek, „že Gringottovi zamýšlejí po většinu příštího roku narušovat naše soukromí přítomností stavebních dělníků.“ Pak se opřel a protáhl se. Stehnem se otřel o Harryho a Harry si byl pojednou velmi vědom toho, jak blízko si byli.

A Severus si toho byl zřejmě vědom rovněž. Ztuhl, jen na zlomek vteřiny, ale pak se, jak se zdálo, přinutil uvolnit a ruku zvolna položil na Harryho nohu, přímo nad koleno. Bylo-li to náhodné nebo ne, to Harry po pravdě nedokázal říct.

Merline, Severus ale příjemně voněl. Harry věděl, že ta vůně pochází z mátového mýdla, které používal ve sprše a pomyslel si, že by muž byl asi o něco oblíbenější, kdyby ho používal i v Bradavicích.

„Jak ses v týdnu měl? Jak ses zabavil?“ Severus rukou přejel po jeho nohavici, sotva znatelným dotekem palce ho pohladil. Harryho ta náhlá změna tématu vyvedla z rovnováhy.

„Než dorazil poradce, tak jsem většinu času strávil kontrolou domu. Pak jsem ho sledoval po domě a snažil se probrat se jeho zprávou. Během večerů jsem pracoval na zahradě. Ve čtvrtek se stavila na večeři Hermiona s Ronem. Och a krmil jsem kočku. Už má koťátka – jsou čtyři, myslím. A ano, stále se zdržuje v tom přístavku.“

Nezmínil se o svých narozeninách. Ani o labyrintu, třebaže vlastně netušil proč.

„Až budou koťata odstavená, připravím jí antikoncepční lektvar. Nebude se pak nějakou dobu mrouskat. Můžeš jí to přidávat do žrádla.“

Zdálo se to jako podivné prohlášení, ale Harry pochopil, co to znamená. Bylo to potvrzení, že kočka může zůstat – ať už žila venku nebo ne, stále to byl Severusův dům.

„Mohl bych těm koťatům najít nový domov. Andromeda říkala, že by si jedno vzala pro Teddyho, když nebude moc divoké.“

„Jedno nebo dvě tady můžeš nechat kvůli myším,“ řekl Severus. „Tak zkus najít domov alespoň ještě pro jedno.“

„Plánuješ najmout zahradníka?“ zeptal se Harry z jiného soudku. Cítil se teď docela uvolněně, takhle pohodlně spočívají na pohovce vedle Severuse. Severus měl ruku stále odloženou na jeho noze, stehnem se o něm opíral. Harry se ošil a ucítil počínající vzrušení. Ne, že by poslední dobrou potřeboval tolik, aby se vzrušil – skoro se zdálo, že dokázal být tvrdý už jen závanem větru. Během Severusovy nepřítomnosti si užil několik příjemných samo uspokojujících sezení a taky zhodnotil, že pokud máte přístup k vaně s pěti kohoutky, je koupel mnohonásobně lepší než sprchování.

„Zahradníka?“ Severus otočil k Harrymu hlavu. Opravdu seděli velmi blízko. Zvědavě si ho prohlížel. „Co tím myslíš?“

„Myslím zahradníka. Někoho, kdo bude pracovat v zahradách, třeba?“ dobíral si ho. „Víš, tohle jsi řekl Edvardovi a Viktorii, když jsme se s nimi minulý týden poprvé setkali.“

„Ach. Ano. To jsem řekl, že ano?“ Severus se hlavou opřel o opěradlo. Harrymu se zdálo, že vypadal unaveně. „No, máme ten fond, takže si myslím, že bych mohl.“

„Já mám práci na zahradě rád,“ připustil Harry. „A bude to znamenat, že se tu budou vyskytovat další lidé, kteří budou narušovat naše soukromí.“

Severus zastavil pohyb ruky na jeho noze. Harrymu se zadrhl dech v hrdle. Nechtěl, aby to vyznělo takto. Ani jeden z nich chvíli nepromluvil, pak ale Severus posunul ruku k jeho kolenu a stiskl ji.

„Já rovněž rád pracuji na zahradě,“ odpověděl. Jeho ruka znovu doputovala nad Harryho koleno a lehce mu masírovala svaly. Harry na tu ruku zíral, sledoval ty dlouhé, bledé prsty. „Ale dokonce, i kdybychom v zahradách pracovali oba dva, jen těžko bychom dokázali zvládnout, co je třeba. Co kdybychom si pro sebe ponechali zahradu u terasy a najali pomocnou sílu, aby dala do pořádku zbytek pozemků?“

Harrymu poskočilo srdce.

„Co kdybychom nechali zahradníka, aby začal pracovat na předních záhonech?“ navrhl. „A pak bychom viděli, kam až se dokážeme dostat sami?“

„Dobrá.“ Harry nedokázal říct, proč Severusovi ještě neřekl o labyrintu. Ale rozhodl se, že si to tajemství ponechá ještě alespoň jeden den.

„Můžeš mi zase namasírovat nohy,“ utrousil Severus po další dlouhé pauze. „Nebo mě můžeš políbit.“

Harry znovu pocítil brnění touhy a přál si, aby tomu všemu rozuměl trochu více. Severus na něj upíral oči, jeho výraz byl nečitelný. Harry se k němu naklonil a lehce ho políbil na koutek úst. Jen ho škádlil, samozřejmě, ale Severus ho překvapil, když se do polibku vložil a upravil jejich pozice, až byli ústy přímo proti sobě. Severus zesílil stisk na Harryho stehně a rty přejížděl přes ty jeho, ne nejistě jako při první polibku, ale požadovačně, přebíral kontrolu. Když se mužův jazyk otřel o Harryho dásně, jeho ruka spočinula na Harryho týlu, prsty roztažené na lebce, přitahoval si ho k sobě.

Harry do polibku zasténal. Jeho penis byl teď více než jen neklidný a on otevřel ústa, když se druhý muž nad ním sklonil. Brzy poté zjistil, že je zády opřený o pohovku, nohy má obtočené kolem Severusových úzkých boků a propíná se proti němu s rukama zaklesnutýma kolem jeho krku a ramen.

Merline, to bylo dobré. Tak dobře k Severusovi pasoval, splýval s tím štíhlým tělem a dlouhými končetinami, zády vtištěný do pohovky, krk prohnutý, když Severus mapoval jeho ústa a prolíbával se až na jeho čelist a na ucho. Vyrážel boky proti těm Severusovým, zatímco mužova ústa zrychlila svou pouť na straně jeho hrdla a jedna jeho ruka ho začala hladit po hrudi. Projelo jím chvějivé potěšení, když se ty prsty otřely o jeho bradavku a pak si s ním znovu začaly pohrávat. Zaskučel a nohy obtočil kolem Severuse ještě pevněji. Jistá vzdálená část jeho mysli, pohřbená hluboko pod nánosy potěšení, dumala o této jeho reakci. Severus mu nechyběl, když byl pryč. Neházel sebou sám v posteli a neobracel se z boku na bok. Dokonce vlastně ani vůbec nepomyslel na sex s ním. Tolik mu toho vířilo hlavou.

Severus Harrymu rozepnul košili a trochu zavrtěl pánví, než ten oděv odsunul stranou a jazykem poškádlil bradavku a pak ji konečně zajal svými ústy a nasál, trochu ji potáhl a pak se o ni znovu otřel jazykem. Harry cítil Severusův penis, tak tvrdý jako ten jeho, jak se na něj tlačí. Zavítal rukou mezi ně a stiskl ho. Severus odpověděl zavrčením a ještě více se k němu přitisknul. A pak se už pohybovali v souladu, Harry přirážel vzhůru, Severus se na něj tiskl dolů, penisy se o sebe otírali skrz látku jejich šatů a kalhot a spodků. Severus měl ruce na Harryho hrdle a ramenou, Harry rukama tiskl Severusův zadek a pak ho sevřel ještě pevněji, když zasténal v orgasmu, hlas přidušený, jako by chtěl vykřiknout, když se rozechvěl a vyvrcholil.

Severus ležící na něm stále přirážel, s dýchavičným kurva s každým lapnutím po dechu, než ztuhnul, vykřikl a sesunul se na Harryho s hlavou zanořenou v jeho hrdle. Chvěl se ještě, když tam tak ochable ležel, a Harry si, sám zhroucený, uvědomil, že se Severus směje. Směje!

„Co je tu tak legračního?“ zeptal se a doufal, že nezněl uraženě.

„Je mi bezmála čtyřicet,“ odpověděl Severus zadýchaným hlasem přímo u Harryho ucha. Harry cítil rty vibrující na kůži jeho krku. „Tohle jsem neudělal celé roky.“

„Hmmm,“ zamumlal Harry. Posunul se pod Severusovou vahou, stále bezvládný a spokojený. „Člověka to zapatlá.“

Tentokrát ucítil Severusův dech z jeho smíchu. „Všechno tě zapatlá,“ odvětil. „Pak je vskutku výhodou, když je člověk čaroděj.“ O chvíli později Harry ucítil, jak se přes něj přehnalo Pulírexo, neverbálně a bez hůlky. Změnil polohu a vytáhl se nahoru, až se opíral o opěrku pohovy a už déle neležel rozplácnutý jen na ní. Severus stále zůstával na něm, ale přizpůsobil se jeho nové pozici.

„Bez hůlky?“ vybídl ho, třebaže odpověď už znal.

„Hůlku mám v hábitu,“ odpověděl Severus, „to je dostatečně blízko.“

Harry to nekomentoval. Překvapilo ho, že Severus dokázal kouzlit bez hůlky? On to za jistých okolností dokázal taky. Uložil si ten poznatek do paměti na později a posadil se, když se Severus postavil a urovnal si šaty. Harry se pak postavil rovněž.

„Většinou v neděli večeřívám v Doupěti,“ řekl pak, aby přerušil nastalé ticho. Severus na něj zíral, vlastně zíral na jeho krk. Harry se nezmínil, že do Doupěte chodívá po odpoledním tréninku famfrpálu. Oznámil minule týmu, že teď bude minimálně čtrnáct dní mimo a oni ho dnes tedy ani nečekali.

„V Doupěti?“ Severus vypadal na moment zmatený, ale pak přikývl. „U Weasleyových. Samozřejmě. Hodláš v tom pokračovat, že?“

„Rád bych.“

Severus přikývl. „No, tak to bych měl raději…“

„Jsi taky zvaný,“ přerušil ho Harry nemotorně. „Všichni jsou zváni. Bill samozřejmě přivede Fleur a skoro vždycky je tam i Hermiona. George chodí s Angelinou Johnsonovou…“ Pak se opět nemotorně odmlčel. Cítil, jako by tu přednášel důvěrné podrobnosti osobního života, které se Severusem obvykle nesdílí.

„Možná někdy jindy,“ odpověděl Severus, a pak dodal, jako by to byla dodatečná myšlenka, „ale děkuji ti.“

Zamířili na chodbu a Severus se otočil směrem do jejich pokoje, zatímco Harry přešel ke schodům. Pak si mladík ale najednou na něco vzpomněl. Na něco, z čeho se mu sevřel žaludek.

„Severusi?“

Severus se zastavil a otočil se na něj.

„Přišla tě sem hledat Narcisa Malfoyová. Ve čtvrtek večer. Chtěla, abych ti řekl…“

Severusova tvář nabyla podivného výrazu. Harry ho neznal dost na to, aby ho byť zkusil interpretovat.

„Narcisa? Ona věděla, že budu pryč-“ Pak se neočekávaně odmlčel. „Děkuji. Zkontaktuji ji, až si vybalím.“

A poté se otočil a zmizel v jejich pokoji a Harryho zanechal zírajícího na chodbě do jeho zad.

Nuže, tak tohle bylo divné. Narcise o něco šlo. Ale o co? Proč by chtěla, aby Severusovi nedůvěřoval? Třeba… třeba to byl její způsob, jak ho varovat? Dát mu vědět, že by Severus nemusel být během svých cest sám?

Ale Severus se o něj zajímal… o sex. O něj. Nevrátil se domů přesycený a zničený. Právě se navzájem odrovnali v salonku na pohovce. A bylo to… dobré. Vážně dobré.

Ať už šlo Narcise o cokoliv, Harry tu záhadu vyřeší až někdy jindy. Hermiona mu s tím pomůže – dokáže ve všem najít smysl a pak budou mít svou odpověď.

Když Harry nesl po obědě kočce nějaké zbytky ledvinkového nákypu, pořádně si prohlédl koťátka. Kočka tam vlastně ani nebyla – asi byla na lovu, takže Harry položil misku na obvyklé místo a naplnil druhou misku vodou a pak odsunul krabice a pytle, dokud nespařil spící koťátka. Jedno z nich byl světle oranžový mourek a Harry ho okamžitě pojmenovat Barney po bratranci Weasleyových, za kterého se vydával během Billovy svatby. Druhé kotě bylo dlouhosrsté a bílé s několika šedými skvrnami. To si vysloužilo jméno Albus, protože jedna z jeho pacek byla šedá a Harrymu to připomnělo kletbu, která postihla ruku jeho starého mentora. Pak tam bylo jedno trojbarevné a poslední bylo celé černé a to pojmenoval Netopýr. Nakonec je nechal být a strávil poklidných deset minut u stolu s dlaždicemi.

Do domu se vrátil oklikou a během cesty se zastavil u labyrintu.

Zůstal stát na kraji celé struktury a zadíval se k domu. Moc toho neviděl kromě horních podlaží, ale tam žádnou očividnou aktivitu nevnímal. Nakonec obešel vnější část kruhu a zastavil se u části, kde sice byly zasazené krajové kameny, ale většina z vnitřních dlaždic chyběla. Klekl si a dotkl se povrchu kamenů. Všechny byly úžasně hladké a on dumal nad tím, jak dlouho tady asi byly a kolik nohou po nich asi přešlo. Kameny nebyly spojené maltou, ale byly dokonale vykrojené a pevně seděly v udusané hlíně.

Harry okamžitě zatoužil celé téhle věci porozumět. Zaujalo ho to a nějak ho to přitahovalo a prsty ho brněly surovou magií. Věděl, že tam je magie – v konstrukci, možná i v záměru celého toho labyrintu. Natáhl se pro kus kamene v cihlové barvě ve velikosti dlaně, který byl na vrchu ohlazený. Kámen ležel uprostřed dalších uvolněných kamenů ve zborcené části labyrintu a on k němu našel jiný volný kámen podobné barvy. Zdálo se, jako by k sobě přesně pasovaly, tak jemně, skoro magneticky se přitahovaly.

Skoro… skoro, jako by si pamatovaly, kam dříve patřily. Jako by měly nějaký druh smyslové paměti.

Což bylo samozřejmě směšné. Tady šlo o kámen, ne o osobu. Ale co když jim nějaká osoba tu paměť… magii vtiskla?

Jaké síly pak byly schopné takové skutečné propojení zničit? Déšť a vítr a led a období sucha? Kořeny stromů? Nory kutající tvorové? Nebo prostě jen nedostatečná péče? Harry se usadil na bobek a v rukách sevřel oba kameny. Pak je opatrně odložil na povrch labyrintu, znovu se postavil, očistil si ruce o kalhoty a zvolna a zamyšleně začal směřovat zpátky k domu.